Jan Mervart Volgorde van de boeken

Autor knihy PhDr. Jan Mervalt, narozen 1946 v Hradci Králové, ale odmala vyrůstal ve Slatiňanech. V roce 1968 absolvoval Filozofickou fakultu brněnské univerzity, jeho obory byly historie, český jazyk a literatura a filmová věda. Po dráze učitele nastoupil do Čs. televize Brno, jako redaktor, dramaturg a scénárista v oblasti zábavných pořadů, pořadů pro děti a mládež a vzdělávacích programů. Ve státní a později v soukromé televizi pracoval celkem čtvrt století, deset let pracoval v brněnském deníku ROVNOST ve funkci vedoucího redaktora oddělení příloh. Před odchodem do důchodu působil v brněnském nakladatelství MOBA jako odpovědný redaktor. V této své knize shromáždil zážitky ze zákulisí práce v médiích a vypráví o setkáních se zajímavými lidmi např. s P. Tigridem, H. Vondráčkovou, J.Bohdalovou, V. Dvořákem, V. Brodským, M.Horníčkem, Z. Galuškou, Fr. Ringo Čechem, s brněnským muzikantem G. Bromem, J. Slabákem a jeho Moravankou a mnoha dalšími. Pro nás starší a seniory je kniha výborná tím, že nám připomene události a osobnosti, které si pamatujeme z doby našeho mládí. Jan Mervalt je také znalcem a milovníkem dobrého vína. Jeho znalosti a známosti nejen mezi vinaři jsou obdivuhodné. Jsem rád, že jej znám a těší mne, že jsem mohl vydat tuto jeho knihu. Jiří Brauner vydavatel.

V druhé polovině padesátých let 20. století bylo stále více zřejmé, že stalinistickému modelu budování socialismu jako specifickému modernizačnímu projektu dochází dech. Tato skutečnost se projevila v řadě krizí, kterými jednotlivé země východního bloku procházely, silně však rezonovala rovněž v marxistickém myšlení. Československá stranická inteligence si začala uvědomovat, že problémem dne není oficiálně ohlašovaný přechod od socialismu ke komunismu, ale především reformulace celého projektu socialistické modernity. Poststalinští intelektuálové opustili schémata marxistické ortodoxie a zahájili hledání nových interpretací (nejen) Marxových spisů, jež by poskytly adekvátní koncepty pro řešení aktuálních problémů. Heslo „Rehabilitovat Marxe!“ tedy neznamenalo jen očistit marxismus od dogmatických nánosů, ale především jej pozvednout na výši doby a prokázat jeho filozofickou převahu. Kniha představuje historickou a kritickou analýzu tohoto myšlenkově bohatého projektu.

Čechoslovakismus patří mezi nejspornější pojmy českých a slovenských dějin. Byl-li jedněmi vnímán jako snaha o prosazení české nadvlády na Slovensku, pro jiné představoval symbol zápasu o republiku a státně-politickou existenci v meziválečném období. Autoři a autorky knihy zbavují čechoslovakismus jeho emocionálních nánosů a pojímají jej jako důležitý koncept, jehož proměny a kulturně-politické souvislosti sledují od poloviny 19. století až po rozpad Československa v roce 1993. Publikace předních českých a slovenských historiků a historiček je určena nejen pro odborné publikum, ale i širší veřejnosti, zejména novinářům, učitelům či pracovníkům diplomatického sboru.

Kniha představuje multižánrovou publikaci věnující se pozdně socialistickému Československu. Autoři nehledají odpověď na klasickou historickou otázku, jak to doopravdy bylo?, jde jim spíše o zachycení dosavadních debat o normalizaci coby živém a často kontroverzním tématu. V jednom svazku chtějí čtenáři zprostředkovat, jak se na normalizaci dívají rozdílné společenskovědní disciplíny včetně toho, jak se o ní vyučovalo a vyučuje ve školách. Kniha zohledňuje generační, metodologické, domácí i zahraniční perspektivy, obsahuje přehledové studie, záznamy z živých panelových diskuzí a překlady klíčových zahraničních textů (Gil Eyal, Alexej Jurčak, Jörn Rüsen, Katherine Verderyová).

Studie zahrnuté v tomto svazku jsou shromážděny u příležitosti životního jubilea, devadesátých narozenin Josefa Zumra. Přímo či volněji rozpracovávají témata utvářející svébytnou tradici českého emancipačního myšlení, na kterou Zumr ve svém díle navazuje a o jejíž aktualizaci se významně zasloužil. Jedná se o tradici vyrůstající z politické interpretace platónského realismu, jež byla později obohacena nejen o hegelovský moment dějinnosti, ale zároveň o marxistickou představu člověka a plného uskutečnění jeho možností.

Předkládaná publikace se zaměřuje na jednu z nejvýraznějších etap dialogu mezi marxisty a křesťany, jež spadá do 60. let 20. století, přičemž zvláštní pozornost je věnována situaci ve střední Evropě a zejména v tehdejším Československu. O co v tomto dialogu šlo? Jaké historické či systematické okolnosti stály u jeho zrodu? Jaká témata byla diskutována a k jakým výsledkům se během společných diskuzí dospělo? Měly vážnější dopad na tehdejší teologické a filosofické myšlení? Ovlivnily církevní politiku států v socialistických zemích východního bloku? Změnily postoj křesťanských církví vůči státnímu socialismu? A co zbylo z někdejšího dialogu dnes? Může něčím přispět do současných diskuzí mezi křesťany a ateisty? Vytvářejí se nové podmínky pro dialog mezi křesťanstvím a politickou levicí? To jsou některé z otázek, na něž se tato kniha pokouší odpovědět.

Kniha se detailně zaměřuje na normalizační proces institucionálního zázemí české kultury v podobě tzv. tvůrčích svazů a sleduje vývoj kulturní politiky i proměny raných normalizačních strategií. Na základě postojů tehdejších aktérů se současně snaží zachytit fascinující dějinnost "obnovování pořádku."

Kniha odkrývá komplikované vztahy českých a slovenských komunistických spisovatelů se stranickým establishmentem v letech 1963–1968. Autor se zaměřuje na jednotlivé kauzy, jež je možno považovat za neuralgické body tehdejší oficiální kulturní politiky i za neoddiskutovatelné předpoklady reformního procesu Pražského jara 1968. Na jejich pozadí současně sleduje myšlenkový vývoj reformně smýšlejících spisovatelů. Zaznamenává proměny jejich postojů vůči aktuální politice stranického vedení Antonína Novotného i Alexandra Dubčeka, věnuje se vnitřní názorové diferenciaci uvnitř Svazu československých spisovatelů a představuje tuto organizaci jako důležitou nátlakovou skupinu s nemalým politickým i společenským vlivem.

Předkládaná kolektivní monografie je již tradičním příspěvkem Historického ústavu FF Univerzity Hradec Králové k poznání soudobých českých, slovenských a československých dějin. Historický ústav FF UHK, zejména jeho mladší badatelská generace, uspořádal v březnu 2009 již čtvrtý ročník konference, jejímž jednotícím tématem byly opět dějiny 20. století nahlížené optikou vývoje české a slovenské společnosti.