Zuzana Kočová Boeken

Kniha Protančit život představuje dramatičku a spisovatelku Zuzanu Kočovou (1922-1988) koláží jejích pečlivě vybraných deníkových zápisků, dobových textů, článků a ohlasů, které komentuje její syn Jan Burian s odstupem téměř padesáti let. Vznikl tak neobyčejně plastický portrét této významné osobnosti české divadelní kultury tehdejší doby. „Prožít život jako umělecké dílo“ - to se vlastně přece do značné míry kryje s tou mou představou - „protančit život“! Kdy mě to napadlo? Když mě nejvíc mlátili. Ten „tanec“ jsem si nikdy nepředstavovala jako odpoutaný od země, jako pudřenkovou klasiku na špičkách a v rukách předem vycvičených vzpěračů. Mystika mého „tance“ spočívala a spočívá ve vzdoruplných dupotech podpatků a zároveň v rozkoši hmatání půdy, země. Je to milostná, tvrdá hra mých chodidel s povrchem této planety, s její kůží, hra plodná. Zuzana Kočová, 6. května 1977

Další autorčina cestopisná causerie, tentokráte o Hebridách, Skotsku, Wildshire, francouzské Bretani a Poitou. Stárnoucí autorka proputuje tyto země s krosnou na zádech, aby pro čtenáře objevila tyto zajímavé kouty světa, jejich minulost, slavné historické osobnosti, legendární hrdiny i současný život. Se smyslem pro humor ukazuje jak chápat atmosféru cizí země.

Knižní beletristický debut autorky, autobiografický román, v němž s odstupem let vzpomíná na rodiče, dětství, dospívání, herecké začátky v D 40 a na léta okupace: vyprávění končí znovusetkáním s E.F.Burianem, který se vrátil z koncentračního tábora a rozbíhá se k další umělecképráci. Pět sešitů ze začátku je především román o zrání herečky, ztvárněný jako proces, během něhož se z "holky jako kluk", trpící pocity nezařaditelnosti, zato však s upřímným a horkým srdcem, rodí bytost prostoupená potřebou hrát divadlo. Je současně i živým svědectvím o době, která formovala rodiče a autorku samu.

Do čtyř stěn se uzavřela matka pěti dorostlých dětí, na jejichž neradostných životních osudech a postupném rozpadu rodiny se cítí být vinna. Autorka si zde klade otázku o hodnotách člověka, viděného v rodinných a společenských vztazích.

Putování po Islandu. "Ale možná, že kameni nepřipadá delší stát tisíc let na svahu hory než nám postát tisíc vteřin... A pomyšlení na něco takového mi vnáší do duše pocit stále větší a větší velikosti, prostoru a hloubky."

Psychologiké téma rozvinula autorka v tomhle románu, dějově umístěném na pražskou psychiatrickou kliniku. Svět psychiatrického ústavu umožňuje autorce zachytit léčebné postupy, vylíčit duševní trauma hrdinů, ale i pohlédnout do psychiky lékařů. Nemocniční prostředí se v romaně střídá s filmařských, vypravěčem je filmový režisér, který hledá námět pro svůj nový film.

Novela vypráví příběh prosté, stárnoucí umyvačky nádobí z pražské restaurace, která si obtížně zvyká na úděl "nepotřebné" důchodkyně, cítí se nuceným odchodem na odpočinek zaskočena, protože má ještě dost elánu a vitality, kterou chtěla uplatnit v další práci. Vinou roztržky s bývalými spolupracovníky se dostává v prvních týdnech do vášné duševní krize, kterou však díky své povaze dokáže překonat a uniknout hrozící samotě. Atmosféru příběhu s optimistickým vyzněním a ženským humorem dotváří prostředí Nového Světa, oázy klidu uprostřed hlučícího velkoměsta.