Unikátní kniha o vojenské jednotce českých kolaborantů s nacistickým Německem Poznejte skutečnou historii jediné české ozbrojené formace, která během 2. světové války vznikla pod patronací okupantů. Dobrovolnická svatováclavská rota se zformovala v březnu 1945 a dnes okolo ní dosud panuje řada mýtů – především ruské weby ji prezentují jako součást Waffen-SS. Ve skutečnosti byla v důsledku Hitlerova zákazu ozbrojenou složkou Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Tato objevná práce přináší řadu nových údajů o její organizaci, výzbroji, uniformách a personálním složení.
Tato kniha si nedává za úkol být atlasem flóry a fauny. Krajina v této lyrické výpovědi je přirovnána k ženě, a proto nese ve svém názvu důvěrné oslovení „ … a to jsi Ty, Šumavo“. Je to dialog vyznání pokory, úcty, obdivu a lásky k ní.Jednotlivé kapitoly knihy uvádějí krátké texty, ve kterých autor i fotograf v jedné osobě popisuje svůj niterný vztah k dané lokalitě, problému či prožitku.Tomuto okamžiku obsahově odpovídají i fotografie, na kterých se snaží vizuálně tyto pocity zachytit.
In memoriam historika Ivo Pejčocha. Během více než deseti let, co jsme s Ivošem ve Vojenském historickém ústavu společně sdíleli jednu kancelář, jsem od něj slýchal snad nejvíc jednu větu: „A o tomhle bychom mohli napsat malej, roztomilej článeček...“, (případně „malou, roztomilou knížečku“, pokud téma bylo skutečně nosné). Přicházela pravidelně, když jsme se bavili o nových objevech v archivu, nebo jen tak mluvili o zajímavých událostech dějin 20. století. Nebyl jsem zdaleka sám, v ústavu, ani mezi našimi kolegy z jiných „spřátelených“ institucí nebyl snad nikdo, kdo by od Ivoše tohle „zaklínadlo“ nikdy neslyšel. Jeho touha popsat věci dosud nepopsané byla nezměrná. Všechno ho zajímalo. A od slov u něj nebylo nikdy daleko k činům. To je ostatně dost dobře zřejmé z jeho bibliografie (za jejíž pečlivé zpracování děkuji našim kolegům z knihovny VHÚ – především Radce Novobilské a také Zdeňku Munzarovi). Za těch několik málo let, které mu osud dopřál se profesionálně věnovat historii, za sebou zanechal mnohem víc než leckterý akademický koryfej. To vše bez grantů, stipendií a „tvůrčího volna“ na psaní. Zadání, jak koncipovat sborník na jeho počest, bylo tedy zřejmé – přispěvatelé si měli zvolit téma, které by se týkalo českých dějin 20. století, podle svých odborných preferencí. A záměr se zdařil – každý z textů sem zařazených by Ivoše zcela určitě zaujal.
Kniha čtenáře seznamuje v patnácti kapitolách s dějinami druhého československého zahraničního odboje od března 1939, kdy začali odcházet ti, kteří chtěli bojovat za znovuobnovení československé nezávislosti, až po triumfální návrat v květnu 1945. Během války prošlo československými zahraničními formacemi více než 40 tisíc mužů a žen, kteří se zapojili do bojů na různých frontách, včetně Polska, Francie, Britských ostrovů, Sýrie a na východní frontě. Zvláštní pozornost je věnována letcům, kteří bojovali po celou dobu války.
Mezi těmito vojáky bylo minimálně 54 z politického okresu Nové Město na Moravě, kteří se účastnili klíčových operací a někteří z nich položili životy na bojištích daleko od domova. Jejich příběhy doplňují kapitoly o "velkých dějinách" a jsou zahrnuty v biografické části. Kniha je založena na primárním studiu archivních pramenů a obsahuje desítky unikátních dobových fotografií, z nichž některé jsou publikovány poprvé.
Modrá krev v protinacistickém odboji: několik příběhů z okupované vlasti i frontových linií.
Kniha je věnovaná osobnostem, v jejichž žilách kolovala pomyslná modrá krev. Ačkoliv vztahy šlechty a prvorepublikového Československa byly v mnohém problematické, dala v těchto časech významná část představitelů urozených rodů najevo svoji sounáležitost se zemí a národem. I když mezi nimi převládal odtažitý či rezervovaný postoj k republikánskému uspořádání (jen několik z nich přijalo republiku opravdu za svou), zachovávali své zemi loajalitu. Spojovala je touha žít ve svobodě, odpor vůči politice hitlerovského Německa a silné pouto k českým zemím. Tito zástupci šlechtických rodů nezůstali lhostejní rozpínavosti německých nacistů a dokázali se jim postavit v rámci domácí rezistence (Zdenko Radslav Kinský, František Kinský, Karel VI. Schwarzenberg, František Schwarzenberg, Jindřich Kolowrat-Krakovský, Zdeněk Bořek-Dohalský) i na frontových liniích druhé světové války v řadách britské RAF i československých vojenských jednotek (Manfred Beckett Czernin, Bedřich Jeroným Colloredo-Mannsfeld, Franz Ferdinand Colloredo-Mannsfeld, Eduard Josef Lobkowicz, Marián Jiří Patzelt).
Životní příběh Emila Bočka je vpravdě fascinující. Narodil se roku 1923 v Brně, odkud odešel tajně na konci roku 1939, balkánskou cestou se dostal do Bejrútu. Jako vojín pěšího pluku se účastnil ústupových bojů ve Francii v létě 1940. V září 1940 byl již v Británii a přihlásil se k letectvu. Nejdříve sloužil jako mechanik u stíhacích strojů, v říjnu 1942 byl přijat do pilotního výcviku a mohl se tak stát jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů, kteří měli za sebou operační lety během druhé světové války. Emil Boček říká, že z dosud žijících pilotů RAF on je ten úplně nejmladší. Byl přijat do RAF, nejdříve sloužil jako mechanik, poté jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě, za sebou má 26 operačních letů.
Výjimečný projekt založený na rozhovorech a vzpomínkách Emila Bočka, vedený historikem Jiřím Plachým, který se specializuje na problematiku československých vojáků působících v RAF.
Obsah publikace je věnován případům soudního postihu občanů Roztok komunistickým režimem po únoru 1948. Téměř všechny ze dvou desítek případů se odehrály v prvních čtyřech letech komunistické diktatury (v letech 1948-1952). V Roztokách byl postih srovnatelný s léty nacistické okupace.
Období první československé republiky (1918–1938) představuje fascinující kapitolu v historii kriminální činnosti a vyšetřování. Tato doba, známá nejen díky televiznímu seriálu s radou Vacátkem, byla plná skandálů a vysoce medializovaných trestných činů, které zaplnily stránky bulvárních i seriózních novin. I přes fungující parlamentní demokracii, vedenou morální autoritou T. G. Masaryka, se objevily aféry sahající až na nejvyšší politické úrovně. Mezinárodní organizovaný zločin, včetně padělání bankovek a vražd, se stal běžným jevem, zatímco napjatá mezinárodní situace podněcovala špionáž.
Autoři, historici Jiří Plachý a Ivo Pejčoch, zmapovali tuto éru a vybrali pro každý rok jeden kriminální případ, který vzbudil největší pozornost. Čtenáři se tak mohou seznámit s případy jako vražda Otýlie Vranská, psychicky narušený otcovrah Zdeněk Hlasivec, Hilda Haniková, která zorganizovala vraždu manžela, a Marie Volfová, jedna z nejznámějších vražedkyň. Nechybí ani politicky motivované případy z třicátých let, jako proces s Volkssportem a pokus o ozbrojený převrat v roce 1933. Pro ilustraci postojů k homosexuálním vztahům byl vybrán případ z roku 1927, kdy byly ženy obviněny z lesbického vztahu.
Tresty smrti vykonané v Československu na ženách v rámci retribučního soudnictví v letech 1945-1948.
V letech 1945 – 1947 a pak znovu od března do prosince 1948 probíhala v Československu tzv. první a druhá retribuce. Jednalo se o proces potrestání válečných zločinců a kolaborantů, kteří se provinili podle tzv. velkého retribučního dekretu (č. 16/1945 Sb.). Na principu potrestání těchto zločinců se shodly exilové reprezentace okupovaných evropských států již počátkem roku 1942. O rok později přijaly za své tuto myšlenku i spojenecké velmoci. Ještě během války byla čs. exilovými institucemi vypracována norma, tvořící právní rámec pozdější retribuce. Od léta 1945 tak v českých zemích působilo 27 mimořádných lidových soudů (na Slovensku byla situace poněkud odlišná), jimiž bylo v průběhu výše uvedené doby odsouzeno více než 30 tisíc válečných zločinců a kolaborantů. Z nich nad 738 vyslovily soudy trest smrti, který byl vzápětí vykonán. Mezi nimi se nacházelo také 67 žen. Bylo to vůbec poprvé v dějinách novodobého českého trestního práva, co byl nejvyšší trest na ženách nejen vynesen, ale i vykonán. V knize jsou vůbec poprvé všechny tyto případy na základě primárních historických pramenů zrekonstruovány a popsány. Je to také vůbec poprvé, co je pozornost věnována tomuto aspektu poválečného vyrovnání se s okupační minulostí.
