Vzpomínky politického vězně na léta strávená v komunistických žalářích v Jáchymově, v Leopoldově a na Borech. Autor vypovídá o tehdejších poměrech ve věznicích, vykresluje postavy dozorců, spoluvězňů. Hlavní místo zaujímá vězňův duševní svět a neustálé hledání vnitřní síly. Součástí publikace jsou i ukázky z vězeňského deníku, fotografie a kopie dokumentů.
(verše z nemocničního lože)
Kniha je souborem pětadvaceti povídek Bohumila Robeše, který byl v padesátých a šedesátých letech minulého století politickým vězněm a prošel postupně vězeňskými tábory na Příbramsku, Jáchymovsku a v Leopoldově. Toto nelehké životní období a celá tato složitá doba především na moravské vesnici se dodnes promítá v jeho literární tvorbě. Všechny povídky jsou více či méně inspirovány skutečnými lidskými osudy politických vězňů, jejich rodin a vlastně všech, kteří žili své životy na našem venkově v této nedávné minulosti.
Kniha o českém osudu ve druhé polovině 20. století - skromný, nenápadný a kultivovaný člověk Bohumil Robeš se od mládí zajímal o literaturu. V 50. letech byl z politických důvodů uvězněn a byl propuštěn až v druhé polovině 60. let. Kniha přináší koláž jeho básní, deníkových záznamů, korespondence, povídek, nových básní, esejů, úvah a dokumentů. Mnohé texty se dochovaly díky statečnosti spoluvězňů, kteří je vynášeli ven. Po návratu z vězení autor nezahořkl, ale zapojil se do kulturní práce: psal četné recenze divadelních představení, filmů a televizních inscenací do moravského denního tisku, později napsal vedle básní množství povídek, srovnatelných s povídkami např. Jiřího Stránského či Karla Pecky, ale též řadu úvah a esejů.