Eleanor Corvin Boeken

Zavítejte do Ruin, domova smrťáků, a prožijte jeden rok v naší společnosti. Když jsem zemřela a stala se smrtkou, nebyla jsem z toho tak nadšená, jak si vy smrtelníci většinou myslíte, ale dala jsem si předsevzetí, že každý den najdu něco, co mi udělá radost. A obvykle mi to šlo skvěle! Jenomže, co vyplaval na povrch můj děs z vody, všechno kolem začalo šednout. Proto jsem se rozhodla svému strachu postavit čelem. Můj ne-život se však ještě víc zkomplikoval v okamžiku, kdy mě u bazénu začal pozorovat pár ocelově šedých očí... A aby toho nebylo málo, náš poklidný život v Ruinách narušila série podivných vražd Šťastně až po smrti je volné pokračování série „Smrti se smát“, takže můžete začít kterýmkoliv dílem chcete. Tentokrát vás příběhem bude provázet Tessa, Meggie a doplňovat je bude Ema.

Dvanáct měsíců je romantická kniha, která se odehrává v neobvyklém prostředí. Je psaná podobným způsobem jako romantické série – můžete začít, jakým dílem chcete. Zavítejte do Ruin, domova smrťáků, a prožijte jeden rok ve společnosti smrtek, které si dlouhý čas krátí vztahovými peripetiemi, za něž by se nemuseli stydět ani hrdinové telenovel, dramatů, tragédií a tragikomedií všeho ražení. Nemusíte se bát. Budete mít rovnou dvě průvodkyně. To znamená dvojnásobek zábavy, romantiky, ale taky starostí a smrťařiny.Emu, první průvodkyni, už znáte. A kdo jsem já? Říkejte mi Anna, smrťácká empatička. Mám takový problém, kterému se říká strach — možná už přerostl do menšího děsu. Asi byste čekali, že bude mít co dělat se smrtí a věcmi kolem. S tím bych si poradila. Jenže nechte kolem mihnout se muže, a já beru nohy na ramena. Tím spíš, že některým nestačí se jen mihnout, někteří se musí držet jako klíšťata.

Myslíte si, že po smrti dojdete klidu? Ne, když budete mít smůlu. Já ji měla. Překvapivě. Místo odpočinku jsem se dočkala bandy vyšinutých smrtek, které si svůj čas mezi sbíráním duší krátí vztahovými peripetiemi, za něž by se nemuseli stydět ani hrdinové telenovel, dramatů, tragédií a tragikomedií všeho ražení. Takže vítejte v Ruinách, domově Smrťáků. Jsem Ema a budu vaše průvodkyně.

Byla jsem rozhodnutá, že tenhle rok bude dobrý. Našetřím si, možná si i najdu nějakou známost a zlepším svůj vztah s tátou. Chvíli jsem vážně věřila, že mi to vyjde. Dokud jsem nepřišla o práci na plný úvazek a byla nucena si hledat přivýdělek. Když mi kamarádka navrhla, ať jdu dělat do strip klubu barmanku, vysmála jsem se jí. Já a strip klub? Nikdy. Nikdy bohužel v mém případě trvalo dva týdny a než jsem se nadála, tak jsem čelila nejen vyzývavému prostředí, ale i majiteli Černé vdovy, který mi dokázal vyhnat srdce do krku pouhým pohledem. Chladný a odtažitý Callum Anderson. Bývalý boxer, majitel VIP pánského klubu a muž, který se zřejmě rozhodl, že mě připraví o rozum. Nechtěla jsem mu to dovolit. Ne po tom, co jsem zažila. Jenomže on mi nedal na výběr.

Říkali mi, že jsem blázen. A já jim věřila. Všechno se změnilo jednoho zářijového dne, kdy opona mezi živými a mrtvými spadla a mrtví se zpoza ní začali vracet. Tohle byl problém sám o sobě, ale když se k tomu všemu přidala ještě plicní chřipka, ocitla se civilizace v troskách a lidská rasa byla na pokraji vymření. Abychom zabránili nejhoršímu, museli jsme společnost přeorganizovat a do čel jednotlivých regionů dosadit správce, kteří sídlili na centrálních panstvích. Kvůli mé schopnosti vidět mrtvé, i když jsou za oponou, jsem byla povolaná do Woodhillu, našeho hlavního sídla. Nechtěla jsem odejít od svých přátel a života, který jsem si v osadě vybudovala, ale rozkaz je rozkaz. Kdybych věděla, že mě v sídle nečeká pouze nevrlý správce Broderick Woodhill, ale i mrtví, kteří cíleně vraždí mladé dívky, vzala bych nohy na ramena dřív, než mi na dveře zabušili strážci a obrátili mi život vzhůru nohama.

Po neplánovaném návratu do Wichity jsem si myslela, že si na chvíli odpočinu. Vyrovnám se s tím, že mě nevzali na navazující studium, vydělám si pár dolarů a strávím čas s kamarádkami. Byl to jednoduchý plán. Alespoň do té doby, než mi ho překazil jeden nejmenovaný doktor se zálibou v provokacích. Uznávám, že za většinu problémů si můžu sama. To já jsem se nepodívala, než jsem přešla silnici. To já jsem kývla na návrh, který měl být jen vtip. Od té chvíle jsme rozpoutali válku plnou sarkastických poznámek, která nás zavedla až do klubu, o němž se nemluví nahlas. Do podniku prosyceného nejen chtíčem, ale i něčím, co bych nečekala. Na místo, kde se sarkasmus mění v něhu a špičkování v důvěru. Jenže jakmile tomu dáme jméno, přestane to být hra. A my si rádi hrajeme.

Plán na letošní rok byl jasný. Seknout s prací striptérky, respektive obsluhou nahoře bez, v pánském strip klubu Černá vdova, dodělat si diplom, najít si lepší práci a partnera, který nejenže má rád děti, ale ideálně, aby už měl nějaké vlastní. Proč muže s dětmi? Protože by tak má dcera získala sourozence.Věděla jsem, že jsem si dala velké cíle. S čím jsem ale nepočítala byly klacky pod nohama, které mě tam házel nejen sám život, ale i rodiče a v neposlední řadě Noah Crane. Manažer a zároveň vedoucí ochranky Černé vdovy. Bývalý námořní pilot… a můj budoucí problém.

Když jsem hleděla do mrtvých očí svého otce, myslela jsem si, že je po všem. V určitém slova smyslu i bylo, jenže jak se říká: jedny dveře se zavírají a druhé otevírají. A mně se otevřely brány do světů, o jejichž existenci jsem věděla pouze z knih. Zpočátku jsem byla nadšená, ale euforie z toho, že jsem napůl dračice, rychle vyprchala. Příběhy nejsou takové, jak o nich čteme v knihách. Světy stvořené díky múzám a drakům se zrovna moc nepodobají knižním předlohám. Jsou děsivější. Temnější. Proto jsem se rozhodla, že se od nich budu držet dál. Jenže člověk míní a okolnosti mění. Když se k mým nohám skutálela hlava Sněhurky a její prázdný pohled se mi vryl pod kůži, nikdo se mě neptal, jestli chci být vtažená do dění, kterému nerozumím. Vytrhli mě z mého života a postavili před minulost, která otevírala svůj hrůzostrašný chřtán a bylo jí jedno, že se nechci nechat spolknout. Bohužel pro ně… já se tak lehce pozřít nedám. A měla jsem v plánu to dokázat i černoocasému draku. Muži, který se mě snažil pohledem přišpendlit na místě a zpočátku mi nevěřil. Muži se zjizvenou tváří.