Jan Jedlička Boeken

Katalog k výstavě Jan Jedlička plánované od 28. 4. 2021 v 2. patře Městské knihovny v Praze. Jan Jedlička je malířem, kreslířem, grafikem, fotografem a filmařem, ale také chodcem, pozorovatelem a médiem. Jeho obrazy jsou především záznamem toho, co prožívá při chůzi krajinou a v závislosti na jejích proměnách. Kombinováním nejrůznějších technik a médií vytváří vícevrstevnaté obrazy míst, sledovaných obvykle v dlouhých časových horizontech. Katalog, který doprovází monografickou výstavu, připravenou pro prostory Městské knihovny Galerie hlavního města Prahy, jako první představuje Jedličkovo dílo vcelku. Není koncipován chronologicky, ale jako mapování autorova pohybu krajinou a cestami různých uměleckých strategií. Protože každé Jedličkovo dílo je bez výjimky spojeno s určitým místem a časem, je také výběr děl tematicky členěn podle tří nejvýznamnějších geografických oblastí, v nichž autor pobýval: italská Maremma, Praha a některé oblasti britských ostrovů.

Jedlicka fotografiert im sachlich-dokumentarischen Stil eines Walker Evans' die Totenstadt in Grosseto, ein Friedhof, der in etruskischer Tradition wie eine Stadt erbaut ist. In die „Città dei morti“ mischt sich architektonisch immer mehr auch die „Città dei vivi“, die Stadt der Lebenden, deren neuere Bauten weniger den früheren Kapellen ähneln, sondern mit wohnlichem Interieur den modernen Lebensstil widerspiegeln und den Hinterbliebenen so den Schein des weiteren Zusammenlebens geben.

Medvědář Kuba Kubikula chodil po světě se svým nezbedným a mlsným medvědem Kubulou dlouho, ale najednou už si s ním opravdu nevěděl rady. A tak si vymyslel dobrácké medvědí strašidlo Barbuchu, aby mu pomohlo Kubulu zkrotit. Ale nakonec bylo všechno přece jen trochu jinak… Roztomilý příběh medvědáře a jeho medvěda neztratil ani po letech od svého prvního vydání nic ze svého kouzla, moudrosti, osobitosti a vtipu

Probably few subjects fitted Byron's particular talents better than Don Juan.In this rambling, exuberant, conversational poem, the travels of Don Juan are used as a vehicle for some of the most lively and acute commentaries on human societies and behaviour in the language. The manner is what Goethe called 'a cultured comic language'-a genre which he regarded as not possible in Geman and which he felt Byron managed superbly.