Alessandro Portelli Boeken

On March 24, 1944, Nazi occupation forces in Rome killed 335 unarmed civilians in retaliation for a partisan attack the day before.

The collection of three essays highlights the significance of oral narratives, exploring how they shape understanding through translation and interpretation. Each essay delves into the cultural and contextual nuances of storytelling, emphasizing the role of language in conveying meaning and preserving traditions. The work invites readers to appreciate the depth of oral histories and their impact on identity and communication.

V rozhovoru matky se synem zazní jedna z nejznámějších Dylanových skladeb – „A Hard Rain’s A-Gonna Fall“, která varuje před blížící se apokalypsou. Toto varování je stejně aktuální dnes jako v roce 1962, kdy píseň vznikla. Alessandro Portelli, významný orální historik, ukazuje, jak Dylanova tvorba, ač se zdála jako zjevení, vychází z tradiční lidové kultury a sdílené paměti. Jeho slavná píseň, označená časopisem Rolling Stone za „největší protestní píseň“, kreativně navazuje na starou lidovou baladu „Závěť otráveného“, která má kořeny v Itálii 17. století a rozšířila se jako „Lord Randal“ po anglosaském světě. Dylan tak čerpá z bohaté ústní tradice, aby vyjádřil obavy své doby. V jeho díle se snoubí tradice s modernitou, a bez pochopení tohoto spojení nelze jeho práci náležitě ocenit. Klíčem k tomuto porozumění je právě tato kniha, která přináší českému čtenáři inspirativní pohled na Dylana a jeho umění.

In de woelige jaren na de Burgeroorlog spookt de geest van een vermoord kind in Ohio in huis van een voormalige slaaf. Deze boze, destructieve geest breekt spiegels, laat zijn vingerafdrukken in een taart icing, en maakt in het algemeen het leven moeilijk voor Sethe en haar familie. Maar toch vindt zij op een vreemde manier troost hierin, want de geest is die van haar eigen dode baby die nooit een naam kreeg, en waaraan enkel gedacht wordt als Beminde>.

Portelli zkoumá kulturní konflikty a komunikaci mezi sociálními skupinami a třídami v průmyslových společnostech 20. století a identifikuje způsob, jakým se jednotlivci snaží vytvářet vzpomínky, aby pochopili svoji životní pouť. Zakládá si na terénní práci a podstatnou váhu přikládá samotnému verbálnímu projevu. Orální historie pro něj není pátrání po pravdivější skutečnosti a přímé zkušenosti, ale perspektiva, která nás upozorňuje na prchavou podstatu historické pravdy jako takové