Hana Slavíková Boeken

Carlos Saura nalezl mnoho rozmanitých způsobů, jak pracovat s pamětí a časem a jejich subjektivním vnímáním, jak proniknout k metamorfózám minulosti v přítomnosti. Ve svém díle propojil filmové, divadelní a dokumentární polohy s maximální přirozeností a důvěrou v autorskou svobodu, jež není povinována ctít zavedené kategorie. Jeho více než šedesátiletá filmová tvorba je nahlížena v kontextu politických a sociálních proměn a rovněž optikou dalších kreativních vrstev Saurovy košaté osobnosti.

Kniha se snaží přiblížit výjimečnou tvůrčí osobnost, jejíž příběh je zároveň prizmatem, jímž je nahlížena neklidná situace válečné a poválečné Evropy. Režisér, který uspěl na Biennale di Venezia i na MFF v Cannes, emigroval v roce 1949 do Německa. Točil ve vybombardovaném Berlíně, v troskách Říšského sněmu, s Marcellem Mastroiannim pak na jaderském pobřeží, nedlouho po odsunu Italů. Stal se zakladatelem moderní slovinské kinematografie. Půl roku působil v Tel Avivu. Jeho filmová a televizní díla se uplatnila v široké mezinárodní distribuci, v Evropě, Asii i USA. Franz Cap nebyl v Čechách znám, František Čáp měl být zapomenut. Text staví na vzájemné interakci faktografických pasáží a beletristicky laděných ploch, rezonujících s principy filmového střihu. Přináší nové poznatky, jež jsou výsledkem několikaletého tvůrčího bádání mezi pamětníky a v archivech u nás, ve Slovinsku, Německu, Itálii a Izraeli.