Soeiro Pereira Gomes Boeken

Román je psán "pro děti lidí, kteří nikdy nebyli dětmi" a vypráví o hrozné bídě chlapců, které nezaměstnanost rodičů již od dětství nutí, starat se o sebe samy, hladovět, krást a marně toužit po práci. Vůdcem skupiny je Gineto odvážný chlapec, který neváhá, zastat se slabšího a pomoci ještě ubožejšímu, postaví se proti vykořisťovatelům. V nejvyšší nouzi organizuje tlupu dětí, s nimiž krade uhlí, cihly, pomeranče. Nakonec je chycen a uvězněn. Marně čeká, že jej druzí vysvobodí. Ti odcházejí s rodiči jinam: cihelny, rozestavěné na březích říčních ramen likvidují; byly pohlceny velkými továrnami. Román je smutnou historií života chudých Portugalců, obětí Salazarova fašistického režimu.

Gomes venoval riečne ramená „deťom ľudí, ktorí nikdy neboli deťmi“. No Riečne ramená nie sú knihou pre deti. Je to otriasajúce svedectvo o neradostnom detstve v salazarovskom Portugalsku. Deti sú najbezbrannejšou obeťou fašistického režimu a jeho najväčšou obžalobou. Vysoká detská úmrtnosť, podvýživa, ťažká práca, nedostatočné školské vzdelanie, predčasné dospievanie, prostitúcia, detská zločinnosť, to sú pliagy, ktoré nivočia sily mladého portugalského pokolenia.