Edita Svatošová Boeken

Helena Lukavská, hrdinka komorní povídky zaměřené na souboj zdravého rozumu s duševní nemocí, stojí na prahu třicítky a psychiatrovy ordinace. Navzdory vlastní snaze i péči blízkých přátel se nakonec propadá na samotné dno duševního bytí. Příběh podtržený vážnou diagnózou nemusí být nutně těžký. Helenini přátelé Lucas a Sima se k životu staví čelem. V momentech, kdy je Helena doslova na zabití, neztrácejí tolik potřebný nadhled. Hořkosladká povídka o třech dějstvích má rychlý spád a díky diskutabilnímu přístupu doktora Nesta Helenin příběh ztrácí jasné kontury. Tato útlá povídka patří mezi ty knihy, které zapůsobí zejména při prvním přečtení. Teprve závěrečná pasáž reflektuje oprávněné čtenářovy pochyby. Stejně jako v případě prvotiny Budu zářit (Eroika, 2009) autorka vypráví příběh úsporně a s důrazem na vnitřní svět hlavních hrdinů.

Dvě pozoruhodné psychologické novely spojuje postava hlavní hrdinky a téma ženské homosexuality. V první novele se hrdinka Ida se svým manželem a dcerou přistěhuje do nového bytu. Vnímáme ji očima sousedky Darji, kterou Ida přitahuje. Mezi oběma ženami vznikne přátelství, v němž Ida nachází útočiště před svým násilnickým, ale přesto stále milovaným manželem. Situace se mění až po jeho náhlé smrti. Druhý příběh představuje Idu po několika letech, osamělou a bez chuti do života, kdy se ujme dívky, která opustila svůj domov. I tentokrát si dvě ženy pomohou vzájemně, vyřeší dokonce i Idinu touhu po dítěti. Autorka čtenáře přesvědčivě provádí citovým životem lesbicky orientovaných žen, který se vyznačuje zvláštní křehkou nejistotou. Pohybuje se výhradně v citové rovině, erotickou stránku vztahů svých hrdinek jen cudně naznačuje a k mužským postavám má vztah respektující lhostejnosti - nezná jejich svět a nesoudí jej. S psychologickou propracovaností hlavních postav kontrastuje ledabylost, až nevěrohodnost obou dramatických rozuzlení, jako by šlo spíše o přání či představu hrdinky než o součást děje.