Roku 1942, těsně před svou sedmdesátkou, začal František Bernard Vaněk psát tyto paměti - vzpomínkové črty, psané živě a horoucně, se vzácným humorem, láskou a obdivem ke všem lidem, s kterými se ve svém bohatém životě stýkal. Pracoval mnohdy až s horečnou pílí, což dosvědčuje i jeho chvatný rukopis; jako by tušil, že již nebude moci dílo dokončit. V noci 3. června 1942 byl zatčen a odvezen do koncentračního tábora v Dachau. Ani odtud nepřestává svému synovci posílat další kapitoly. Poslední vlaštovka nese datum 28. března 1943 - pouhé 4 dny před jeho smrtí. Zamýšlel napsat ještě dalších 15-30 kapitol, jejichž text si však již odnesl s sebou na věčnost.
