Román případně nazvaný Na okraji světla nabízí drásavé, syrové a zároveň lyricky jímavé vyprávění z venkovského společenství na dalekém finském severu. Příběh dívky a chlapce, kteří se narodili v kraji, kde končí železniční trať, půda je věčně zmrzlá a lidé v sousedství jsou většinou nevlídní, nepřející nebo podivínští,se jako v bludném kruhu točí okolo ústředního tématu úniku. Kristina s Karim hledají únik v alkoholu a čichání ředidel, v sexu, v divokých vyjížďkách na mopedu, v drsných hrátkách, jež na jedné straně hraničí se sebepoškozováním a lehkovážným zahráváním si se smrtí, s týráním a šikanováním spolužáků, na druhé straně jistým způsobem odrážejí nehostinnost světa, do kterého byli vrženi. Ale protože jsou to de facto ještě děti, i když na hraně dospělosti,tak je jim dána jedna výsada - snění; až konečně dorostou, prchnou z těch zapadlých končin jednou provždy.
