Filip Karfík Volgorde van de boeken

Nejzdařilejším a nejvlivnějším z Ficinových spisů se stal jeho Komentář k Platónově Hostině, O lásce. Formou nápodoby Platónova Symposia, přeneseného do prostředí medicejské Florencie, tu Ficino předkládá svou syntézu platonismu, inspirovanou pohanskými i křesťanskými autory pozdní antiky, zejména Plótínem, Augustinem a Dionysiem Areopagitou. Stěžejním tématem této filosofie je láska. Ficino ji spolu s Dantem chápe jako božskou sílu, která prostřednictvím krásy milovaného člověka přivádí zbloudilou lidskou duši k poznání Boha. Latinsko- české vydání.

The essays compiled in this volume individually address the varied forms in which the revival of Platonism manifested itself in ancient philosophy. It pays special attention to the issues of unity and beauty, the mind and knowledge, the soul and the body, virtue and happiness, and additionally considers the political and religious dimensions of Platonic thought. Starting from Plato and Aristotle, the studies examine the multiple transformational forms of Platonism, including the Neo-Platonists – Plotinus, Porphyrios, Iamblichus, Themistius, Proclus, and Marinus – along with Christian thinkers such as St. Augustine, Boethius, and Dionysus the Areopagite. The authors who have contributed to this volume make multiple references to the scholarly work of Dominic J. O’Meara. Their further refinement of O’Meara’s approach particularly casts a new light on Late-Platonic ethics. The essays in this collection also contribute to scholarly research about the multiple inter-relationships among the Platonists themselves and between Platonists and philosophers from other schools. Taken as a whole, this book reveals the full breadth of potential in the revival and transformation of ancient Platonism.

Kolektivní monografie ze 7. mezinárodního pražského platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 11.–14. listopadu 2009. Obsah: T. A. Szlezák, Die Aufgabe des Gastes aus Elea Zur Bedeutung der Eingangsszene des Sophistes (216a–218a) F. Fronterotta, Some remarks on the senses of being in the Sophist F. J. Gonzalez, Being as Power in Plato’s Sophist and Beyond W. Mesch, Die Bewegung des Seienden in Platons Sophistes F. Karfík, Pantelôs on and megista genê (Plato, Soph. 242C–259b) N. Notomi, Dialectic as Ars Combinatoria: Plato’s notion of philosophy in the Sophist L. Brisson, Does dialectic always deal with the intelligible? A reading of the Sophist (253d5–e1) A. Havlíček, Die Aufgabe der Dialektik für die Auslegung des Seins des Nichtseienden N.-L. Cordero, Une conséquence inattendue de l’assimilation du non-être à « l’Autre » dans le Sophiste D. O’Brien, The Stranger’s “farewell” (258e6–259a1) Š. Špinka, Das Sein des Nicht-Seins Einige Thesen zur strukturellen Ontologie im Dialog Sophistes Ch. Ziermann, La négativité de l’être chez Platon D. Ambuel, The coy eristic: defining the image that defines the sophist F. L. Lisi, Ποιητικη τέχνη in Platons Sophistes J. Jinek, Die Verschiedenheit der Menschentypen in Platons Sophistes T. D. J. Chappell, Making Sense of the Sophist: ten answers to ten questions

Polemický spis věnovaný problému uplatnění psychologické argumentace při výkladu logiky. Obsahuje zásadní diskusi a rozlišení psychologických a logických zákonů myšlení spolu s pozoruhodnými náběhy k obecnější fenomenologické problematice, které autor později zasvětil nejvýznamnější část svého filosofického působení.

Sborník textů z 6. mezinárodního pražského platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 17.–20. 10. 2007. 388 stran. Obsah: T. A. Szlezák, Sokrates' voraussetzungslose maieutische Kunst L. Brisson, Socrates, the Midwife. A Key Indication for a General Interpretation of Plato's Theaetetus D. O'Brien, How Tall is Socrates? Relative Size in the Phaedo and the Theaetetus F. L. Lisi, Protagoras und Platon über das Gesetz A. Balansard, Protagoras a-t-il posé l’objectivité des choses avantageuses? Le rapport entre la thèse défendue en Théétète 171c8-172c1 et celle défendue dans l’ « Apologie » (166a2-168c2) F. Ferrari, Prädikate oder Ideen: Der ontologische Status der koina im Theaitetos M. Narcy, Socrate et le problème de l’erreur dans le Théétète T. Chappell, 188a-c: The Key to the Theaetetus L. Bene, False Judgement and the Puzzles about Not-Being: Theaetetus 188c-189b F. Trabattoni, Theaetetus, 200d-201c: Truth without Certainty Š. Špinka, Wissen, Meinung und Weisheit im Dialog Theaitetos I. Chvatík, Rethinking Knowledge and Ignorance in Plato's Theaetetus D. Sedley, The Theaetetus as an Ethical Dialogue O. Primavesi, Two Notes on the Platonic Text

Devět studií z antické filosofie věnovaných naukám o duši, poznání a světě u Hérakleita, Parmenida a starých pythagorejců, Platóna a Aristotela, ve stoicismu a u Plótina. Kniha sleduje jednu z vývojových linií antické filosofie, která sahá od předókratiků přes stoiky až po novoplatonismus a v jejímž centru stojí dialog Timaios. Dvě závěrečné studie poukazují na ohlasy antických myšlenek ve filosofii 19. a 20. století.

Sborník textů ze 4. mezinárodního pražského platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 9.–11. 10. 2003. Obsah: C. C. Meinwald, Literary Elements and dialogue Form in Plato's Parmenides D. El Murr, La critique de la participation en Parménide, 131a-132b: unite, unicite et le paradoxe de Zénon B. Bossi, Is Socrates Really Defending Conseptualism in Parmenides, 132b3-d4? K. Thein, The Second "Third Man Argument": What Difference Does the Likeness Make? F. Fronterotta K. Sayre, The Method Revisited: Parmenides, 135e9-136c6 F. Karfík, Par rapport a soi-meme et par rapport aux autres. Une distinction clef dans le Parmenide de Platon S. Scolnicov, The Conditions of Knowledge in Platos's Parmenides Š. Špinka, Relation, Sein und Zeit D. Ambuel, On What Is Not: Eleatic Paradox in the Parmenides and the Sophist L. Brisson, Les quatre dernieres séries de déductions dans la seconde partie du Parménide de Platon D. O'Brien, Le Parménide historique et le Parménide de Platon L. Brisson, Réponse a Denis O'Brien M. Dixsaut, Les hypotheses du Parménide: Construire des mondes conceptuels possibles J. Dillon, Speusippus and the Ontological Interpretation of the Parmenides

In welchem Verhältnis steht die Seelenlehre zur Kosmologie in Platons Phaidon? Welche Rolle spielen die Schicksale der Seelen in der Ökonomie des Weltalls und wie sind unter diesem Gesichtspunkt die Unsterblichkeitsbeweise des Phaidon zu lesen? Das Ineinander von Seelenlehre und Kosmologie im Phaidon weist auf den späten Timaios mittels der Deutung der Worte theoi theon aus der Ansprache des Demiurgen an die jungen Götter. Es folgt eine umfassende Studie über die Bewegungslehre des Timaios, die eine systematische Interpretation der Kosmologie dieses Dialoges bietet, in deren Mittelpunkt die Rolle des demiurgischen nous steht. Die Unterschungen, denen ein philosophisches Interesse zugrunde liegt, werden anhand minutiöser philologischer Analyse geführt.

Studie věnovaná rozboru Plótinova pojednání O svobodě a vůli Jedna, v níž Plótinos poprvé v dějinách západního myšlení formuluje myšlenku nekonečné boží svobody. Lze ji číst také jako úvod do Plótinovy filosofie.