Slavoj Hontela Boeken

"Činžovní dům" se přiřazuje k memoárové literatuře. Často dramatické osudy obyvatel činžáku na Starém Brně jako by ztělesňovaly neméně dramatickou dobu, která vyústila v tragédii. Autor si v této souvislosti zpětně klade některé naléhavé otázky, související s genocidou zvanou holocaust. Stáváme se svědky proměn lidského chování, jež bohužel dlouhodobě poznamenávají náš život. Kniha ovšem nezní pouze na chmurné struně. Vzpomínky vytahují na světlo také mnohé pozapomenuté doprovodné jevy všedního dne, včetně zaniklých živností a činností. V knize je uvedeno chybné ISBN 80-67885-13-2.

Formou popularizačně vědecké eseje je hledána souvislost mezi aktivní složkou genetického informačního kódu jako místa tvorby 'vědomí' a její 'odpadové' složky označované jako 'nevědomí'. Čím dále ve svém vývoji tvor postoupil, tím bohatší se stalo jeho 'nevědomí' a zvýšila se výkonnost složky 'vědomí', např.u člověka 'nevědomí' představuje celých 98% z více jak tří miliard písmen, zatím co např. rýže vlastní sice dvojnásobek genů při podstatně nižším počtu 'písmen', avšak jeden gen u člověka může být tisícinásobně výkonnější v kontrole tvorby bílkovin. Projevy stavu vědomí/nevědomí jsou hledány v pochodech paměti, rozhodování, citového a sociálního cítění. S těmito stavy se setkáme stejně u šimpanze, havrana, slona, nebo delfína, ale i u štěnice, bakterie, nebo rýže.

Autorovy eseje pojímají celou šíři vědy, od úvah o vesmíru, přes nemoc šílených krav až po genetiku máku polního.

Soubor autobiografických povídek. Jako ilustrace byly použity obrazy Evy Hontelové.