Martin Štefek Boeken

KSČ a SED po roce 1985 Martin Štefek ve své komparativní studii dává nahlédnout za fasádu zdánlivé jednoty vedení Komunistické strany Československa (KSČ) a Jednotné socialistické strany Německa (SED) po roce 1985. Na základě výzkumů archivních pramenů čtenářům odkrývá logiku fungování politického procesu v režimech sovětského typu a problematizuje vžitou představu o jejich strnulosti. Kontrast mezi československým a východoněmeckým případem autor demonstruje na odlišném způsobu reflexe sovětské perestrojky. Dokumentuje spory o koncepci specifické verze československé reformy a popisuje frakcionalismus a rozpad do té doby velmi stabilního předsednictva ÚV KSČ. V případě východoněmecké situace ozřejmuje důvody ostražitosti špiček SED vůči Gorbačovově politice a poukazuje na rozdíly ve způsobu zpracování reformních podnětů přicházejících ze Sovětského svazu. Relativizací konvenční představy o monolitických centrech moci kniha (znovu)otevírá diskusi o limitech aplikace konceptu totalitarismu.

Renomovaní čeští autoři zpracovávají odborné politologické analýzy prvního dvacetiletí politického vývoje v České republice. Čtenářům předkládají především syntézu mnoha dílčích studií a prací zabývajících se politickými a ústavněprávními aspekty transformace české společnosti po roce 1989. Využijme proto jedinečné šance podívat se na politické dění v naší zemi za posledních dvacet let s odstupem času a s příslušným nadhledem. Tuto ojedinělou monografii jistě ocení nejen vysokoškolští studenti, ale i široká veřejnost.

Předjaří, pražské jaro a počátky normalizace v proměnách systému nomenklatury ÚV KSČ. Kniha zachycuje dynamiku tzv. předjaří, pražského jara a rané fáze normalizace prostřednictvím studia proměn jednoho z klíčových mocenských instrumentů režimů sovětského typu - systému nomenklatury vládnoucí komunistické strany. Autor sleduje dobové debaty západní sovětologie a pracuje s tezí, podle níž modernizace souvisí s pluralizací. Modernizační tlaky (mj. diskurz vědeckotechnické revoluce) v šedesátých letech vedly k opětovnému promýšlení způsobu jmenování lidí do vysokých pozic v politickém systému, hospodářství a společenských organizacích. Práce popisuje rozvolnění rigidity kádrové politiky v období před lednem 1968 a její zhroucení vlivem demokratizace během pražského jara. Prezentace poznatků z archivního výzkumu pak poodhaluje proces "restaurace" předlednového systému počátkem normalizace.

Kniha zachycuje dynamiku československého komunistického režimu v letech 1985–1989 z perspektivy Rakovnických keramických závodů. Autor se věnuje politickému a hospodářskému vlivu mocenských sítí na fungování jednoho významného podniku v období pozdního socialismu. Poukazuje na složitost aproměnlivost vztahů ředitelství keramických závodů s mohutnou stranickou strukturou, zejména s celozávodním výborem KSČ. Líčením každodenních sporů o kádrovou politiku, výši plánu, modernizaci provozů či tzv. pracovní iniciativu vysvětluje složitost politických procesů a interakce centrálních, regionálních, místních a podnikových institucí. Hlavním tématem knihy je analýza konfliktů o implementaci zákona o státním podniku, schváleného v roce 1988. Autor na příkladu přestavbové transformace keramického průmyslu dokládá, že československá reforma druhé poloviny 80. let nezáměrně posílila podnikovou sféru a umožnila jí vytvářet vlastní ekonomické strategie, jež mohly být v nesouladu se zájmy stranických orgánů.

Kniha se na příkladu Ústavu politologie FF UK jako nejstaršího politologického pracoviště v Československu, jehož počátky sahají do konce 60. let minulého století, zabývá dějinami ustavování a obnovování oboru politické vědy v České republice. Ukazuje přitom, jak česká politická věda byla od svého počátku rozštěpena na scientistickou a humanistickou větev, jejímž představitelem byl a je Ústav politologie, a nakolik je toto rozštěpení pro českou politickou vědu svazující. Kniha se také věnuje průnikům mezi politickou vědou a dalšími obory, především pak politickou teorií a historií.

Kolektivní monografie komplexně pojednává o tiskové politice v českých zemích v období tzv. normalizace. Autoři analyzují politické koncepce a přístupy ústředních politických a úředních orgánů vůči periodickému tisku, a to v obsahové (cenzura a propaganda), personální (kádrová politika) i materiální rovině (centrální plánování ekonomiky). Pomocí intenzivního studia archivních pramenů se jednotliví autoři zaměřují na zachycení dynamiky a funkcí institucionálních struktur zasahujících do systému informování – aparátu Komunistické strany Československa, cenzurních orgánů (ČÚTI, FÚTI) a bezpečnostních složek v letech 1968 až 1989.