Karolína Pauknerová Boeken

The book explores the issue of non-humans and their role and position within contemporary social sciences. Inspired by current trends of bridging the dichotomy of nature and culture, the authors use the „non-human“ as a prism that offers a different perspective of the world, society, culture and last but not least, deing(s). To start paying attention to non-humans has the potential to hybridize social sciences and in turn enrich them as well as to offer social scientists novel perspectives and tools to approach social phenomena. Such an attitude might in turn lead to a rassessment of understanding of the relationship between the world and being, and of the categories of being and subject, hence the potential of non-humans to stimulate an ontological shift within social sciences.

Kniha Karolíny Pauknerové odhaluje variabilitu způsobů, jak se paměť stává součástí krajiny, sedimentuje v ní, reprodukuje se i mizí. Na několika příkladech – okolí příbramské silnice, vzpomínání na zaniklé osídlení v pohraničí, megalitické stavby v jižních Čechách – představuje krajinu jako proces, který je spoluutvářen pamětí stejně jako zapomínáním. Být v krajině s sebou nese přemýšlení o paměti, ponoření se do uplynulého času, zakoušení jeho stop i jejich absencí. Bez tohoto ponoření není možné porozumět ani krajině, ani paměti v ní ukryté.