Karel Šimr Boeken

Tato kolektivní monografie se pokouší v českém prostředí ojedinělým a komplexním způsobem reflektovat pastorační situaci církve v období pandemie onemocnění Covid-19 v letech 2020 a 2021. Metodologicky přitom vychází z teorie konstitutivních prvků či základních jednání církve, s níž čtenáře uceleně seznamuje v první kapitole. Ponásledné religionistické reflexi vybraných problémů, s nimiž se církve musely v pandemii vyrovnávat, publikace v ekumenické perspektivě rozpracovává jednotlivé projevy života církve v podobě diakonie, martyrie, koinonie a liturgie. Pandemii autoři vnímají jako locus theologicus – místo, v němž vzniká teologie – a jako reflektor, který nasvítil, a tím zostřil problémy, s nimiž se církev při naplňování svého poslání v současné společnosti potýká. Kniha je určena všem zájemcům o teologii a promýšlení křesťanské praxe a jejím cílem je otevření širší debaty nad nastolenými otázkami.

Kniha se pokouší přispět k teoretickému ukotvení diakonie jako křesťansky orientované praxe pomáhání v moderní společnosti. Shrnuje současnou diskusi k tématu zejména v německy mluvící oblasti, vychází přitom ovšem ze specificky českého kontextu. Základ pro reflexi tvoří „trojnožka diakonie“ v Českobratrské církvi evangelické v podobě Diakonie ČCE, křesťanské služby a diakonátu. Jako metodologické východisko byla zvolena teorie sociálních systémů, vypracovaná Niklasem Luhmannem, která umožňuje diferencovaně popsat mnohorozměrnou skutečnost křesťanského pomáhajícího jednání v jeho dějinném vývoji i v současnosti. Základním východiskem studie přitom zůstává perspektiva teologická. Kniha je určena zájemcům o praktickou teologii, pastorační práci a sociální práci, dále pak pracovníkům v sociálních službách a konečně také všem, kdo se v církvích věnují diakonické práci.