Jiří Kovařík Volgorde van de boeken (chronologisch)

Nikdo z napoleonských generálů nemá horší pověst než Dominique Vandamme (1770–1830). Paměti i literatura o něm tvrdí, že to byl ten nejhorší rabiát, násilník, kořistník a leccos horšího, jenže to všechno jsou lži založené na dobových, většinou německých pamfletech. Kým opravdu byl tento voják, jehož kariéru provázely oslnivé úspěchy i nebetyčná smůla? Bojoval za revoluci od roku 1792, zaskvěl se u Slavkova roku 1805, věrně sloužil Napoleonovi, který ale jeho služby nejednou neocenil. Osudově prohrál roku 1813 u Chlumce a Přestanova, kde jej Napoleon nechal na holičkách, přesto za něj nasazoval život i v posledním tažení roku 1815, v bitvách u Ligny a Wavre, a bránil Paříž i v době, kdy už Napoleon podruhé abdikoval…

Dvanáctý svazek Bitev a osudů válečníků zahrnuje období napoleonských válek, ne však z Napoleonova pohledu, ale skrze boje a životní cesty jeho hlavních protivníků. Jsou řazeny tak, že vlastně sledují války s císařem Francouzů od jeho prvních velkolepých vítězství až po konečnou porážku. Začínají prvními vítěznými triumfy Arthura Wellesleye, budoucího vévody z Wellingtonu, v Indii, pokračují přes Kutuzovovu porážku u Slavkova, Blücherovu prohru u Auerstedtu a nerozhodný střet Napoleona s Rusem Bennigsenem u Preussisch Eylau. Budeme sledovat životní příběh rakouského arcivévody Karla a první Napoleonovu porážku u Aspern, Wellesleyho vítězství v Poloostrovní válce, Napoleonův vpád do Ruska z pohledu Barclaye de Tollyho i Kutuzova, vítězství protinapoleonské koalice pod velením knížete Schwarzenberga v letech 1813 i 1814 a knihu uzavírá bitva u Waterloo z Blücherova i Wellingtonova pohledu.

V jedenáctém svazku Bitev a osudů válečníků pokračují druhou částí příběhy válek Francouzské revoluce. Líčí další boje s 1. protifrancouzskou koalicí jak v Německu, tak i v Itálii, kde vítězil mladý Napoleon Bonaparte, a pokračují válkou s 2. protifrancouzskou koalicí. Ta začala pro Francii prohrami jak v Německu u Ostrachu a Stockachu, tak i v Itálii u Trebie a Novi. Francie přišla o vše, co předtím Bonaparte získal, pak ale dokázal generál Masséna zvítězit ve 2. bitvě u Curychu nad rusko-rakouskými silami a odrazit i maršála Suvorova, který útočil přes Alpy. Generál Brune ve stejné době ubránil nizozemské pobřeží před britsko-ruskou invazí. Bonaparte, který se po převratu 18. brumairu stal Prvním konzulem, porazil Rakušany u italského Marenga a generál Moreau vítězně dokončil válku s 2. koalicí u bavorského Hohenlinden.

Desátý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků zahrnuje první a nejbouřlivější část Francouzské revoluce od pádu Bastily 14. července 1789, kterou vše začalo, po dramatický konec jakobínského teroru v horkém červencovém dni roku 1794, kterému se podle revolučního kalendáře říká 9. thermidor roku II republiky. Těch pět let vyplňují bitvy, v nichž revoluční Francie bojovala s Pruskem, Habsburky, Brity i Nizozemci o bytí a nebytí; Valmy, Jemmapes, Neerwinden, Hondschoote, Wattignies a Fleurus zvolna přenášely válku z francouzského území za hranice a otevíraly cestu k dalším vítězstvím Revoluce byla ovšem krvavá záležitost a bojovala nejen s vnějším, ale i s vnitřním nepřítelem, především s povstáním ve Vendée, potlačeném s neslýchanou krutostí a líčeném skrze osudy pana de Charette, nejznámějšího z povstalců, i madame de Lescure, pozdější paní de La Rochejaquelein, která o vendéeské válce zanechala strhující paměti. Stejně krvavý je i závěr, dramatický konec Robespierrova teroru v onom 9. thermidoru

Konflikt mezi Francií a Anglií, jemuž dali později historikové název Stoletá válka, začal sporem o Akvitánské vévodství, které bylo anglickým lénem ve Francii, a na opačné straně Francie anglo-francouzským soupeřením ve Flandrech. Kulminoval, když Edvard III. Anglický vystoupil s nároky na francouzskou korunu. V knize ožívají epické boje, námořní bitva u Sluys, rytířský střet u Crécy/Kresčaku 1346, v němž padl český král Jan Lucemburský, či bitva u Poitiers 1356, kde padl do zajetí francouzský král. Francie utrpěla katastrofální porážky, po nich se ale začalo poprvé blýskat na lepší časy, když se do čela francouzských armád dostal bretonský válečník Bertrand du Guesclin… Dobu velkých bojů, politických zvratů, krvavých účtování, vražd, obrovské selské vzpoury i hrozné morové epidemie oživuje autor s pomocí těch, kteří tyto zlé časy prožili, kronikářů francouzských, anglických i jiných.

Konflikt mezi Francií a Anglií, jemuž dali později historikové název Stoletá válka, pokračoval ve své druhé polovině vítězstvími francouzského konétabla Bertranda du Guesclina i jeho dobrodužným tažení do Španělska, pak ale francouzský král zešílel a země se propadla do naprostého chaosu. Anglie Richarda II. a Jindřicha IV. naštěstí vedla válku s…

Druhý svazek Salv pod plachtami pokrývá období Francouzské revoluce a napoleonského císařství, tedy roky 1789–1815. Na souši sice Francie vítězila nad celou Evropou, na mořích a oceánech ale byla situace naprosto odlišná. Revoluce vnesla do francouzského loďstva rozvrat, v jehož důsledku rostla britská převaha a z Velké Británie se stala vládkyně nad všemi vodami. Napoleonova chybná strategická rozhodnutí pak dovedla francouzské eskadry k porážkám, z nichž se už navzdory usilovné snaze o jejich obnovu nevzpamatovaly a v závěru napoleonských válek byly odsouzeny ke zcela pasivní roli. Byl to ovšem čas velkých námořních bitev 13. prai-rialu, kterému Britové říkají Slavný 1. červen, u Aboukiru, mysu Svatého Vincenta, Camperduinu, Trafalgaru a mnoha dalších, v nichž si Francouzi i jejich španělští a nizozemští spojenci statečností nezadali s britskými námořníky.

V říjnu 1813 prohrál Napoleon gigantický střet v Bitvě národů u Lipska a ustoupil přes celé Německo se zdecimovanou armádou až na linii Rýna. Tady začala doslova v prvním dni roku 1814 invaze spojenců, Rusů, Rakušanů, Prusů, Bavorů i dalších. Přes tři měsíce pak hořela bitva, v níž se Napoleon snažil uhájit nejen Francii, ale i trůn své dynastie. Bojovalo se nejen na hlavním směru přes Champagne na Paříž, ale i na jihovýchodě před Lyonem a na jihozápadě pod Pyrenejemi. Napoleon, který odmítl uzavřít mír v duchu podmínek svých protivníků, sice vyhrával bitvy, prohrával ale tažení a po pádu Paříže mu nezbylo než abdikovat.Tvrdí se, že bitva o Francii byla nejgeniálnějším Napoleonovým tažením a on tu ze sebe jako vojevůdce vydal to nejlepší. Byla to pravda, nebo jde jen o další napoleonskou legendu? Tyto otázky i řadu dalších si klade kniha provázená téměř 170 vyobrazeními a 34 mapami. S využitím řady dokumentů a vzpomínek vojáků obou stran podává nejpodrobnější obraz předposledního Napoleonova boje, po němž už následovalo roku 1815 jenom Waterloo…

Titul je věnován konfliktu Velké Británie s americkými osadníky ve třinácti koloniích, z nichž se v průběhu války a americké revoluce zrodily Spojené státy americké. Vypráví příběh od počátečních sporů o daně a politické zastoupení, z nichž nejznámější, ne však jediný, je Bostonský čajový dýchánek, věnuje se ale hlavně válečnému měření sil od prvních šarvátek u Lexingtonu a Concordu až po americko-francouzské vítězství u Yorktownu. Jsou zde popsány desítky bitev od Bunker’s Hill u Bostonu přes dobytí New Yorku, první obrat u Princetownu a americké vítězství u Saratogy, britská ofenziva k Philadelphii s následnou bitvou u Monmouth Courthouse, bitvy svedené v Georgii i obou Karolínách (Savannah, Camden, Cowpens, Guilford Courthouse) i námořní bitva v Chesapeake Bay, která předznamenala americké vítězství u Yorktownu. Z osudů protagonistů tady najdete příběh „zrádce všech zrádců“ Benedicta Arnolda a britského spymastera Johna Andrého, který jej ke zradě svedl. Jedná se o první souhrnnou knihu o válce za americkou nezávislost v češtině a zdánlivě nepřehledné, územně velice roztříštěné operace obou soupeřů tu na sebe navazují jasně a s přehledem.

Osmý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků zachycuje konflikt, který propukal daleko od Evropy za Atlantickým oceánem na pomezí dnešních USA a Kanady, kde soupeřily Francie s Velkou Británií. Přelil se do Středozemního moře a poté vzplanul v Sasku, Čechách, ve Slezsku i na Moravě, kde spolu od předchozí války o rakouské dědictví zápolily Prusko s habsburskou říší. Strhával do sebe další země, německé státy ve Svaté říši římské, Švédsko, Španělsko i Rusko. Britsko-francouzské soupeření se přelilo i na další kontinent, do Asie, kde se válčilo o to, kdo získá větší díl z vlivu v Indii, a okrajově zasáhlo i Afriku. V knize najdete boje v Severní Americe (mj. i o pevnost William Henry, známou z Posledního Mohykána), velké bitvy v Čechách u Lovosic, Štěrbohol a Kolína, vítězství a prohry Fridricha Velikého (Leuthen, Rossbach, Zorndorf, Kunersdorf, Liegnitz, Torgau) i boje na západě Evropy (Bergen, Minden, Cardinaux). Ke ztrátě francouzské Kanady vás povede životní příběh markýze de Montcalm a po stopách války v Evropě pojedete spolu s legendárním jezdeckým generálem von Zietenem.

Salvy pod plachtami jsou příběhem soupeření mezi Francií a Velkou Británií o vládu nad moři a oceány. Nepřátelství mezi oběma zeměmi, které se zrodilo koncem vlády Ludvíka XIV., pokračovalo ve válce o dědictví rakouské, v sedmileté válce a vrcholilo, když se Francie zařadila po bok amerických kolonií, které zahájily proti Británii válku za svou nezávislost. Bojovalo se ve Středomoří, u západních břehů Francie, v Antilách, u kanadských i severoamerických břehů a v Indickém oceánu. Řadové lodě sváděly bitvy u Toulonu a Menorky, u mysu Finisterre, u ostrova Ouessant a skalisek Cardinaux, v zálivu Chesapeake, kde se Francouzi podstatnou měrou přičinili o vítězství USA u ostrovů Saintes či u Cuddalore a francouzská Marine Royale v těchto bojích byla důstojným soupeřem Royal Navy.

Sedmý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje v dějové linii na Evropu v plamenech. Je věnován dvěma velkým evropským konfliktům 1. poloviny 18. století, Velké severní válce 1700–1721 a Válce o dědictví rakouské 1740–1748. V té první potáhneme se švédským králem Karlem XII. proti caru Petru I., který jej porazil u Poltavy, a vyplujeme na severská moře s dánsko-norským národním hrdinou admirálem Tordenskjoldem. V té druhé budeme svědky bojů mezi vojsky Marie Terezie a Fridricha II. u Mollwitz, Chotusic, Hohenfriedbergu i Žďáru, krom toho se ale podíváme do Prahy dobyté i vyklizené Francouzi. Stejně tak navštívíme Flandry, kde Francouzi porazili ohromujícími způsobem Brity a Nizozemce u Fontenoy. Průběh francouzské části války i její konec pak budeme sledovat prostřednictvím impozantní osobnosti maršála Maurice de Saxe. Název Války v krajkách není náhodný, neboť se vedly sice krvavě, ale zdvořile, galantně a na smrt šli ti výše postavení s elegancí, podobnou jejich uniformám.

Murat Joachim Murat (1767–1815) byl venkovan z francouzského jihu a voják, který se přidal k Francouzské revoluci. V Itálii získal generálské epolety pod Bonapartem a v Egyptě si vybudoval pověst skvělého jezdeckého velitele. Jako Bonapartův švagr se stal maršálem a císařským princem. Jeho touha po slávě a moci ho vedla z jednoho tažení do druhého. Napoleon mu udělil velkovévodství Berg a v roce 1808 z něj učinil neapolského krále, avšak Murat byl v očích císaře pouze loutkou. Konflikt mezi jeho oddaností Napoleonovi a touhou po samostatnosti vyvrcholil po francouzských porážkách. Král Gioacchino, tedy Joachim, se ocitl ve svízelné situaci, kdy musel volit mezi loajalitou k císaři a vlastními zájmy. Jeho snaha udržet neapolskou korunu ho přivedla k přechodu na stranu Napoleonových protivníků, což nakonec vedlo k jeho popravě v kalabrijském Pizzu. Text doplňuje 25 map a 130 vyobrazení. Obsáhlý lexikon Bonapartů zahrnuje téměř sto hesel a životopisů členů dynastie, která se stala na krátkou dobu nejmocnějším císařským domem Evropy. Genealogické stromy a bohatý fotografický doprovod přibližují jednotlivé postavy tohoto fascinujícího rodu. Tato kniha představuje jednu z nejkomplexnějších studií dynastie Bonapartů.

Šestý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje volně na Války proti králi. Název není náhodný, neboť Evropou od Pyrenejského poloostrova na západě až po Balkán a Uhersko na jihovýchodě se hnaly plameny války s nebývalou silou. Západní a střední Evropu pustošily války Ludvíka XIV., krále Slunce, a z jihovýchodu se drali Turci. V příbězích o velkých střetech tak projdeme bojišti u Blenheimu, Fleurusu, Malplaquet, Denainu, Zenty, Svatého Gotthardu i Temešváru, obranou Vídně, obléháním Bělehradu a řadou dalších bojišť. Válečnické osudy a vojenské umění doby dokládají životy těch nejproslulejších francouzských maršálů de Turenna, de Luxembourga a de Vaubana, anglického vévody z Marlborough a jednoho z největších vojevůdců habsburské monarchie prince Evžena Savojského.

Joachim Murat (1767–1815) byl venkovan z francouzského jihu a voják, který se přidal k Francouzské revoluci. V Itálii získal pod Bonapartem generálské epolety a v Egyptě pověst skvělého jezdeckého velitele. Stal se Bonapartovým švagrem a při vzniku císařství maršálem i císařským princem. Šel z tažení do tažení, z bitvy do bitvy a toužil po slávě i moci. Napoleon mu dal velkovévodství Berg a v roce 1808 z něj učinil neapolského krále, kterého ale pokládal jen za svou loutku. Muratův svár mezi oddaností Napoleonovi a touze po samostatnosti kulminoval s francouzskými prohrami a král Gioacchino, tedy Joachim, nevěděl, zda myslet víc na svého císaře, nebo na sebe. Snaha po udržení neapolské koruny jej vedla k přechodu do tábora Napoleonových protivníků a nakonec ho dovedla před popravčí peloton v kalabrijském Pizzu.

O Napoleonovi, jeho bitvách a velkých rozhodnutích generálů napoleonské éry bylo potištěno mnoho stran. Kdo ale byli a jak žili muži, na jejichž bedrech vítězství francouzského císaře stála? Autor vtahuje čtenáře do prožitků vojáků počínaje ať už více, či méně dobrovolným vstupem do armády a pomáhá pochopit proměnu mladého rekruta v zoceleného mazáka. Vykresluje každodennost kasáren a útrapy tažení, strasti boje i hrůzy polních nemocnic a zajetí, vojácké zálety stejně jako posedlost duely, chod vojenské justice či láskyplný vztah vojáků k jejich zvířecím mazlíčkům. Na stránkách knihy se tak mísí odvaha se strachem, časy hojnosti se dny hladu a strádání, demoralizace s nadšením, radostí i humorem. V neposlední řadě kniha hledá odpověď na otázku, proč vlastně napoleonský voják válčil. Šel do boje s nadšeným pokřikem „Ať žije císař?“ Umíral s ním na rtech? Nebo je to jen pozdější výmysl nostalgických pamětníků a všech, kteří si napoleonské války idealizovali? Příběhy prostých vojáků i nižších důstojníků se opírají především o dobové memoáry, deníky a dopisy včetně teprve nedávno objevených pramenů.

Jako peloponnéská válka se označují dva konflikty, které proběhly v letech 457 až 445 a 431 až 404 př. Kr. Došlo k nim ještě v průběhu války Řeků s Peršany a příčinou, alespoň tak to antičtí autoři tvrdili, byla rozpínavost Athén, nejmocnějšího řeckého městského státu. Obě strany, Athénský spolek a Spartou vedený Peloponnéský spolek, strhly do bratrovražedného zápolení nejen celé Řecko, ale i Sicílii. Se střídavými úspěchy měřily síly v desítkách bitev na souši i na moři, až byli Athéňané pokořeni jak Lakedaimónci, tak sebou samými. Průběh konfliktu i jeho vyústění, které skončilo ovládnutím Řecka Filippem II. a Alexandrem Makedonským, je vzdálený, v nejednom směru se ale podobá velmocenskému soupeření po 2. světové válce…

Pátý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje volně na Války proti králi i čtyřsvazkové Rytířské bitvy a osudy. Líčí boj o nadvládu na mořích, který probíhal od poloviny XVII. století souběžně s válkami na souši. Zpočátku šlo o soupeření mezi největšími námořními mocnostmi, Spojenými provinciemi nizozemskými a stuartovskou Anglií, do nějž se zvolna zapojovala Francie jako nejprve anglický spojenec a poté protivník, který zatlačil Nizozemce až na třetí místo. Byl to čas velkých bojů, v nichž se zrodila taktika řadových lodí, doba vůbec největšího střetu plachetních lodí všech dob v tzv. Čtyřdenní bitvě, bitev od Lowestoftu až po Vélez-Malagu. Soupeřili v nich velcí admirálové, Angličané James z Yorku, vévoda z Albemarle a Rupert Falcký, Nizozemec de Ruyter či Francouzi de Tourville, Bart a mnozí další. Války na moři jsou první v češtině vydanou ucelenou knihou o námořních bojích 2. pol. XVII. a počátku XVIII. století.

Čtvrtý svazek projektu "Bitvy a osudy válečníků" navazuje na "Třicetiletou válku" i čtyřsvazkové "Rytířské bitvy a osudy". Vypráví o bratrovražedné anglické občanské válce, o boji Parlamentu a posléze Olivera Cromwella proti králi Karlu I. i o mocenském zápase ve Francii, kdy proti králi-děcku, malému Ludvíku XIV., povstaly šlechta a měšťanstvo v rebelii tzv. frondy. Je to doba válek, bitev a mocenských zápasů, které románově zachytil ve Třech mušketýrech po dvaceti letech A. Dumas. Války proti králi líčí klíčové bitvy Karla I. od Edgehillu po Naseby i osudy jeho hlavního vojevůdce Ruperta Falckého. Tento pražský rodák a syn českého „zimního krále“ válčil za Karla I., svého strýce, a za jeho syna nejen na souši, ale i na moři jako pirát, korzár a nakonec anglický admirál. Z doby frondy a mládí Ludvíka XIV. zde najdete bitvy pod hradbami Paříže i u Lensu či Dunes ve Flandrech a osudy dvou největších francouzských válečníků před Napoleonem, prince de Condé a maršála de Turenne.

V říjnu 1813 se Napoleonova armáda střetla se čtyřmi armádami protinapoleonské koalice pod velením knížete Schwarzenberga a boje u Lipska trvaly s předehrou a jednodenní přestávkou šest dní. Střetlo se zde na 60 000 mužů s 2 000 děl a zahynulo, bylo raněno, nebo beze stop zmizelo zhruba 90 000 vojáků. Proti sobě bojovali Francouzi, Rakušané, mezi nimiž bylo mnoho vojáků z českých zemí, Rusové, Prusové, Sasové, Württemberčané a další vojáci z německých zemí, Švédové, Španělé, Italové, Belgičané, Nizozemci, Švýcaři, Britové a další, proto dostal střet jméno Bitva národů. Napoleonská Evropa se po ní zhroutila, zůstaly však stovky svědectví a vzpomínek, které vytvořily základ této knihy.

Bitvy a osudy válečníků II. 1588 - 1626. Druhý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje na Války pro víru i čtyřsvazkové Rytířské bitvy a osudy. Zahrnuje čtvrt století bojů před vypuknutím Třicetileté války 1618–1648 s boji Jindřicha IV. o trůn francouzský, Zikmunda III. Vasy o švédský a prostřednictvím vpádu pasovských i Rudolfa II. o trůn český, těžiště ale spočívá v tzv. České válce, rozpoutané v květnu 1618 vyhozením císařských místodržících z oken Pražského hradu. Stavovské povstání sledujeme skrze tři protichůdné postavy hlavních aktérů tohoto zápasu, prostřednictvím císařského generalissima Buquoye, stavovského generállajtnanta Thurna a žoldnéřského dobrodruha Mansfelda. Z pohledu hrabat Buquoye a Thurna se v knize odehrává i osudová bitva na Bílé hoře, k níž se přidávají zážitky z této války a dojmy z jezdeckého útoku z pera mladého hraběte Anhalta.

V desetiletí napoleonských válek se maršál Michel Ney stal jednou z nejvýznamnějších postav, získávající tituly jako vévoda z Elchingenu a kníže Moskevský. Jeho vojáci ho nazvali Nejstatečnějším ze statečných. Octave Levavasseur, jeho pobočník, byl svědkem mnoha dramatických událostí, které se odehrály během Neyovy kariéry, a jeho paměti přinášejí fascinující příběhy z této doby. Levavasseurovo svědectví je cenné nejen pro vojenskou, ale i politickou historii, neboť přibližuje psychologický profil Neye v klíčových momentech, kdy ovlivnil Napoleonovu abdikaci a jeho návrat na trůn. I když měl k Neyovi silný vztah, nevyhýbá se kritice jeho rozhodnutí, zejména v souvislosti s tragickým osudem v květnu 1815. Další důležitou součástí Levavasseurova díla je dokumentace přerodu revoluční armády na armádu císařskou a změny v myšlení vojáků, kteří bojovali proti monarchii a nakonec ji pomohli obnovit. Jeho vzpomínky na bitvu u Austerlitz/Slavkova jsou také zásadní pro pochopení této doby.

Druhý a závěrečný svazek Napoleonovy monografie zahrnuje dobu, kdy se První konzul a generál Francouzské republiky stal císařem Francouzů a Francie monarchií, byť s republikánským nádechem. Kniha sleduje dobu, v níž se prolínal státník a politik s vojevůdcem, líčí válečné události, proslulá tažení, legendární i méně známé bitvy, Napoleonův vzestup i pád, současně ale zachycuje společenské poměry, čas završení porevolučních změn a přerod „občana císaře“ v autokratického vladaře. Analyzuje přitom, proč se Evropa, kterou pod svým žezlem sjednocoval, nakonec obrátila proti němu, a sleduje Napoleonův osud až k hořkému konci v zajetí na Svaté Heleně. Text doplňuje 37 map a přes 200 vyobrazení.

Bitvy a osudy válečníků III. 1618–1648 Třetí svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje na Války pro víru i čtyřsvazkové Rytířské bitvy a osudy a obsahově do značné míry také na díl druhý, nazvaný Boje o trůny. V něm začal bitvou na Bílé hoře (i skrze osudy tří hlavních protagonistů tzv. České války 1618–1620, Buquoye, Thurna a Mansfelda) třicetiletý evropský konflikt. Třicetiletá válka pokračuje slavným obléháním Bredy a La Rochelle, líčí životní osudy císařského generalissima Tillyho, jedné z nejbarvitějších osobností té doby, nepomíjí vyplenění Magdeburku a přes bitvu u Breitenfeldu dospívá k Valdštejnem podstoupené bitvě u Lützenu, v níž padl švédský král Gustav II. Adolf. Pokračuje „bitvou dvou Ferdinandů“, klíčovou porážkou Švédů u Nördlingenu, francouzským vstupem do války a bitvou u Rocroi, která se stala labutí písní španělských tercios. Nakonec se vrací do Čech k bitvě u Jankova, nejkrvavějšímu střetu a největší bitvě závěru Třicetileté války 1618–1648.

První svazek dvoudílné práce sleduje dobu mládí a vzestupu Korsičana, který se stal Francouzem, vyhnaným z rodného ostrova těmi, kteří chtěli jeho samostatnost. Generálské epolety si Napoleon Bonaparte vysloužil dobytím Toulonu, velení armádě v Itálii potlačením pokusu o roajalistický převrat v Paříži a roku 1796 zahájil své první vítězné tažení. V roce 1798 si podmanil Egypt a po návratu do Francie svrhl vládu Direktoria. Jako První konzul vítězně dokončil 2. italské tažení a dal Francii po dlouhé době mír. Přetvořil zákonodárství, stabilizoval porevoluční Francii a roku 1804 dostal z vůle národa císařskou korunu…

Bitvy a osudy válečníků I. 1526–1588. První svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje na tetralogii Rytířské bitvy a osudy rokem 1526 a bitvou u Moháče, v níž zemřel český a uherský král Ludvík Jagellonský. Pokračuje napříč válkami křesťanů s muslimy i katolíků s protestanty, obranou Malty, bitvou u Lepanta, zkázou španělské Velké Armady či náboženskou válku ve Francii a líčí životní osudy řady velkých válečníků, osmanského admirála Chaireddina Barbarossy, tragický osud hraběte Egmonta nebo život vévody z Alby, největšího španělského vojevůdce.

Vzpomínky vojáka císařské gardy na Napoleonovo tažení do Ruska roku 1812. Sepsáno podle písemných záznamů vojáka Adrien Bourgogne.

Od bitvy u Mons Graupius a válek dynastie Flaviovců po vyplenění Říma Alarichem roku 410. Pád říše římské je posledním svazkem pětidílného projektu o vojenské historii antického Říma, zahrnujícím dlouhé období od válek dynastie Flaviovců po roce 69 až po vyplenění Říma Alarichem roku 410. Jedná se o nesmírné množství bitev a tažení římských císařů i jejich vojevůdců, o krvavé boje se sousedními Peršany, s tzv. barbary i o vnitřní války, v nichž se jeden císař snažil svrhnout druhého. Období expanze na východ, zejména do Mezopotámie a Dácie, představovalo poslední dobyvatelské úsilí římských legií, po němž následovala jen snaha o udržení dobytého území a ve stále větší míře obrana zejména dunajské hranice před stále většími vpády, zejména Gótů. Syntéza válečných dějin Římské říše od konce 1. století až po zhroucení vojenské síly Západořímské říše nemá obdoby ani v západní literatuře.

Legie římského impéria jsou čtvrtým svazkem pětidílného projektu o vojenské historii antického Říma, tentokrát věnovaného událostem od Caesarovy smrti do poslední čtvrtiny 1. století našeho letopočtu. Jde zde o válku Octaviána a Marca Antonia s Brutem a Cassiem, Caesarovými vrahy, která skončila bitvou u Pharsalu, o války druhého triumvirátu a jeho rozpad, po němž následoval boj, který skončil námořní bitvou u Actia. Budeme svědky římské porážky v Teutoburském lese i odplaty a vítězných bitev, svedených s Germány Tiberiem či Germanicem. Půjdeme po stopách podmanění Británie a povstání královny Boudiccy proti Římanům, s generálem Corbulonem potáhneme do Arménie a projdeme krvavým zápasem tří císařů, kteří se vystřídali v jednom jediném roce. Poslední část tohoto svazku vyplňuje nesmírně krvavá a urputná židovská válka, která skončila Titovým dobytím Jeruzaléma a zničením posvátného chrámu.

Podtitul: Pułtusk-Gołymin-Eylau-Guttstadt-Friedland. Příběh tažení 1806–1807, v němž se Napoleon hnal za přeludem, který byl nejspíš jeho největší chybou. Válka císaře Francouzů s nesmiřitelným protivníkem, s Ruskem Alexandra I. Velké bitvy u Gołyminu, Pułtusku, Preussisch Eylau, Heilsbergu a Friedlandu. Utrpení v blátě, mrazu, vedru i prachu a hrdinství bez hranic. Boje, jak je viděli pamětníci francouzští i ruští. 50 map, 150 vyobrazení.

Richard III. je znám tak, jak jej vylíčil William Shakespeare: hrbatý, bezohledný a mnohonásobný vrah, který se pro korunu neštítí ničeho. Ve skutečnosti takový vůbec nebyl. Neměl hrb a nejspíš ani jinou tělesnou deformaci. Narodil se jako syn jednoho z nejmocnějších mužů znesvářené Anglie a dospěl v době válek růží. Byl bratrem anejpevnější oporou Edvarda IV., který si sám vsadil na hlavu korunu duševně postiženého Jindřicha VI. Jako statečný rytíř, srdnatý voják a schopný velitel se Richard zúčastnil bitev u Barnetu, Tewkesbury a mnoha dalších. Stoupal vzhůru, až se stal sám králem. V bitvě u Bosworthu ztratil království i život. Proč z něj po jeho smrti udělali zločince a zrůdu? Byl vinen tím nejstrašnějším skutkem, který mu přisuzovali a vyčítali, vraždou svých dvou malých synovců? Jak žil, co jej formovalo, jaký měl charakter? To vše je tématem nejnovější knihy oblíbeného autora literatury faktu.

První úplná historie evropských duelů a šermu. Od starověku ke sportovnímu kolbišti. Jedinečný dárek pro milovníky romantiky Tří mušketýrů, aktivní i pasivní příznivce historického a sportovního šermu, stejně jako zájemce o chladné zbraně a vojenskou historii vůbec!

Císařský kyrysník – Paměti Karla Johanna von Grueber, důstojníka rakouských kyrysníků a bavorských švališerů v letech napoleonských válek Jezdecký důstojník Karl Johann von Grueber strávil čtrnáct let ve válkách s napoleonskou Francií a jako rakouský kyrysník se účastnil bitev u Hohenlinden, Ulmu, Štoků, Aspern i Wagramu. Po boku Francouzů bojoval roku 1812 v Rusku a v další válce proti nim došel jako bavorský švališer roku 1814 do Paříže. Zanechal téměř dobrodružné vzpomínky na život v armádách Napoleonových protivníků, na boje i duely ve věcech cti, jichž zažil celou řadu. Kritické vydání jeho pamětí je doplněno řadou komentářů přibližujících dobu, druhy zbraní i armády, v nichž Grueber sloužil.

KATASTROFA U CARRHAE, GALSKÁ VÁLKA, VÁLKA CAESARA S POMPEIEM, ALEXANDRIJSKÁ, AFRICKÁ A HISPÁNSKÁ VÁLKA Caesarovy legie jsou třetím svazkem projektu o vojenské historii antického Říma, tentokrát věnovaným poměrně krátkému, leč bitvami a klíčovými událostmi nabitému úseku římských vojenských dějin, tomu nejproslulejšímu, a přece neznámému. Krom porážky římských legií u Carrhae, kde přišel o život Crassus, vítěz nad Spartakem, sledují výhradně čtyři velké války Gaia Iulia Caesara, tu s Galy, téměř ukončenou vítězstvím nad Vercingetorigem, občanskou válku s Gnaeem Pompeiem, válku v Egyptě, která Caesara přivedla do blízkosti Kleopatry, válku v Africe se stále nezlomenými stoupenci už mrtvého Pompeia a poslední válku Gaia Iulia proti Pompeiovým synům v Hispánii.

Cinkot postrojů, pára od nozder, vrzání sedel, přehlušené svistem tasených šavlí či palašů, rozjezd a sílící dunění kopyt, jak koně přecházejí z klusu do cvalu. Signály trubek, vlající hřívy i zástavy, čepele vytrčené přes koňské krky kupředu, rozmach paže k seku, třesk oceli o ocel při srážce první vlny, ržání a řev, tak asi vypadá naše představa o jezdecké bitvě vytvořená filmem a romány. Je pravdivá? Na to chce tato kniha odpovědět. Najdete v ní osudy legendárních jezdeckých velitelů Napoleonovy armády a střety, jimiž prošli. Budete se setkávat i s tím, co objasňuje roli kavalerie, složitost této zbraně, její strukturu, organizaci, způsoby nasazení, manévrování, taktiku i charakter boje. Pestrá paleta témat je okořeněna úryvky vzpomínek či dopisy těch, kteří vše zažili, a oživena i spoustou obrazového materiálu.

Postupem staletí se duel – ať již chladnou či střelnou zbraní – stal neodmyslitelnou součástí života vyšší společnosti, především šlechty a důstojnického sboru, ačkoliv nezřídka jej praktikovali i neurození občané. V určitých obdobích byl natolik rozšířeným jevem, že jej současníci přirovnávali k morové epidemii. Druhý díl projektu Historie evropských duelů a šermu popisuje „zlatou dobu“ duelů, spadající do 16. až 18. století, a obšírně popisuje vývoj šermířského umění v tomto období. Evropa byla tehdy svědkem nebývalého rozvoje šermířských škol, jejichž mistři nám zanechali řadu traktátů a učebnic šermu, doprovázených často ilustracemi pozoruhodné výtvarné úrovně. Samozřejmě se opět dozvíme podrobnosti o soubojích slavných osobností, ale také o ženách s kordem a mužích v sukních, o soubojích Napoleonových důstojníků, o soupeření jednotlivých šermířských škol. Dočteme se i o tom, jaké byly duelové zvyklosti, jak byly kodifikovány a jak se na celý fenomén dívali panovníci, církev a společnost, a to nejenom ve střední a západní Evropě, ale také v Rusku.

Války bez konce jsou druhým svazkem projektu o vojenské historii antického Říma, znovu plným příběhů o vojevůdcích a vojácích, o taženích, které prodělali, o vítězných či prohraných bitvách na souši i na moři, o pochodech, táboření, útocích, obranách, obléhání, o slávě a strádání za válek s Jugurthou v Africe, Mithridatem v Malé Asii a s invazí Kimbrů i Teutonů v Galii. Pojednávají ale i o tom, jak v krutých i neznámých letech občanské války mezi Mariem, Sullou, Cinnou braly za své vojenské ctnosti, místo nichž vystupovaly do popředí zrady, vraždy vlastních velitelů a přeběhlictví a dezerce. Přesto šlo o léta, v nichž se legie jako občanská armáda změnily v profesionální vojsko a takticky prošly reformami, nepřesně přisuzovanými Gaiu Mariovi. V nich se manipulární legie změnila v kohortovou. Druhý svazek Římských válek končí Crassovým vítězstvím nad Spartakem a třetí zahrne dobu triumvirátu, čas největší vojenské slávy Caesara, jeho boje v Galii i občanskou válku s Pompeiem. Bude pokračovat až do vítězství nad Caesarovými vrahy a do Octaviánova boje s Marcem Antoniem.

Ačkoliv po staletí odsuzován, zakazován a kriminalizován, udržel se duel až do 19. století, kdy jej změna společenského klimatu – průmyslová revoluce, vzestup buržoazie, pokles významu šlechty, nové myšlenky a filozofické proudy – odsoudila takříkajíc na smetiště dějin. Přesto se s duely setkáváme ještě i ve 20. století, byť už jenom v podobě kuriózních výstřelků pošetilců a recesistů. S tímto vývojem je spjat i rozvoj šermířského umění, zpočátku jako nezbytné průpravy pro duel, později jako módní společenské zábavy a nakonec jako sportovního odvětví, které jako jeden z mála sportů nechybělo na žádné moderní olympiádě. Jako každý kontroverzní společenský jev zanechal duel stopu i v literatuře, dramatu a filmu. O všech těchto a mnohých dalších aspektech historie evropských duelů a šermu pojednává závěrečný svazek třídílného cyklu, obsahující stejně jako díly předchozí mnoho nepublikovaných ilustrací.

Statutární město Kladno vydalo knihu autorů Jiřího Kovaříka, Josefa Seiferta a Zdeňka Slepičky „Kladno - zrcadlo času“. Publikace, která je volným koncepčním rozšířeným pokračováním úspěšné knihy „Kladno – doteky času“, srovnává vzhled všech kladenských čtvrtí v letech minulých se stavem nynějším, mapuje významná místa Kladna, zlomové události v jeho životě a zaměřuje se i na jeho obyvatele.

Vítězové nad Kartágem je kniha o vojenské historii antického Říma, plná příběhů o vojevůdcích a vojácích, o taženích, které prodělali, o vítězných či prohraných bitvách na souši i na moři, o pochodech, táboření, útocích, obranách, obléhání, o slávě, strádání i vlastnostech pravých římských vojáků, jimiž byly dignitas – důstojnost, disciplína – ukázněnost a virtus – statečnost. Také o tom, jak legie vypadaly, kterak manévrovaly, z čeho se skládaly, čím bojovaly a čím žily. První svazek cyklu Římské války začíná dobou před zrodem legií, pokračuje zrodem občanské armády římské republiky přes přerod falangy v manipulární legii a její existencí do doby, než se změnila na legii kohortovou a v profesionální armádu. Líčí války od doby, kdy je těžké oddělit pravdu od legend, přes válku s Pyrrhem až k historii punských válek či k podmanění Řecka. Další svazek zahrne dobu soumraku římské republiky, války Mariovy a Sullovy za hranicemi i jednoho proti druhému, Crassovo vítězství nad Spartakem i jeho porážku v bitvě s Parthy a první triumfy Pompeiovy.

Dvoudenní střetnutí v severovýchodním prostoru Severního moře, kterému Britové říkají bitva u Jutska a Němci bitva u Skagerraku, se odehrálo v posledních květnových dnech roku 1916 a stalo se až do bojů v Tichomoří v letech 2. světové války největším střetem hladinových válečných lodí všech dob. Strategickým cílem německé strany bylo oslabit Royal Navy natolik, že by se síly obou stran vyrovnaly, císařské Německo by pak mělo šanci ovládnout Severní moře, pronikat do Atlantiku a vážně ohrožovat anglické břehy. K vlastní bitvě však došlo, aniž si to německá strana přála. Strategický záměr se jí naplnit nepodařilo, i když takticky lze boj pokládat za německé vítězství. Jutsko/Skagerrak je epickým příběhem o střetu Home Fleet s Hochseeflotte plným nečekaných zvratů, o souboji dvou velkých admirálů Scheera a Jellicoea, který ožívá prostřednictvím mnoha vzpomínek těch, co největší námořní střet 1. světové války zažili. Je to drama plné statečnosti, obětavosti, utrpení a odhodlání zvítězit.

Druhý díl vzpomínek tentokrát zkušeného vojáka z "vlády 100 dní".

Od starověku k branám renesance. Ordálie, Boží soudy, gladiátorské hry, turnaje, souboje, duely – jedním slovem ritualizované násilí provází dějiny lidstva od nepaměti. Často se pod maskou souboje skrývaly vraždy a naopak, mnohé násilí bylo obhajováno na základě dobově platných kodexů chování. Písemné doklady o násilném řešení sporů nějakou více či méně přesně kodifikovanou formou máme již ze starověku a s každým stoletím jich přibývá. Duel, tato formalizovaná podoba násilného rozhodování, která strana má „pravdu“, je fenoménem výrazně evropským. Až do vynálezu střelného prachu byl rozhodován chladnou zbraní, takže je s ním nevyhnutelně spjat i vývoj šermířského umění. Autoři ve svém díle koncipovaném do tří svazků popisují nejenom jednotlivé formy boje dvou jedinců či souboje známých osobností, ale všímají si také socio-historického kontextu a dobových literárních či dramatických reflexí duelů.

Ludvíka XIV. vnímáme obecně jako okázalého absolutního monarchu a despotu, řídícího Francii podle své vůle i rozmaru, omámeného vlastní velkolepostí, uzavřeného v okázalé nádheře Versailles a zabývajícího se radovánkami či proslulými metresami. Pokud jde o politiku, je to válkychtivý a dobyvačný král, na jehož mocenské choutky doplatila jen pozlacenou bídou. Tak vypadá nesmírně pokřivený obraz, poplatný republikánské historiografii 19. století, a pokud za něj pronikneme, objevíme muže vládnoucího podle svého nejlepšího svědomí tak, jak jej k tomu v dětství cílevědomě připravovali, milujícího sice slávu, ne ale natolik, aby se stal dobyvatelem, čestného, zodpovědného, nesmírně pracovitého, válčícího pro zabezpečení hranic své země, vedeného snahou o její rozkvět a stíhaného mnoha ranami osudu. Spolu s ním pochopíme i dobu jednoho z největších vladařů v dějinách lidstva, které dal už Voltaire právem jméno Století Ludvíka XIV.

Napoleonův největší triumf. Nový pohled na tažení roku 1805 s bitvami u Wertingenu, Haslachu, Elchingenu a Ulmu, Kutuzovovým ústupem po Dunaji, bitvami u Dürnsteinu a Schöngrabernu, válkou v Itálii a triumfálním francouzským vítězstvím nad rusko-rakouskou armádou v Bitvě tří císařů 2. prosince 1805 u Slavkova, kterou zná svět pod německým jménem Austerlitz. Proč car Alexandr nenáviděl Napoleona? Jak probíhala válka se 3. protifrancouzskou koalicí a kdo ji vyvolal? Jaké stíny přineslo proslulé slavkovské slunce?

Kniha Josefa Seiferta a Jiřího Kovaříka Doly, hutě a Kladno poutavou formou ve dvou oddílech Šachetní epilog a Dvě hutě v jednom městě představuje fascinující příběh kladenského hornictví a hutnictví.

pohledy do zákulisí historie, války, bitvy, armády, aféry, skandály, špionáž, pozoruhodné osobnosti, nevšední osudy.

Kniha je prvním svazkem práce o tažení roku 1812, v němž chtěl císař Napoleon porazit ruského imperátora Alexandra, sám ale utrpěl navzdory všem vítězství porážku, která předznamenala jeho pád. Známý napoleonský historik a autor literatury faktu analyzuje příčiny konfliktu, síly, možnosti i plány obou stran a sleduje postup Napoleonovy Velké armády od prvního dne vpádu až po konec bitvy u Borodina.

Napoleon v Rusku s podtitulem Zkáza Velké armády je druhým a závěrečným svazkem práce o tažení roku 1812, v němž chtěl císař Napoleon porazit ruského imperátora Alexandra, sám ale utrpěl navzdory všem vítězstvím porážku, která předznamenala jeho pád. Známý napoleonský historik a autor literatury faktu pokračuje událostmi po bitvě u Borodina, přes ruský ústup k Moskvě, její vyklizení, požár a situaci, která vedla k tomu, že Napoleon vyrazil počátkem října za Kutuzovem k jihu. Líčí, jak se tato ofenzíva v důsledku bitev u Tarutina a Malojaroslavce změnila v ústup, během něhož udeřili krom Rusů i další nepřátelé, generál Zima a Hlad. Tragédii ústupu sleduje od krvavých bojů před Vjazmou, přes střety u Smolensku, až po několikadenní boje u Krasného a manévry i boje na vzdálených křídlech, které nakonec vyústily v několikadenní bitvu na řece Berezině. I když v ní Napoleon zvítězil, následoval už jen jeho odjezd do Paříže a ústup zbytků vojska přes Vilno a Kovno, při němž přestala Velká armáda jako bojová síla existovat. Dějem nabitý text provázejí tematické a graficky oddělené bloky, v nichž zjistíte nejen, kdo byl kdo, ale i jak všechny tři proti sobě stojící armády vypadaly, čím bojovaly, jaké v nich byly druhy zbraní, jakou taktiku používaly a jak vypadal život vojáků v poli.

Známý historik a autor z oblasti literatury faktu se ve své práci soustředí nejprve na samotné rozpoutání rusko-japonského konfliktu, dále popisuje ruské pronikání na Dálný východ od 19. století, sleduje životní osudy velitelů obou námořních sil (Heihačiró Tógó a Zinovoj Rožestvenskij), dále budování ruského a japonského loďstva v oblasti Dálného východu, přesun ruské 2. Tichooceánské flotily z Baltského moře do východní Asie. Poslední dvě kapitoly se soustředí na samotný průběh z bitvy u Cušimy konce května roku 1905, které přinesla Rusům těžkou porážku, a zárověň příčiny ruského neúspěchu v tomto námořním střetnutí. Fotografie, obrázky, technické údaje o plavidlech, přílohy.

Malíř Jiří Kovařík (1932-1994) byl plzeňským rodákem a celý svůj život v Plzni prožil. Tato kniha je první monografií Jiřího Kovaříka, která mapuje celek jeho díla, včetně pohnutého života umělce, který byl tragickou nehodou ukončen nedlouho po sametové revoluci. První oddíl knihy je tvořen původním textem, který obšírně mapuje jak život malíře, tak vývoj jeho díla, a to právě v kontextu významných životních událostí Jiřího Kovaříka, které jeho dílo do značné míry poznamenaly. Druhý oddíl knihy je pak tvořen úplnými přepisy textů o Jiřím Kovaříkovi a rozbory jeho díla, které jsou nestranným svědectvím dobových snah o zařazení Jiřího Kovaříka do prostoru výtvarné vědy. Třetí oddíl knihy je věnován reprodukcím obrazů a menšímu množství souvisejících kreseb. Obrazy z padesátých a šedesátých let jsou řazeny chronologicky, počínaje léty sedmdesátými jsou obrazy řazeny s důrazem na tematické cykly. Čtvrtý oddíl knihy je věnován realizacím a návrhům realizací. Nerealizovaných návrhů je, vzhledem k zákazu veškeré výtvarné činnosti, značné množství. V pátém oddílu reprodukujeme vybrané dokumenty, které jsou nezprostředkovaným dokladem Kovaříkova životního příběhu.

Maršálové Napoleonových orlů jsou knihou o šestadvaceti legendárních mužích na pozadí dvou desetiletí válek Francouzské revoluce, Direktoria, konzulátu a napoleonského císařství od bitvy u Valmy po bitvu u Waterloo. Je to příběh o vzestupu a pádu Napoleonových vojevůdců, o věrnosti a zradě, jejich talentu, oddanosti a nenávisti, ctižádosti i průměrnosti, přednostech a slabostech, pýše, hrdinství..

Obsah představuje jeden důvod, forma druhý. Předně jde o knihu většího formátu, než obvykle, to proto, aby vynikly obrazové a mapové materiály. Každou kapitolu navíc provázejí graficky odlišené (podbarvené) tematické bloky, v nichž se píše o skladbě armád i jednotek, zbraních, jejich vlastnostech, výcviku a polních řádech, formacích, osobnostech a řadě dašlích věcí, které by vám měly krom nosné "dějové" linie dát jasnou představu, jak vypadaly armády, které spolu bojovaly, a jací byli muži v nich.

Ladé — Marathón — Thermopyly — Artemisium — Salamina — Plataje — Mykalé Válka Řeků s Peršany, první v celé šíři historicky zdokumentovaný konflikt v dějinách lidstva a současně velký střet dvou odlišných civilizací, ožívá v této knize v plné šíři, počínaje představením obou soupeřů, perských králů Dareia a Xerxa na jedné a hlavních řeckých protagonistů, Athén i Sparty, na druhé straně. Je to převážně vojenská historie, která vás povede od bojů v Malé Asii přes legendární bitvy u Marathónu, Thermopyl či Salaminy až po konec válek, v němž se skrývaly zárodky úpadku a zániku obou soupeřů. Krom toho se v knize seznámíte i s bojovými technikami, taktikou, výzbrojí a druhy vojska zápolících stran.

Waterloo s podtitulem Poslední bitva je druhým a závěrečným svazkem práce o posledním Napoleonově tažení, které trvalo pouhé čtyři dny a skončilo jeho porážkou. Doslova krok za krokem autor líčí události neděle 18. června 1815 na Napoleonově hlavním bojišti u Waterloo i u městečka Wavre, kde bojoval maršal Grouchy.

Přísně tajné! Literatura faktu 4/2011. Další z oblíbené série sborníků věnujících se české i světové historii.

Poloostrovní válka je název letitého konfliktu napoleonských válek, který zuřil ve Španělsku a Portugalsku v letech 1807 až 1814 a v mnohém přispěl k Napoleonovu pádu. Proč císař Francouzů uloupil španělskou korunu, čím proti sobě vzbudil nenávist většiny Španělů i Portugalců a proč nemohl vyhrát válku, i když Francouzi ve většině bitev vítězili? Jak probíhal barvitý zápas, do nějž se stále více zapojovali britští vojáci pod velením Arthura Wellesleye, budoucího vévody z Wellingtonu? To vše líčí na podkladě dobových pramenů první svazek dvoudílného projektu známého napoleonského autora, v němž projdeme mj. bitvami u Roliçy, Vimeira, Bailénu, La Coruni, Medellínu, Tudely či Talavery, krvavými obléháními Zaragozy i Gerony nebo madridským povstáním El Dos de Mayo.

Poloostrovní válka je název letitého konfliktu napoleonských válek, který zuřil ve Španělsku a Portugalsku v letech 1807 až 1814 a v mnohém přispěl k Napoleonovu pádu. Proč císař Francouzů uloupil španělskou korunu, čím proti sobě vzbudil nenávist většiny Španělů i Portugalců a proč nemohl vyhrát válku, i když Francouzi ve většině bitev vítězili? Jak probíhal barvitý zápas, do nějž se stále více zapojovali britští vojáci pod velením Arthura Wellesleye, budoucího vévody z Wellingtonu? To vše líčí na podkladě dobových pramenů druhý a závěrečný svazek dvoudílného projektu známého napoleonského autora, v němž projdeme mj. bitvami u Bussaka, Funtes de Oñoro, Salamanky a Vitorie až k poslednímu boji této války, svedenému u francouzského Toulouse.

Jaké ženy prošly Napoleonovým životem a jaký k nim měl vztah? Kolik jich bylo, které představovaly jen chvilkové rozptýlení a které na něj mohly mít zásadnější vliv? Jak se k nim choval? Co mu daly a co si odnesly od něj? Jak vypadalo soužití s ním? V jakých podmínkách tyto ženy žily, odkud pocházely a jak vypadaly jejich osudy? Čím pro něho byly? Jak se jeho poměr k něžnému pohlaví vyvíjel? Tak znějí alespoň ty nejhlavnější otázky, na něž hledá tato kniha odpověď

S podtitulem: Jedenáct legendárních mužů napoleonských armád a jedna žena. Název knihy je parafrází věty z posledního dopisu generála Lasalla, nejslavnějšího husara všech dob, a dokonale vystihuje mentalitu mnoha slavných vojáků napoleonské éry, jejichž bouřlivé osudy plné válek, bitev i lásek vydají na dobrodružný román. Takoví byli nejen Lasalle, ale i Cambronne, který vykřikl u Waterloo ono slavné "merde", Daumesnil řečený Dřevěná noha, jenž se odmítl vzdát i po poslední Napoleonově porážce, jezdečtí generálové Montbrun, d´Hautpoul, tři bratři Colbertové i husar Fournier, třebaže Napoleona nemiloval... Výjimečné osudy těchto i dalších mužů (a dokonce i jedné ženy) slavné doby ožívají v knize, kterou renomovaný autor literatury faktu napsal s použitím českému čtenáři neznámých pramenů.

Zkušený popularizátor historie se opět vrací do 17. století ve Francii. Tentokrát (nikoliv poprvé) se rozhodl sledovat život slavného mušketýra d'Artagnana, známého z románů A. Dumase. Literární postava měla reálný základ v osobě Charlese Batz-Castelmora d'Artagnan. Tento mušketýr udělal skvělou kariéru, stal se velitelem královských mušketýrů a oblíbencem krále Ludvíka XIV., který mu svěřoval i delikátní a důležité úkoly. Tento oblíbený velitel zahynul r. 1673 při králově tažení do Flander a obléhání Maastrichtu. Kromě osudu d'Artagnana autor popisuje politický vývoj a vojenské střety ve Francii během 17. století (boje s protestanty, s Frondou atd.). Plasticky jsou vykresleny postavy králů, kardinálů i dalších významných osobností té doby.

Plastické vylíčení bitev u Aspern/Esslingu a Wagramu, svedených proti Rakousku koncem jara a v létě roku 1809 Napoleonem I. a arcivévodou Karlem Rakouským. U Aspern/Esslingu padl mýtus o Napoleonově neporazitelnosti a ani Wagram neskončil přesvědčivým francouzským vítězstvím. Tyto „polozapomenuté“ události války na Dunaji pak představovaly poslední vítězné tažení císaře Francouzů. Formou literatury faktu a stylem, jenž získal jejímu autorovi u čtenářů oblibu, s pomocí řady map, dobových vyobrazení i ordre de bataille, bitevního uspořádání obou vojsk, nechává kniha promlouvat především pamětníky, maršály, generály, důstojníky a vojáky rakouské i francouzské strany, kteří ono krvavé zápolení na bitevních pláních u levého dunajského břehu zažili. Vychází k 200. výročí obou bitev, v nichž na rakouské straně statečně bojovala a padla řada mužů z Čech a Moravy.

Roku 1793 dostal dělostřelecký důstojník, který se tehdy ještě psal jako Napoleone Buonaparte, poprvé příležitost ukázat svůj talent a při obléhání Toulonu si vysloužil první generálské epolety. O tři roky později stanul, už jako Napoleon Bonaparte, v čele Italské armády, nejubožejší ze všech vojsk republiky, a vedl ji od vítězství k vítězství.

Příběhy z francouzských dějin 2. svazek volné trilogie Příběhy z francouzských dějin Napínavé vyprávění o politických vraždách, spiknutích a atentátech z prostředí francouzského královského dvora 16. a 17. století. Historik a autor literatury faktu shromáždil ve své knize čtrnáct příběhů z bouřlivého období francouzských dějin 16. a 17. století. Jejich tématem jsou úmrtí a vraždy francouzských králů (Jindřich II., Jindřich IV. Navarrský) či násilné činy spáchané z jejich popudu, atentáty na politické vůdce (Gaspard de Coligny, Henry de Guise) či osoby z blízkého okolí francouzského panovníka. Každá událost je zasazena do dějinných souvislostí - kniha tak uvádí na scénu množství zajímavých osobností francouzské historie zmíněného období. Výklad je proložen hojnými citacemi z historických pramenů (memoárů, soudních zápisu, deníků či dobových tisků).

Příběhy z francouzských dějin Patnáct dramatických příběhů z francouzských dějin 18. a počátku 19. století (od doby vlády krále Ludvíka XV. po Napoleonův pád). Autor, který se věnuje francouzské historii a vojenským dějinám, vybral poutavé, někdy poněkud drastické příběhy z novověkých francouzských dějin. Osudy bandity Cartouche, krále pašeráků Mandrina či případ tzv. Gévaudanské bestie. Legenda o dobytí Bastily, záhadný konec Ludvíka XVII., úmrtí admirála Villeneuva, otazníky kolem smrti Napoleona Bonaparta. Přibližuje aféry, záhady, atentáty a jejich historický kontext, uvádí na pravou míru některé vžité, leč nepřesné představy o francouzské historii. Tematicky i chronologicky volně navazuje na Válku královen a Královské vraždění.

Bitva u španělského mysu Trafalgar, svedená 21. října 1805 mezi 33 řadovými loďmi francouzsko-španělské floty admirála Villeneuva a 27 britskými řadovými loďmi admirála Nelsona, který zde zemřel, je jedním z největších a nejproslulejších námořních střetů v dějinách. Tato kniha, která si skutečně zaslouží podtitul Anatomie námořní bitvy, líčí Tragalgar na základě vyprávění mnoha očitých svědků od admirálů a kapitánů po prosté členy posádek všech zúčastněných národností. Přibližuje i zásady bojové taktiky plachetních lodí, manévrů, dělostřelby a plavby samotné. Popisuje vše, co bitvě předcházelo od úniku spojeneckého loďstva přes složitou plavbu do Karibiku a zpět, střet u mysu Finisterre až po tečku za Trafalgarem, bitvu u mysu Ortegal. Odpovídá i na otázku, zda admirál Villeneuve skutečně zhatil Napoleonovy plány na invazi do Anglie.

Soumrak rytířstva, čtvrtý a závěrečný svazek projektu Rytířské bitvy a osudy, vypráví o posledních rytířských střetech a osobnostech „podzimu středověku“, o časech, kdy na bojištích získávaly hlavní slovo neurozená pěchota a střelné zbraně. Válkou růží projdeme přes bitvu u Towtonu, staneme se svědky vzestupu i pádu „Králotvůrce“ Warwicka a budeme uvažovat, kde i jak došlo k poslednímu boji krále Richarda III. Skrze tři rychle za sebou jdoucí bitvy, Grandson, Murten a Nancy, spatříme trpký konec rytířské slávy burgundského vévody Karla Smělého, budeme sledovat boje hrdých Maurů i pyšných španělských rytířů o Granadu. Skrze bitvu u Fornova a životní osudy Pierra Bayrda, jemuž dali už současníci přídomek Rytíř bez bázně a hany, se přeneseme do posledních rytířských střetů na italských bojištích, za nimiž udělala tečku bitva u Pávie, kterou ani jedna strana nechtěla... (Knižní web)

Neobyčejně barvité paměti, zahrnující příběh dvanácti let života jednoho napoleonského jezdce. Parquin se dal jako šestnáctiletý zapsat k 20. pluku jízdních myslivců. Prošel bitvami u Jeny a Pruského Jílového i ruským zajetím, bojoval v tažení na Dunaji roku 1809, pak válčil na Pyrenejském poloostrově s Brity i se španělskými povstalci. Byl přijat k jízdním myslivcům císařské gardy a s nimi se bil v řadě střetů až do jara roku 1814, kdy byl osobně přítomen Napoleonovu odjezdu na Elbu. Jeho paměti vyprávějí nejen o těchto bojích, ale i o mnoha láskách, vášních a o řadě soubojů. Četba, která vás doslova vtáhne do života Napoleonových jezdců, jimž ležel svět pod nohama koní, ženy v náručích a slávu si dobývali čepelemi šavlí.

Příběhy z francouzských dějin Čtrnáct historických vyprávění ze středověké Francie líčí příběhy královských rodů, králů, papežů nebo bájných postav. Známý vojenský historik a spisovatel J. Kovařík tentokrát přichází s knížkou historických příběhů ze středověké Francie. Vybral si postavy královen i králů širší veřejnosti známých (Filip IV. Sličný), ale i postavy bájné (Roland) nebo méně známé (Bonifác VIII.). Ve čtrnácti příbězích zachycuje osudy panovnických rodů, příběhy aktérů křížových výprav, spory krále s papežem nebo procesy s templářským řádem. Vyprávění vycházejí důsledně z historických faktů a zachovaných dokumentů, což dokládají úryvky z kronik, dopisů nebo autentické výroky. Na závěr každé kapitoly-příběhu je připojen seznam literatury.

Bonapartova výprava a tažení 1798-1801. Monografie popisuje slavné Napoleonovo tažení do Egypta v letech 1798-1801. V květnu roku 1798 vyplul Napoleon z francouzského Toulonu s rozsáhlou flotilou na vojenskou výpravu do Egypta. Ovládnutí Egypta mělo Fracii přinést nové mocenské postavení v oblasti východního Středomoří, ochránit zdejší francouzské obchodní zájmy, cílem bylo rovněž oslabení britského vlivu v regionu. Kromě mnohatisícové armády doprovázela Napoleona i velká skupina učenců, kteří měli probádat a vědecky popsat ovládnutá území. Publikace líčí postup Východní armády (Armée d’Orient) v Egyptě, útrapy, kterým museli francouzští vojáci během tažení čelit. Autor přibližuje rovněž Napoleonovy reformní snahy, které měly obyvatelstvu zaostalé země přinést lepší životní podmínky. Zabývá se Napoleonovým syrským tažení (1799), popisuje slavnou porážku tureckých vojsk u Aboukiru v červenci roku 1799 i Napoleonův spěšný návrat do vlasti v srpnu téhož roku. Text je prokládán rozsáhlými pasážemi čerpanými z autentických vzpomínkových textů účastníků výpravy. Tažení skončilo roku 1801 porážkou Francouzů, jejich kapitulací a odchodem ze země, expedice se však stala impulsem k novodobému zkoumání dějin a kultury starověkého Egypta.

Napoleonův nejstatečnější Obsáhlá monografie líčí vojenskou kariéru francouzského maršála Michela Neye, vévody z Elchingenu a knížete Moskevského, jednoho z nejproslulejších vojevůdců napoleonských válek. Michel Ney se narodil roku 1769 v bývalém francouzském pohraničním městě Saarlouis v Lotrinsku. V roce 1788 se přidal k husarskému pluku v Metách; zde začíná jeho oslnivá vojenská dráha i pozdější společenský vzestup. Krok za krokem nám autor umožňuje sledovat Neyovu účast na vojenských operacích revolučních válek s protifrancouzskou koalicí a později jeho působení ve službách Napoleona Bonaparta. O jeho charakteru i vojenských schopnostech svědčí přezdívka Nejstatečnější ze statečných. Autor rekonstruoval jeho osudy na základě dobových pramenů, z nichž také obsáhle cituje (zejména z tzv. Neyových pamětí - Mémoires du maréchal Ney, které sestavili na základě písemností z pozůstalosti až maršálovi potomci). Neyův život skončil tragicky před popravčí četou v prosinci roku 1815 po definitivní porážce Napoleona u Waterloo.

Čas Stoleté války, třetí svazek čtyřdílného projektu Rytířské bitvy a osudy, přivádí čtenáře na vrchol středověku, do ohnisek stoletého konfliktu mezi Anglií a Francií. Změněnou tvář rytířských bojů zachycují pro Francouze osudové bitvy u Poitiers a Azincourtu, proměny rytířského ideálu a zvyklostí přibližují osudy úspěšného válečníka Bertranda du Gueslina či Enguerranda VII. de Coucy, tragického hrdiny poslední křížové výpravy k Nikopoli. S Johankou z Arcu budeme přítomni obraně Orléansu a na osudech Gillese de Rais, jejího spolubojovníka, uvidíme, kam až může vést rozervanost člověka, spojená s pýchou urozenosti. Odbočíme na bitevní pláň u Grunwaldu/Tannenbergu a vrátíme se do Francie, k rozhodující závěrečné bitvě Stoleté války u Formigny. (Knižní web)

Rok 1800 byl rokem zásadních bojů Napoleona Bonaparta s rakouskými armádami v Německu a především v severní Itálii. Kniha líčí průběh vojenských akcí na Rýně a v Piemontu. Autor se věnuje podrobně např. obléhání Janova, slavnému přechodu Napoleonovy Záložní armády přes Alpy, bitvám u Montebella a Marenga. Právě bitva u Marenga 14. června 1800 byla vrcholem Napoleonova italského tažení. Nejdříve se vyvíjela pro Napoleona nepříznivě, její průběh se však podařilo zvrátit a bitva se tak stala dalším francouzským vítězstvím. Text doprovází obrazové přílohy a mapky bojových operací.... celý text

Druhý svazek čtyřdílného projektu Rytířské bitvy a osudy barvitě líčí válečnictví a rytířské zvyky konce raného a počátku vrcholného středověku. Osudy hraběte z Montfortu a vikomta Trencavela provází čtenáře nesmiřitelnou válkou s Albigenskými na jihu Francie, střetem křesťanských rytířů s Mongoly u Lehnice, dvěma bitvami u Coutrai a Bannockburnu, kde rytířské vojsko začaly porážet houfy neurozené pěchoty. Dvě obsáhlé části jsou věnovány posledním bitvám dvou českých králů, v nichž se pátrá po pravdě o smrti Přemysla Otakara II. u Dürnkrut a Jana Lucemburského u Crécy-en-Ponthieu. Jde o čtivou a nenásilnou sondu do válečnických zvyklostí, rytířských ideálů, jež se nejednou s realitou kříží, událostí, vojenské techniky, historie zbraní, zbroje a jejich použití. (Knižní web)