Douglas Dunn Boeken

Poems explore the author's relationship with his wife and portray his grief after her death

A selection of poems from: Terry Street (1969), The happier life (1972), Love or nothing (1974), Barbarians (1979), St. Kilda's parliament (1981), and Elegies (1985).

Encompassing magical fairy tales and modern innovative works, The Oxford Book of Scottish Short Stories surveys the rich literary heritage of Scotland, in a collection of forty-four superb tales, the most extensive such anthology in print. Here readers will discover such wonderful tales as "The Wee Bannock," Sir Walter Scott's classic "The Two Drovers" (widely considered the first true short story ever written), Muriel Spark's "Bang-Bang You're Dead," and James Kelman's "Sunday Papers." Not only are the finest writers of the past well represented--including familiar faces such as Sir James Barrie and Robert Louis Stevenson--but there's also a host of superb modern writers here as well, such as Shena MacKay, Alan Spence, Margaret Elphinstone, Ronald Frame, and Janice Galloway, to name but a few. With a highly informative and insightful introduction by Douglas Dunn, one of Scotland's leading literary figures, this anthology offers a revealing look at the best of Scottish writing.

Antologie obsahuje ukázky z tvorby současného významného skotského básníka. Výbor je rozdělen do dvou základních částí: v té první se nacházejí autorovy verše z jeho proslulé prvotiny „Terryho ulice“ z roku 1969, ve které ojedinělým způsobem zachytil život v dělnické čtvrti severoanglického průmyslového města, v němž tehdy sám žil. Dunnův pohled vzdělaného člověka na všední svět obyčejných lidí koresponduje s jeho zájmem o sociální a politické otázky: banalita nelehkého údělu člověka je popisována syrovým a drsným jazykem, jenž však v některých fázích dokáže zjemnit danou realitu a propůjčuje ji tím osobité poetické kouzlo. Tak je tomu třeba v básni, v níž autor sleduje „mladé ženy v natáčkách“, jejichž největší zábavou je navštěvovat vdanou kamarádku či společný poslech dobových hudebních hitů. Tuto stereotypní bezútěšnost však Dunn zároveň mění v touhu po verbálním i smyslovém kontaktu s těmito dívkami: chce „cítit jejich dotyky“, „poznat, jak žijí“, prostě „něco nového se dovědět“. Druhý oddíl pak obsahuje Dunnovu tvorbu z dalších období: i tady autor dokazuje, že v ní umí zvládnout jak vypravěčskou polohu, tak i své oblíbené literární formy, mezi něž patří sonet nebo elegie.