Pierre Michon Boeken

Verhalen over mensen uit de omgeving van vier grote kunstschilders.

Exploring pivotal moments in the lives of five artists across various eras, the narrative delves into the intersections of creativity and inspiration. It highlights encounters between artists and their subjects, whether human models or landscapes, emphasizing the profound impact these collisions have on their work. Through the stories of Vincent van Gogh, Francisco Goya, Antoin Watteau, Claude Lorrain, and Lorentino, the book reveals the intimate relationship between art and the experiences that shape it.

Michon’s exquisite short narratives transport us to the heart of the Middle Ages as witnesses to the double-edged power of belief

Set during the reign of Louis XIV, this award-winning novel explores the intricate relationship between art and power. It delves into the ways art is both influenced by and influences authority, highlighting the tensions and dynamics within a lavish court. Through rich historical context and compelling characters, the story offers a profound reflection on creativity and its role in shaping society.

An exploration of the mysteries of desire by the French master Pierre Michon

Rimbaud der Sohn ist eine Auseinandersetzung mit der Figur des Dichters und dem Wesen der Poesie, deren geradezu mythische Verkörperung der Dichterkomet Arthur Rimbaud im Verlauf des 19. Jahrhunderts geworden ist. Als Sohn erscheint Rimbaud in diesem Buch in mehrfacher Hinsicht: Sohn eines abwesenden Vaters und einer unzulänglichen bäuerlichen Mutter. Sohn mit einer langen Reihe von Vorfahren, die von Vergil bis zu Baudelaire reicht. Und schließlich Sohn einer anderen großen Abwesenden: der Poesie.

" Le roi, on le sait, a deux corps : un corps éternel, dynastique, que le texte intronise et sacre, et qu'on appelle arbitrairement Shakespeare, Joyce, Beckett, ou Bruno, Dante, Vico, Joyce, Beckett, mais qui est le même corps immortel vêtu de défroques provisoires ; et il a un autre corps mortel, fonctionnel, relatif, la défroque, qui va à la charogne, qui s'appelle et s'appelle seulement Dante et porte un petit bonnet sur un nez camus, seulement Joyce et alors il a des bagues et l'œil myope, ahuri, seulement Shakespeare et c'est un bon gros rentier à fraise élisabéthaine. "

Trojice Michonových originálních variací na příběhy středověkých legend přivádí jejich hrdiny do ožehavých situací, v nichž není od víry a náboženského zanícení daleko k tělesným žádostem a zdánlivé vítězství nad sokem či uspokojení z dobře střeženého tajemství se může lehce zvrátit v tragédii. Autorovy stylisticky propracované a mimořádně působivé evokace deset století starých dějů znějí ozvěnou dávných kronik, nedovolují však zároveň zapomenout na věčný svár protikladů lidského nitra a nestálost a pomíjivost všech věcí.

Huit vies, se diversifiant comme les branches fortes et libres d'un arbre généalogique mental, composent le roman autobiographique d'un homme incessamment fasciné par l'iniquité de sa présence au monde

À Castelnau, un village de la Dordogne, le narrateur de vingt ans commence son premier poste d'instituteur. Entre les pluies de septembre et les dictées, il se laisse porter par ses rêves.