Jiří Rulf Boeken

Vybrané básně z let 1979–2004. Nezpochybnitelnou hodnotou je v Rulfově světě – sama poezie. V ní je, musí být něco absolutně krásného, co vyvažuje a prosvěcuje strohou pravdu smrtelného života, zápolícího o svůj přesah s diktátem časovosti, utilitárního sebezapomnění i s bolestivým, smrdutým, izolujícím, nepřekročitelným ústrojím těla. Jiří Rulf je v zásadě básníkem vzpříčených slov a zaseklých otázek, nejbližším tvarem je mu hrana (nelze si nevšimnout, jak málo má rád obloučky rýmů), tíhne k volnému verši sloužícímu významové ose básně. Přesto však na všech rovinách jeho poetiky pozorujeme zároveň neméně silné činitele protikladného rodu. Připomínkou fundamentální duality pravdy a krásy a korektivem věcnosti může být melos po paralelách, rytmu či eufonii dokonale splynuvších veršů, strof a i celých básní; otevřený tah imaginace, unášející s sebou momentální přímé pojmenování; téma zatím sotva blikajícího, rozpačitého, ale k záři se přesto prodírajícího světla, naplněné a prozařující milostné a příbuzenské lásky… (Z doslovu Pavla Janáčka)

Sbírka Přebytečný rok je, stejně jako předchozí Rulfovy Maloměstské elegie, knihou osudovou. Byla-li osudovost Maloměstských elegií dána zvnějšku, krutostí světa obklopujícího básníka, zde se dramata odehrávají uvnitř, ke čtenáři vystupují z básníkova nitra. Autor se vší silou snaží dobrat naděje, které se mu nedostává, snaží se dobrat smyslu, který se vytrácí, snaží se udržet to, co uniká, odvrací se od smrti, kterou cítí všude kolem. Svou naléhavostí a drásavostí je kniha Přebytečný rok v současné české poezii knihou zcela mimořádnou.

Portréty dvanácti českých literátů: Jakub Deml, Rudolf Medek, bratři Langerové, Karel Poláček, Jan Čep, Ivan Blatný, Kamil Bednář, Jiří Kolář, Vladimír Neff, Ladislav Fuks, Tomáš Řezáč, Ivan Diviš, publikované v týdeníku Reflex v rubrice Causy, jsou neobyčejně zajímavým pohledem na některé kapitoly moderní literární historie, zastřené doposud mlčením či zkreslené letitými tabu. Tím, co je spojuje, je vpád politických událostí, které významně zasáhly život i tvorbu jednotlivých básníků a prozaiků.

České a světové dějiny v horizontech věků. Halasné vítání roku 2000, třebaže vědci mnohokrát ubezpečovali, že se ještě nejedná o začátek nového milénia, znovu upoutalo pozornost na události spjaté se změnami staletí, které v právě uplývajícím tisíciletí mnohokrát ovlivnila další směřování světových i českých dějin. Například první křížová výprava, objevení Ameriky, vrcholná renesance, rudolfinské období, Velká francouzská revoluce či Dreyfusův proces, nejnověji pak masové šíření počítačové techniky a globalizace. Všechny tyto události přiblížil úspěšný seriál časopisu Reflex nazvaný Horizont. \\\"Předěly staletí\\\" jsou jeho knižní podobou.

Sbírka Nebezpečné dny (Český spisovatel 1996) nese podtitul „konverzační sešit“ a je věnována památce rodičů; objevuje se v ní také dobově aktuální téma války v Bosně.

Verše z let 1987–1991. Obsahují jak vážné meditativní verše o smrti, tak ironická šlehnutí vůči básníku Rulfovi a českému literárnímu provozu; sbírka je zakončena texty využívajícími tajemnou personu kouzelníka Žita.

Knížka, která těží ze zážitků, které snad někomu mohou připadat prchavé. Jenže co když jsou zároveň neuvěřitelné? Záleží na úhlu pohledu. Zkušený autor ho tu ve svých povídkách mění minimálně, přestože vypráví jak o lásce a smrti, tak o umění a o žvanilech kolem kumštu, o kuriozitách i o svérázu oblíbené hospody. A všechno je to hodně české komorní, občas rozzlobené, ale v zásadě skromné, byť s vědomím, že i tady u nás lze stvořit čas.... celý text

Pátá sbírka citově zaujaté reflexivní poezie svým obsahem a vyváženou formou představuje dosavadní vrchol Rulfovy tvorby. Verše jsou věnovány památce jeho bratra Jana a vrací se v nich k lidem a věcem dávno minulým, které navždy zůstaly zakotveny v paměti.