Jan Vančura Volgorde van de boeken (chronologisch)

Kniha Mraky / vrstvy / dimenze mapuje uvažování o prostoru v současné filozofii, mediálních studiích a teorii umění. Vychází z potřeby ujasnit si, jak pojímáme prostor v 21. století. Vybrané texty kladou otázky, jak abstraktní je naše myšlení a jak moc tato abstrakce činí prostor reálným;jaké typy prostorů existují a jak je lze vytvořit; jak moc toto vytváření prostoru ovlivňuje globalizaci, nástup internetu a ekologickou krizi; jak uvažovat o planetě a jaká je genealogie tohoto myšlení v současné filozofii a umění. Kniha obsahuje texty Palo Fabuše, Lukáše Likavčana, Jozefa Mrvy a Veroniky Sellner. Jozef Mrva ml. ve svém textu Topologický materialismus a topologická imaginace hledá způsob, jak propojit topologii a novomaterialistickou filozofii, a sleduje ozvěny topologického uvažování v současné filozofii. Definuje pojem topologická imaginace, který funguje jako tvůrčí a analytická strategie, aplikuje ho na vybrané příklady a zkoumá jejich propojení s geopolitikou a kapitalismem. Lukáš Likavčan v kapitole Země bez nás rozvíjí několik volně souvisejících témat, která se točí kolem ústředního problému – potřeby planetárního myšlení, nové geopolitiky, která překoná současné neoliberální atlantické uspořádání a posune se k záchraně planety. Palo Fabuš v eseji Když je prostor tím, co o něm vím: Topologická konvergence žité zkušenosti a digitálního prostředí zaujímá topologicko-epistemologickou pozici, když hovoří o webu, který se odehrává mezi předmětem, aplikovanými teoriemi a novými médii kognitivně-technologickými extenzemi. Vztahuje se k problematice změny pozornosti a tvrdí, že subjekt sám o sobě je topologický a stejně tak se stal svět topologickým tím, jak jsme jej protkali informačními technologiemi. Veronika Sellnerová v textu Časová komplexita a umění: Post-současné umění jako reakce na nedostatečnost sleduje vývoj myšlení o čase a prostoru v oblasti teorie umění pod křídly spekulativních filozofií. Na pozadí analýzy konceptu časové komplexity autorů Armena Avanessiana a Suhaila Malika zkoumá Malikovy snahy pojmenovat a překročit „současné umění“ směrem k umění „post-současnému“.

Monografie scénografa a malíře Jana Vančura sleduje jeho divadelní tvorbu od sedmdesátých let po dnešek. Publikace v českém a anglickém jazyce obsahuje stručný Vančurům umělecký životopis, studie k jeho významných uměleckým obdobím a především řadu reprodukcí Vančurových scénografických děl. Kniha je druhým dílem monografické řady s názvem "Osobnosti české scénografie" navazující na přerušenou řadu publikací, kterou vydával Divadelní ústav v letech 1970 - 1989 v edici "Režisér - scénograf" (například František Tröster, Josef Svoboda, Jan Sládek, Karel Svolinský nebo Marcel Pokorný). Díla řady scénických a kostýmních výtvarníků, navzdory jejich významu pro výtvarnou podobu českého divadla byla mimo komplexnější publikační záběr, proto je tato monografická řada velmi cenným studijním a dokumentačním materiálem. Souběžný anglický text.

Předložená práce se zybývá jak náročnými aspekty zkušenosti rodičů postižených dětí, tak také pozitivními důsledky, ke kterým se rodiče za určitých podmínek mohou propracovat.