Peter Demeter Boeken

V zámecké knihovně v Dačicích se nachází šest výtisků posmrtně vydané edice básní šlechtičny Terezie Dalbergové (1866–1893), zapomenuté básnířky úzce spjaté s dačickým zámkem. Rod komořích z Wormsu, z něhož pocházela, není v českém prostředí příliš známý, protože Dalbegové se do českých zemí usadili až na počátku 19. století. Publikace obsahuje kapitolu Jany Bisové, která čtenáře uvádí do dějinného kontextu rodu. Další studie se zaměřují na Terezii, její život, smrt, básnickou tvorbu a vztahy s rodinou. Kapitola Dany Marešové „Dle vůle Boží žíti!“ vychází z rodinné korespondence a dalších pramenů, popisuje například pouť do Lurd, kterou šlechtična podnikla se sestrami. Následující kapitola Petera Demetera se věnuje rituálům smrti a smutečním artefaktům, jako je portrét od Františka Kupky či posmrtná fotografie. Druhá kapitola Petera Demetera se zaměřuje na reprezentaci rodových dějin v Tereziině poezii a na obdiv, který k ní choval Otokar Březina. Kapitola Dany Marešové „V zajetí knih“ reflektuje úctu Dalbergů k literatuře a Tereziinu výjimečnou imaginaci v zpracování vlastních rodových dějin.

Co mají společného zámek ve Versailles, aforismy Oscara Wildea a některé eseje Susan Sontagové z šedesátých let? A jak s nimi souvisí plakáty Alfonse Muchy, knihy Petra Šabacha a písně dua Čokovoko? Odpověď lze hledat v dějinách a teorii tzv. campu - estetického fenoménu vyznačujícího se teatralitou a silnou ironií, jehož historické kořeny sahají až ke kratochvílím Ludvíka XIV. Publikace Petera Demetera od těchto kořenů stopuje vývoj campu do současnosti a mapuje jeho projevy v širším kulturně - historickém kontextu se zvláštním zřetelem k českému prostředí. Ukazuje možnosti uplatnění campu při interpretaci české kultury a zamýšlí se nad jeho podstatou v komparaci s jinými kulturně-estetickými tendencemi, jako jsou například dandysmus, gueer, kýč anebo ostalgie.

Cyklus Šlechtické neřesti, zaměřující se na radovánky šlechty, začal v roce 2017 výstavou Káva a čokoláda na šlechtických sídlech Čech a Moravy na Státním zámku Dačice. K této výstavě byl vytvořen katalog, který přibližuje, jak se tyto nápoje konzumovaly na šlechtických sídlech. Na rozdíl od čaje, který byl do Evropy přivezen jako lék, cesta kávy a čokolády byla složitější. Zpočátku nebyly Evropanům příliš chutné, ale přidání mléka, cukru a koření změnilo jejich vnímání. Káva přišla z Afriky přes Arabský poloostrov, čokoláda byla dovezena ze Střední a Jižní Ameriky. V 17. století se tyto pochutiny staly oblíbenými na evropských dvorech a začaly pronikat do šlechtických domácností. V 18. století se káva a čokoláda staly běžnými, kavárny a výrobny čokolády se rozšířily, a nápoje se připravovaly i v zámeckých kuchyních. Pochutiny se servírovaly v porcelánových nádobách, ale vznikaly i umělecké kousky, jako kokosové ořechy zasazené do zlata. Při diskuzích o zajímavých tématech se pánové často setkávali nad šálkem kávy či čokolády a občas kouřili tabák. Tyto chvíle se doplňovaly o hry, jako byla L´Hombre, a oblíbenost kávy se projevila v setkáních Caffe Cräntzgen, kde dámy trávily čas popíjením a hraním. Tato setkání sloužila jako prostor pro konverzaci a výměnu zpráv.

Kniha se věnuje badatelské a vědecké činnosti šlechty, vzdělávání v různých oblastech vědy a umění. Je zaměřena především na rod Komořích z Wormsu, říšských svobodných pánů z Dalbergu, kterým patřilo panství a zámek v Dačicích. Tato činnost šlechty přispívala k všeobecnémupokroku společnosti.