Karel Krejčí Volgorde van de boeken (chronologisch)

Soubor 43 statí českého literárního historika a komparatisty K. Krejčího (1904-1979) shrnuje jeho práce na poli srovnávací literatury a představuje hluboký, nesmírně erudovaný a stále inspirativní vhled do problematiky evropského literárního procesu; má zásadní význam pro bohemistická a slavistická bádání. Kniha je uvedena obsáhlou studií Vladimíra Svatoně a doplněna úplnou bibliografií autora.

odboj Rady tří na Tišnovsku a osud posádky sestřeleného Liberátoru

Sociologie literatury představuje ojedinělou práci v české literárněvědné produkci 20. století. Text byl původně vydán jako cyklostyl v omezeném počtu jednotlivých exemplářů, které dnes nejsou dostupné širší čtenářské veřejnosti. Krejčí se v monografii zabývá literaturou jako společenským jevem, rekapituluje sociologickou metodu ve vývoji literární vědy a pokouší se o sociologické rozdělení literatury.

Obě prózy patří k nejvýznamějším a nejcharakteris­tičtějším autorovým romanetům. Děj prvního romaneta je soustředěn kolem barokního obrazu umírajícího světce v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Ve druhém romanetu jsou v napínavém ději zobrazeny smělé perspektivy, které přináší moderní věda.

Báseň předního básníka polské renesance pojednává o šachovém klání dvou polských nápadníků na dvoře dánského krále, ucházejících se o ruku jeho dcery.

Česká literatura, jako ostatně i literatury jiné, má svůj vlastní vývojový rytmus i své jedinečné hodnoty, nevyvíjí se však izolovaně. Je ve stálém styku s literaturami národů jiných, blízkých i vzdálených, přibližuje se k nim i opět se vzdaluje, přijímá odtud podněty i sama podnětně působí. Stati uveřejněné v tomto souboru snaží se v několika průhledech ukázat, jak se česká literatura včleňovala v jednom z nejvýznamnějších období svého trvání, od národního obrození až po první světovou válku, do tohoto celoevropského literárního kontextu, jak se vyrovnávala se širšími tendencemi ideovými, společenskými i stylovými a jak ve stálém střetání s proudy světovými hledala a nalézala svůj specifický charakter.

K stému výročí narození předního představitele moderního básnictví vychází výbor z umělcových pražských básní, vyznávajících se z obdivu k památkám a krásám Hradčan, Malé Strany, Nového Města a Smíchova a projevujících přitomsoucitné porozumění pro lidskou bídu, zachycujících portréty slovesných tvůrců Tyla, Zeyera, Vrchlického a nastiňujících nálady ročních dob v Praze.

«Discendente di un’illustre famiglia polacca, contemporaneo di grandi avvenimenti, cui talvolta prese anche parte direttamente, il conte Jan Potocki (1761-1815) acquista durante la sua vita una strana reputazione di eccentrico e di erudito. Sale in pallone con l’aeronauta Blanchard, impresa di minore importanza ma di maggior eco che non quella di annotare, per primo, il linguaggio segreto dei principi circassi... Frequenta i salotti parigini d’avanguardia e in seguito si lega coi Giacobini... Prima di darsi una morte orribile, porta a termine un lungo romanzo pieno di estro che lascia quasi completamente inedito... Nel 1958 la prima parte dell’opera, intitolata Manoscritto trovato a Saragozza, viene ritrovata e pubblicata... Se ne trova improvvisamente arricchita la letteratura fantastica del mondo intero, di cui questo testo, indipendentemente dai suoi altri meriti, costituisce un esempio tra i più alti» (Roger Caillois).

Literární útvar romaneta je nejvýznamnějším přínosem Arbesovým do pokladnice české kultury. Po prvních nábězích v beletristických prvotinách Ďábel na skřipci a skvělém úspěchu Svatého Xaveria, prvního díla, ke kterému autor na radu svého přítele Jana Nerudy připojil toto druhové označení, Arbes plně a záměrně rozvíjí formu romaneta ... Těmito slovy zakončuje v doslovu K. Krejčí soubor autorových romanet (Ďábel na skřipci, Elegie o černých očích, Svatý Xaverius, Akrobati, Zborcené harfy tón, Lotr Gólo, Duhový bod nad hlavou, Duhokřídlá Psýché), jejichž společným rysem je společenská vyhrocenost příběhu a jeho vztah k autorovu osudu. Z těchto romanet, vytvářených od let šedesátých do let devadesátých, poznáváme, jak se tehdejší společenská situace odrážela v Arbesově životě a jak na ni reagoval svým svérázným způsobem v romanetech.

Brandys je beletristickým kronikářem své doby, tato jeho kniha ale není práce beletristická, nýbrž vysloveně publicistická. Vypořádává se s dobou současnou, zamýšlí se nad problémy likvidace období dogmatismu. Je plná narážek a odkazů na literaturu, na umění. Dílo je psáno formou dopisů, ve kterých pisatel informuje o dojmech z cest po cizině i po Polsku a tyto dojmy z cizího prostředí jsou mu záminkou k tomu, aby se zajímal a porovnával se situací a dojmy z vlasti.

Mezi knihami o Praze má kniha Karla Krejčího své zvláštní, osobité místo. Není to kniha historická, a přece podává pro skutečné poznání života pražského lidu mnoho poznatků, které doposud nenašly cestu do přehledů slova smyslu ani literární historie - a přece se zde o dějinách literatury dovídáme množství podrobností, zdánlivě jen druhořadých, ve skutečnosti však takových, které pomáhají pochopit podstatu literárních děl vzniklých v Praze a věnovaných tomuto městu. Není to ani cestopis ani průvodce, a přesto máme pocit, že Krejčího kniha dává poznat toto město jak cizinci, tak i tomu, kdo se zde narodil. Krejčího "Praha legend a skutečností" je dokonalou vedutou Prahy minulých věků, nakreslenou podle zákonů perspektivního zobrazování, kdy nejbližší údobí, století 19., a sám počátek století dvacátého jsou vykresleny se spoustou detailů, a minulost vzdálenější je nastíněna ve výstižných obrysech, až se nakonec rozplývá v mlhách kolem Vyšehradu...

Vědecky bohatě fundovaná monografie se zaměřuje na komický epos, literární žánr dlouhého a pestrého vývoje od Homéra až k Majakovskému. Sleduje jeho historický vývoj, umělecký tvar a ideové poslání v literaturách slovanských, zvláště od období klasicismu a romantismu až po dobu imperialistických válek a proletářských revolucí. Úvodní partie je věnována literaturám západoevropským.

Podtitul: Slovenská pohádka o čtyřech jednáních. Pohádkové drama z roku 1896 bylo inspirováno slovenskou lidovou pohádkou, avšak titulní motiv milenců, kterým jejich okolí nepřeje, je obsažen v nespočtu pohádek a pověstí. Titulní hrdina Radúz zabloudí na lovu do cizího království a zamiluje se do princezny Mahuleny, k velké nelibosti její matky, která se oběma milencům krutě pomstí. Mytický příběh byl zhudebněn Josefem Sukem a roku 1970 se dočkal filmové podoby. Vydáno k 120. výročí narození a 60. výročí úmrtí Julia Zeyera.

Deals with the Rome of Nero and the early Christian martyrs. Scenes of court life and of Christian worship, the burning of Rome, and the massacres in the amphitheatre are woven into a narrative. Characters in the story include Petronius, a Roman noble who is representative of the dying paganism, and Ligia, the beautiful Christian who is the object of unwelcome attentions from Vinicius, one of the Emperor's guards

Historický román zachycující zrod polských legií a jejich boje po boku napoleonských armád.

Tři vybraná Arbesova romaneta jsou fantastické příběhy, v nichž autor rozmetává tradiční náboženské a jiné předsudky vysvětlováním mnohých zdánlivě nadpřirozených zjevů pomocí rozumu a vědy. Odtud jsou tato vyprávění plna různorodých nálad a tajuplné, až přízračné scény střídají se s pasážemi střízlivých úvah. Všude tu však převládá autorova humanistická tvář, horlící proti hrůzám sobeckých vášní, které ústí až v strašná krveprolévání. Svatý Xaverius 11.vydání, Ukřižovaná 14.vydání, Newtonův mozek 13.vydání.

Dílo vzniklo za spolupráce literárně vědné sekce Slovanského ústavu v Praze a katedry slavistiky při filologické fakultě Karlovy university. Je prvním českým souborným zpracováním dějin polské literatury a opírá se o nejnovějšípřehodnocení jednotlivých postav, děl i celých období. V jednotlivých částech je pojednáno o literatuře epochy feudalismu (počátky, rozkvět a úpadek šlechtické literatury), o literatuře doby rozkladu feudalismu a nástupu kapitalismu (vláda Stanislava Augusta, pád polského státu a první revoluční výbuch, šlechticko-buržoasní revoluce), o literatuře epochy kapitalismu (rozkvět kritického realismu, období imperialismu až k první svět. válce) a o literatuře Polska buržoasního a socialistického.

V tomto zevrubném životopise jsou sebrány a vysvětleny všechny podstatné podrobnosti, jež mají vztah k Máchovu životu a které se podařilo až dosud zjistit. Jejich pečlivým ověřováním odstranil autor některé nejasnosti, rozpory a omyly dřívějších životopisů. Pokusil se i nově osvětlitMáchův zápas s censurou. Kniha je psána přístupným stylem a řadí se k základním dílům o našem předním básníku.

Vývoj Matěje Broučka jako typizované postavy obtloustlého bohatého pražského měšťana sedmdesátých a osmdesátých let 19. století v literární studii. Autor ve své studii sleduje nejprve vývoj, kterým prošel spisovatel při vytváření jedné z nejznámějších a nejcharakterističtějšíchpostav svého díla - pražského domácího pána, "blahobytného měšťánka, který se ve snu stává velmi nehrdinským hrdinou dobrodružství, daleko přesahujících uzoučký obzor jeho egoistického živůtku". V dalších kapitolách zachycuje jednotlivé fáze vývoje pana Broučka jako typu; postavu autora i jeho hrdiny pak uvádí v širších souvislostech české satirické a humoristické literatury.

Satirická skladba o váženém měšťanu Matěji Broučkovi a jeho výletu do 15. století se vysmívá omezenosti a bezpáteřnosti zbohatlíků na sklonku 19. století.

Námět románu je vzat z ovzduší českých umělců obrozeneckých, usilujících o to, aby národní české umění získalo zaslouženého uznání i v cizině, aniž se ovšem vzdá svého národního charakteru a společenského buditelského poslání. Edice Národní klenotnice svazek 46.

Životopisná kniha je sestavená z vyprávění Elišky Krásnohorské a různých statí. Vypráví o životě EK, o jejích setkáních s osobnostmi tehdejšího kulturního života (Svatopluk Čech, Vítězslav Hálek, Karolina Světlá, Jan Neruda aj.). Kniha je doplněna dobovými fotografiemi. Vybral, uspořádal a k vydání připravil Karel Krejčí.