Jiří Jurok Boeken

Dějiny starobylého města, o kterém je nejstarší dochovaná písemná zmínka z roku 1251. Kniha se zabývá obdobím od osídlení krajiny před založením města po současnost (cca do r. 2000).

Válka a válečné konflikty zpravidla těžce dopadají na všechny vrstvy společnosti. Jejich ničivé důsledky gradují s nástupem střetů masových armád. Těžiště problému bývá podmíněno dobově, regionálně, sociokulturně i jinak. Vždy však platí, že ve válce je promarněno množství lidských životů, které s modernizací technik a technologií ničení dramaticky narůstá. Potoky krve provázejí potoky slz a nezměrné hoře převážně obyčejných lidí nesoucích hlavní tíhu války, resp. jejích důsledků. Publikace Venkov, rolník a válka v českých zemích a na Slovensku v moderní době je původní vědecké dílo přispívající do diskurzu jednoho z velkých témat moderních agrárních dějin, tj. postavení venkova a venkovana v období válek, počínaje válkou třicetiletou a konče válkou studenou. Spojení „rolníka“ a „války“ v prostředí českých zemí a Slovenska je v dosavadní historiografii nové. Ne všechny, ale v zásadě téměř všechny dlouhodobé války zásadním způsobem ovlivnily příští vývojové linie společnosti. Podmínky, v nichž se odvíjely, poskytovaly podněty směřující k opravě důsledků války, zlepšení situace trpícího venkova a jeho obyvatelstva a snažily se hledat obranné mechanismy proti důsledkům válek příštích. Publikace naznačený diskurz obohacuje o běžící odborné diskuze, upozorňuje na nové aspekty, nabízí podstatné teze i drobnohledné úvahy, jež mají za cíl inspirovat k dalšímu vědeckému bádání.

Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z r. 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která mu uděluje právo vybírat clo a mýto. Počátkem 14. století získal město Nový Jičín i se starojickým panstvím představitel významného šlechtického rodu Vok I. z Kravař. Z období pánů z Kravař pochází původní gotická podoba nynějšího Žerotínského zámku, městské opevnění a základ městského znaku. Důležitým obdobím pro rozvoj města bylo více než padesátileté působení dalšího význačného rodu, rodu Žerotínů v 1. polovině 16. století. Šestnácté století bylo pro město obdobím hospodářského rozkvětu řemesel. Město bohatne vařením a šenkováním piva, rozvíjí se především soukenictví. . Význam města vzrostl zavedením státních úřadů v r. 1850, kdy se Nový Jičín stal sídlem okresního hejtmanství, berního úřadu, okresního a krajského soudu. Díky tomu se stalo město přirozeným právním, hospodářským a kulturním centrem. Roku 1967 byl Nový Jičín prohlášen městskou památkovou rezervací.

V roce 1417 dal Čeněk z Vartenberka, přívrženec Husova učení a jeden z nejvýznamnějších zemských úředníků, unést na svůj hrad Lipnici pražského světícího biskupa Hermanna z Mindelheimu a ten zde musel vysvětit na kněze řadu příslušníků husovské strany. Kolem tohoto jaderného tématu rozvíjejí autoři publikace důležité úvahy, které se týkají nejen událostí i osobností předcházejícího období, ale také doby následné. Ilustrativními jsou příspěvky rázu archeologického, které přinášejí cenné poznatky vážící se k tehdejšímu způsobu vedení války. Další autoři přicházejí s inovativními postřehy týkajícími se uplatňování institutu příměří mezi válčícími stranami v průběhu husitské revoluce, využívání zástav církevního majetku ze strany krále Zikmunda Lucemburského či reakcí rytířských řádů a postižení jejich majetkové báze.

Poodří a Pobečví v husitském období v letech 1378-1471

Soubor studií o husitské revoluci se zabývá hlavními organizačními strukturami husitského hnutí a jeho vývojem v jednotlivých zemích České koruny. Publikace věnuje pozornost různým složkám husitského hnutí: především husitským městským svazům, úloze české husitské šlechty i lidovému kacířskému proudu. Pojednává i otázku moravského husitství a vývoje hnutí ve vedlejších zemích České koruny (Lužice, Slezsko) či působení českých husitů na Slovensku. Obsahuje rovněž životopisné nástiny některých méně známých husitských představitelů. Kniha shrnuje autorovy práce o husiství vzniklé v posledních 15 letech.

Majetková a sociální struktura, politická moc a kulturní reprezentace šlechty a feudality v českém státě od 13. do první poloviny 17. století. Autor postihuje základní obrysy vývoje české šlechty v celém českém feudálním státě od jejich počátků, přes její vrcholnou feudální moc a konstituování v rozvinutém, a pozdním středověku až po její ekonomickou transformaci na hospodařící velkostatkáře a protoindustriální podnikatele v raném novověku.