Čeněk Pýcha Boeken

V této knize analyzujeme 13 vybraných předmětů ze sbírek stranických muzeí, okolnosti jejich vzniku, vystavování a užívání při utváření dobového ideologického jazyka. Zároveň si klademe otázky: Co si počít s předměty a symboly, jež společnost odvrhla? Jak je možné je využít ve vzdělávání či jak je zakomponovat do badatelsky orientované výuky? Nakolik je možné tyto předměty aktualizovat a klást jim širší společenské otázky týkající se historiografie, muzeologie, ale i kulturně společenských problémů současnosti? Kniha čtenáři nabízí možnost vnímat závažná témata tohoto období skrze konkrétní materiál z muzejních depozitářů.

Kniha Jak vystavujeme soudobé dějiny. Muzeum v diskusi je pozváním k debatě o současných muzeích. Obsahuje tři studie, tři záznamy debat a tři překladové texty. Ve studiích autoři nabízejí kritickou reflexi vystavování soudobých dějin v českých muzeích. Debaty přinášejí mozaiku pohledů na budoucnost národních muzeí, vystavování kontroverzních dějin a muzejní edukaci. Překladové texty jsou zamýšleny jako inspirace pro kurátory i muzejní teoretiky, stejně jako celá kniha však mohou posloužit také návštěvníkům muzeí. Autoři knihy věří, že reflexe a diskuze jsou zásadní součástí muzejnické i návštěvnické praxe a že muzea jsou v 21. století důležitým místem dialogu nejen o minulosti. Na muzeích proto záleží.

Kolektivní monografie je věnována vztahu médií a temporality s důrazem na proměny chápání a zkušenosti času způsobené nástupem tzv. nových médií. Tomáš Dvořák v úvodní kapitole sleduje historický vývoj kulturních technik synchronizace od kolektivního chápání času po současný stav "znepokojené pohotovosti", který zažíváme v nepřetržité interakci s elektronickými médii. V návazné studii se Marek Šebeš zabývá televizním zpravodajstvím, které chápe jako svébytnou sociotemporální institucí, která se podílí na strukturaci a organizaci času ve společnosti. Irena Reifová pak popisuje proměnu diváctví s nástupem digitalizovaných televizních pořadů s důrazem na internetové seriály a diváckou participaci. Další rovině participativního užívání médií se věnuje Radim Hladík při rozboru sociálních praktik hudební northernsoulové subkultury. Filip Vostal nahlíží akceleraci času ve společnosti perspektivou fenoménu vysokorychlostního obchodování na světových burzách. Monografii zakončuje Václav Janoščík, který propojuje motivy a inspirace ze současného umění, sci-fi a filozofie ve snaze zachytit něco z budoucnosti, kterou nám přibližují.

Dějepisné sešity: Toufar se pokouší přiblížit příběh faráře umučeného Státní bezpečností. V rámci pátrání po stopách minulosti provedou čtenáře poválečnou historií Československa od roku 1949 až do současnosti. Atraktivitu komiksu zvyšují faksimile dobových dokumentů. Příběh „číhošťského zázraku“ dodnes obsahuje řadu nejasností a otázek. Sešity ukazují historii jako živý a otevřený problém. Dějepisné sešity míří především na čtenáře z řad školní mládeže, ale snaží se oslovit též širší publikum, které se zajímá o komiks a ocení výrazné výtvarné zpracování příběhu Josefa Toufara. Autorka grafického pojetí, Juliána Chomová, získala na poli komiksu a knižní ilustrace řadu ocenění. Ačkoliv jsou Dějepisné sešity koncipovány netradičně (kombinují komiks a faksimile pramenů), vycházejí vstříc současnému zájmu čtenářů o komiksová zpracování historie. Herní koncept pátrání po stopách minulosti, na němž jsou Dějepisné sešity založeny, může svou náročností oslovit i dospělé publikum. Pracovní sešit tvoří obálka, která obsahuje 6 dvoustránkových listů