Gaspar Melchor de Jovellanos Volgorde van de boeken

Snahou editora a překladatele Miloslava Uličného je představit v tomto souboru deset nejvýznamnějších a nejzajímavějších osobností, které v 18. století sehrály důležitou roli ve vývoji španělského písemnictví. Jednotliví autoři vycházeli ve své tvorbě především z klasicismu, z něhož převzali návrat k antice jako estetickému ideálu a vzoru. I proto vyznávali harmonii, logiku, přesnost nebo i racionalismus, jenž se pro ně stal nepřehlédnutelným prvkem při pozorování přírody. Charakteristická pro ně byla i pestrá škála námětů, mezi nimiž nalezneme na jedné stráně třeba jízlivé verše, prošpikované výpady proti tehdejší morálce, módě či omezenosti ducha na vládnoucím dvoře, na druhé straně se však zde objevují i sonety a romance, oslavující lásku, víru, tanec i ostatní radosti života. Popularity také dosáhl žánr bajek, v němž tvůrci v podobě lechtivých anekdot kritizovali samolibost a nadutost nejvyšších společenských vrstev.

Las obras incluidas en esta antologia se escribieron entre 1780 y 1805. Antes de 1780, fuera de las poesias y de las dos piezas dramaticas, los escritos conocidos de Jovellanos son obras de circunstancias. Despues de 1805 redacta muchas e importantes cartas, informes y consultas. Una buena parte de los escritos de Jovellanos son consecuencia directa de los cargos que desempeno.(De la Introduccion de Jose Miguel Caso Gonzalez)