Jakob van Hoddis was een Duitse dichter die naar voren kwam als een centrale figuur van het vroege literaire expressionisme. Hij wordt het meest gevierd om zijn indringende poëzie die vaak met een unieke urgentie de donkerdere aspecten van het moderne leven verkent. Zijn vroege werken, met name het gedicht "Weltende" (Einde van de Wereld), vangen een gevoel van angst en verval dat zijn literaire periode definieerde. Van Hoddis' betekenis ligt in zijn vermogen om de verontrustende veranderingen van zijn tijd te articuleren door middel van een beknopte en suggestieve versvorm.
Mit dieser zweisprachigen Ausgabe erscheint zum ersten Mal eine größere Auswahl seiner Gedichte auf Englisch. Der Band wurde u. a. durch die heute in Israel und den USA lebenden Erben des Jakob van Hoddis und die Ursula Lachnit-Fixson Stiftung, Berlin, ermöglicht.
Antologie novým způsobem představuje ranou poezii velikánů moderního německojazyčného básnictví Georga Heyma, Jakoba van Hoddise, Gottfrieda Benna a Georga Trakla. Tito čtyři autoři, jejichž poetika se formovala, měnila či předčasně uzavírala kolem roku 1912, vypjatého letopočtu německé literatury, bývají řazeni k ranému expresionismu, avšak výrazně tento směr intenzitou své tvorby přesahují. Byť se jim v češtině již dostalo samostatných knižních výborů, nekomunikovaly jejich texty doposud na stránkách jedné knihy. Antologie přináší také verše do češtiny převedené poprvé. Básně přeložil a doslovem opatřil básník Radek Malý a výtvarně je doprovodil Pavel Preisner.
Výbor Držíce v drzých držkách cigarety představuje poezii expresionismu, moderního uměleckého směru, který se v nejčistší podobě projevil v Německu a Rakousku v letech 1910–1920. Tento směr odráží životní postoj generace konfrontované s rychlým rozvojem Berlína, jeho továrnami, automobily, biografy a rušným nočním životem. V atmosféře očekávání vznikaly apokalyptické vize Georga Heyma, grotesky Jakoba van Hoddise a Alfreda Lichtensteina, stejně jako šokující básně-pitevní protokoly Gottfrieda Benna. Expresionistické desetiletí přineslo množství literárních talentů a rozmanitou literární produkci, jejíž část nyní představujeme českému čtenáři. Antologie se zaměřuje na raný velkoměstský expresionismus a na autory, kteří si zaslouží samostatné výbory v češtině. Druhá část přináší nejznámější a nejpozoruhodnější básně, které toto hnutí obohatilo o významné tematické okruhy. Mezi autory patří Jakob Van Hoddis, Georg Heym, Alfred Lichtenstein, Gottfried Benn a další významné osobnosti, které formovaly expresionistickou poezii.
První český výbor z díla jednoho z otců německého expresionismu zahrnuje významnou část jeho básnického odkazu, včetně dosud nepublikovaných veršů. Autor, známý pro své groteskní lyrismus, byl považován za předchůdce surrealismu. Jeho černý humor kontrastuje s krutým životním osudem, kdy upadl do šílenství a většinu života strávil v ústavech, přičemž v roce 1942 zmizel s transportem duševně nemocných Židů. Výbor obsahuje apokalyptické básně s ironizujícím podtextem, ale také subtilní lyriku evokující antické mýty a polemiku s křesťanstvím. Dále jsou zařazeny prózy a fragmenty, jako například O mně a o já, Nepřítel a Konec doktora Hackera. Kniha rovněž přináší dopisy přátelům, matce a milence, herečce Emmě Henningsové, která vystupovala v kabaretu Simplicissimus. Výbor uspořádala Zlata Kufnerová, která doplnila doslov a přebásnila z německých originálů. Knihu doprovázejí reprodukce grafických děl německých umělců z fondu Národní galerie v Praze.
Die 2., durchgesehene und erweiterte Auflage der vollständig überarbeiteten Gesamtausgabe der Werke Jakob van Hoddis', dessen Gedicht »Weltende« sowohl für den Expressionismus als auch für die Katastrophenerfahrung des 20. Jahrhunderts steht. Jakob van Hoddis zählt neben Georg Heym und Ernst Stadler zu den bedeutendsten Dichtern des »expressionistischen Jahrzehnts«. Zu seinen Förderern gehörten die Herausgeber der Zeitschriften »Die Aktion« (Franz Pfemfert), »Der Sturm« (Herwarth Walden) und »Die Fackel« (Karl Kraus). So unterschiedliche Dichter wie Johannes R. Becher, Else Lasker-Schüler, Tristan Tzara und André Breton äußerten sich begeistert über sein Werk, das sich nicht leicht einer bestimmten avantgardistischen Richtung zurechnen lässt. Es kann nicht allein dem sachlich-analytischen, aber ebenso wenig dem visionär-utopischen Frühexpressionismus zugeordnet werden; hält nicht nur durch das Mittel der Groteske die Aporien offen, sondern ist auch in seinen ernsthaft-pathetischen Anteilen kritisch reflektiert. Van Hoddis' Gedichte und Prosastücke - sein berühmtestes Gedicht »Weltende« eingeschlossen - sind fast einhundert Jahre nach ihrer Entstehung noch immer von großer Aktualität.
