Historicko-sociologická studie. Autor pokračuje tímto dílem v tradici francouzské historické školy Annales. Jeho práce je příspěvkem k dějinám evropského myšlení. Je věnována inteligenci jako nositelce a šiřitelce idejí, kultury a vzdělanosti. Porovnává nejenom západoevropské země, ale analyzuje situaci i v zemích střední a východní Evropy. Postupuje chronologicky. Od Evropy po napoleonských válkách, revoluční hnutí 1848 až po situaci v předvečer první světové války.
Paříž na konci 19. století jako kulturní centrum a její srovnání s Berlínem. Pařížští intelektuálové a jejich angažovanost. Dreyfusova aféra.
Úvahy francouzského historika o kulturním významu Paříže pro Francii, o místě nejvýznamnějších pařížských intelektuálů v soudobém kulturním i politickém životě i o jejich angažovanosti v různých celofrancouzských politických problémech, zvláště v Dreyfusově aféře. Kniha je provázena množstvím tabulek a plánků Paříže a doplněna poznámkami, bibliografií a jmenným rejstříkem.
Vom Hochschullehrer bis zum »armen Poeten«, vom Studenten bis zum Journalisten oder dem erfolgreichen Schriftsteller reicht das Spektrum derer, die zu den Intellektuellen gerechnet werden. Doch der Begriff des Intellektuellen ist nicht nur an den sozialen Status geknüpft. Schon früh begannen Intellektuelle, politische Visionen und gesellschaftliche Utopien zu entwerfen, und mischten sich in das Zeitgeschehen ein. Sie spielten die Rolle des Vordenkers, des Revolutionärs oder des Bewahrers. Diese innere Zerrissenheit der Intellektuellen im sozialen und politischen Engagement untersucht Christophe Charle anhand berühmter und weniger bekannter Beispiele. Er zeigt aber auch die Entwicklungen im Bildungswesen, in der Buchproduktion und im Pressewesen, die im 19. Jahrhundert erst zur Herausbildung neuer Berufe und damit zur Wahrnehmung der Intellektuellen als gesellschaftliche Gruppe führten. Dabei betrachtet Charle die Geschichte der Intellektuellen erstmals im direkten Vergleich mehrerer europäischer Länder: ihre Kämpfe um Ansehen und materielle Sicherheit ebenso wie ihre Rolle bei den sozialen und politischen Umwälzungen der Zeit.
Entre le tout-politique de certaines interprétations qui réduisent l'histoire du XIXe siècle à la gestion des conflits idéologiques dérivés de la fracture révolutionnaire, et le tout-économique d'une lutte des classes sous-jacente à tout affrontement, on plaide ici pour une interprétation qui restitue leur autonomie relative aux groupes intermédiaires : à l'État comme enjeu et force sociale, aux rivalités de corps et de statut, aux nostalgies des anciennes relations sociales ou aux utopies qui veulent renouer dans l'avenir avec un passé mythique.L'étude proposée plaide pour l'existence de deux modèles sociaux successifs de domination, celui des notables et celui qu'on appellera « démocratique » mais dont le vrai qualificatif est « méritocratique ».
