Jaroslav Raimund Vávra Volgorde van de boeken

Historicko-životopisný román o osudech a díle Bedřicha Egermanna, objevitele barevného skla, který se ve výrobně míšeňského porcelánu seznámil s tamními pracovními postupy a přenesením svých znalostí do severočeské oblasti vrátil práci a blahobyt severočeským sklářům.

Cestopisné črty a dojmy nesené snahou proniknout k "bílým místům", vidět neviděné a poznat nepoznané. Vávra je sám charakterizuje jako "barevnou tříšť záběrů" z několikrát opakovaných cest po Blízkém východě, Černé Africe, Egyptě, Sýrii, Arábii, severní Africe, Sahaře....

Kniha s podtitulem Kapitoly libanonsko-punsko-syrské. Jedná se o kulturně - historickou práci, kvůli níž autor procestoval země Blízkého východu, a jeho reportáže sledují nejen soudobé poměry Egypta, Libanonu a Sýrie, hlavně jejich boj proti monopolům, ale i šest tisíciletí dějin této oblasti.

Svěží cestopis, který zábavnou formou seznamuje čtenáře s pamětihodnostmi této země velké minulosti i nové budoucnosti. Svou cestu začíná v Káhiře, Egyptském muzeu, odhaluje tajemství pyramidy Cheopsovy, seznamuje nás s náboženstvím starověkého Egypta, s Nilem a zaniklými městy - Memfis, Theby. Nkonec stručně seznamuje s perspektivami příštího života Egypta.

Autorovy cesty po saharské části Afriky. S mnoha fotografiemi.

Kniha se odehrává v severní Africe a je založena na skutečné historické události z kmenových válek v centrální Sahaře (nájezd kmene Tuaregů proti arabskému kmeni Ša'anbů vyvolaný krevní mstou). Autor v románu podává široký a barvitý obraz zdánlivé saharské pustiny, seznamuje nás s jejími obyvateli a s jejich zvyky, s islámem a jeho kulturou a s místními sociálními, hospodářskými a politickými poměry v zemi postupně ovládané francouzskými kolonizátorskými vojsky.

Autor sleduje vývoj sklářské výroby v nejcharakterističtějších stadiích. Největší pozornost věnuje antice, neboť do této epochy spadají všechny objevy v technice tavení a vyfukování skla i v jeho uměleckém zpracování (až na lazury a lept kyselinami). Seznamuje se sklářstvím staroegyptským, s antickou výrobou skla v Italii, Galii a Porýní, osvětluje příčiny přesídlení sklářského umění po pádu říše římské do Byzance a na půdu staré Syrie a ukazuje, jak antické sklářství přežilo arabskou okupaci a rozvíjelo se dále v raně islanském období. Sleduje vývoj středověkého sklářství evropského, jež přecházelo od přepychové výroby antické k výrobě užitkového skla, nastiňuje dějiny skleněného okna a vznik a vývoj okenní malby, zmiňuje se o sklářství ruském, které existovalo již před stol. X., zastavuje se u benátského skla, jež dvakrát v dějinách přejalo a rozvilo umělecké tradice byzantské, a vykládá vznik a rozvoj českého křišťálu, jímž se naše sklářství odloučilo od t. zv. lesního skla a vytlačilo výrobu benátskou.