Sabina Lacinová Boeken

Kniha plná citátů a myšlenkových textů, doplněná fotografiemi. Jak již název knihy napovídá "Život je proud řeky myšlenek", texty obsahují většinu myšlenek, které za život lidem víří v hlavě. Značí jisté změny. To, jak člověk může měnit myšlení. To, jak vlastně dospívá. To, jak se vše mění. I z negativních myšlenek může vzejít ponaučení. Já sama se postupně od ukrutného pesimismu a hlubokých beznadějí dostala na cestu optimismu a pochopila jednu z největších pravd, že naděje existuje.

Příběh dvou světů, ztracené rodiny, fantazie, poslání, poselství a naplněného proroctví…tady už nejsme na Zemi… Adriana a Žaneta si zprvu vůbec nepadly do oka. Ale intuice, jako kdyby jednu ke druhé přitahovala. Později, po vstupu do jiného světa, se vše změní a dívky postupně naleznou přátelství a možná, že i ztracenou rodinu. Příběh je založen na filosofickém podtextu. Kniha začíná jako obyčejný příběh dospívajících školaček, ale postupně se rozvine přes žánr fantasy až k nadčasovým a filosofickým myšlenkám, zasazeným do děje.

Samota je špatná, ale přesto dokonalá… Je to ticho, smutek, jenže také klid a ochrana. Dává nám čas pořádně přemýšlet, avšak dělá nám iluze a ztěžuje rozhodování. Občas se ovšem samota může proměnit v něco nového, nečekaného, neobyčejného… Jmenuji se Silvie a je mi 16 let. Můj život byl vždy obyčejný. No, což, stále vlastně je. Pořád si dělám naděje, že jednoho dne svůj život vylepším a začnu s něčím novým. … Dnes cítím, že je konečně ten správný okamžik, kdy by změny mohly nastat. Dnešním dnem jsem si totiž začala psát tento deník. Domnívám se, že by mi mohl být dobrým pomocníkem na mé cestě k zajímavějšímu životu… Příběh o nešťastném a zprvu nereálném zamilování mladé dospívající dívky do dospělého muže. Teenagerovská láska, pocity, střídání věčné naděje a zoufalství. Nikdy není nic zcela ztracené. ●Láska ●Přátelství ●Hokej ●Naděje