Veronika Halamová Volgorde van de boeken (chronologisch)

The events of February 1948 became a triumphal culmination of the Communists efforts to control Czechoslovakia which had taken them several years and it also became a milestone in the political-social direction of its society eastwards, particularly towards the Soviet Union. In fact, it meant the beginning of human rights repression, mainly of the “class enemies" and “minions of capitalism and imperialism". The persecution of unwanted people broke out at this time and it was followed by the making of specific laws reinforcing the power of the Communist party and their members and the establishment of a unified population in a state according to the Soviet example. The Communists used a number of methods for the realisation of their ambitions and culture was an integral part of it. It was accompanied by propaganda of different forms. Socialist realism met the requirements as closely as possible such as defining an "artistic" form of the new political power. The monograph Propaganda The Instrument of The Communist Regime in Czechoslovakia 1948-1953 features these ways that assisted the Czechoslovak Communist in managing the consolidation of the power they had seized.

Kniha představuje kulturu jako mocenský nástroj propagandy v zakladatelském období komunistického režimu v Československu, který prvoplánově sloužil prosazování ideologických cílů komunistické strany. Jejím prostřednictvím komunisté upevňovali svou moc a tím utvářeli novou, socialistickou společnost. Vedle kultury a propagandy kniha představuje další prvky, které hrály důležitou roli v budování socialismu, zejména socialistický realismus jako oficiální uměleckou formu. Monografie je doplněna obrázky a textovými přílohami. Kniha vznikla za podpory ESF.

Kniha představuje politické procesy jako jeden z nástrojů upevňování a legitimizace komunistického režimu v jeho zakladatelském období. Seznamuje čtenáře s politicko společenským a legislativním pozadím, na němž příprava a posléze realizace procesů probíhala. Popisuje, jakým způsobem komunistické orgány vyhledávaly nejen v řadách československého obyvatelstva budoucí obžalované. Jak je "připravovaly" na hlavní líčení i to, jak toto líčení probíhalo. Představuje existenční podmínky ve vyšetřovacích vazbách a nezapomíná ani na existenční podmínky rodin obětí. Nezanedbatelnou část věnuje úloze Státního soudu, prokurátorů, obhájců, "důkazů", veřejnosti i publicitě politických procesů tak, aby se neznalý čtenář přehledně seznámil s celým mechanismem jejich výroby a tím i pochopil jejich smysl. Text monografie je průběžně prokládán autentickými výpověďmi pamětníků ze strany obětí i iniciátorů politických procesů a zápisy ze soudních přelíčení. V závěru je doplněn přílohami obsahujícími plná znění nejdůležitějších zákonů, o něž se perzekuce opírala, a podobenky soudců a prokurátorů, podílejících se na politických procesech v uvedeném období.

Kniha Člověk, jednání, společnost: sociologický přístup v Transkulturní komunikaci předkládá ucelený sociologický pohled na postavení jedince v sociokulturním prostoru. To posléze rozšiřuje o téma člověka jako aktéra v komunikaci. Obojí pak průběžně konfrontuje s hledisky sociální antropologie a sociální psychologie. Okrajově také zmiňuje historický vývoj světového i tuzemského sociologického myšlení, přičemž se zaměřuje zejména na jednání a teorie jednání tak, jak se postupně v dějinách sociologie uvažovaní tohoto tématu objevovalo.