Soubor teatrologických studií. Autor,patřící do exilové generace tzv. "osmačtyřicátníků", prošel během svého vědecké dráhy několika silnými podněty: strukturalismus Pražského kroužeku či sémiologie francouzské školy. A právě těmto dvěma směrům je věnována úvodní část knihy. Dále je tu prezentována jeho stěžejní stať o vztahu dramatu a divadelního představení spolu s komparistickými studiemi o sémiologii herectví a nechybí ani reflexe několika divadelních realizací.
Veltruského studie vyšla poprvé již v roce 1942, její tehdejší podoba však byla na mnoha místech cenzurována. Naše vydání představuje jednak návrat k její autentické podobě, jednak — díky komentáři doc. Iva Osolsobě — důležitou rekonstrukci autorových myšlenkových východisek, díky nimž je možné následně pochopit i jeho další, exilové práce. Veltruský na konkrétním materiálu dramatické literatury české a světové aplikuje strukturní postupy svého učitele J. Mukařovského a promýšlí drama už nikoli jako útvar vně jazyka, ale jako součást slovesného umění. Zmíněný komentář Iva Osolsobě představuje nejen zasvěcenou analýzu Veltruského teoretických názorů a přístupů, ale zároveň seznamuje s autorovým životem doma i v exilu.
Jiří Veltruský (1919–1994) publikoval mnoho dílčích článků o sémiotice divadla, ale až na sklonku života se pokusil své poznatky, vycházející z pojetí Pražského lingvistického kroužku, shrnout do komplexní teorie. Ačkoliv dílo nebylo dokončeno, jeho rozsah umožnil posmrtně je rekonstruovat a v anglické verzi předložit odborné veřejnosti.