Volker Koop Volgorde van de boeken

Described as one of the greatest mass-murderers in history, Rudolf Hoss, was born in Baden-Baden on 11 December 1901.

Organizace SS po celá léta držela v koncentračních táborech Sachsenhausen, Buchenwald a Dachau držela zvláštní a čestné vězně z Německa i ze zahraničí. Pro ten účel se konfiskovaly zámečky, zámky i hotely, jež měly sloužit jako příbytky pro vysoce postavené státní vězně. Tito vězni, držení obvykle v přísné izolaci od okolního světa, měli v rámci nacistického represivního systému zvláštní postavení. Často měli k dispozici dokonce vlastní služebný personál. Mezi rukojmími byli politici, vojáci, průmyslníci, duchovní i příslušníci. Našli se mezi nimi rovněž odpůrci režimu, například pastor Martin Niemöller, neúspěšný atentátník na Hitlera Georg Elser nebo bývalý rakouský kancléř Kurt Schuschnigg. A patřil k nim též Stalinův syn Jakov Džugašvili, jehož jeho otec odmítl vyměnit za německé rukojmí. Čestnými vězni byli nizozemský ministerský předseda Hendrik Coljins, regent Maďarského království Miklós Horthy, italská princezna Mafalda, belgický král Leopold III. i francouzský premiér Léon Blum. Tato kniha přináší řadu nových poznatků o nacionálněsocialistické represivní politice.

Martin Bormann (1900–1945) byl jedním z nejvíce nenáviděných nacistických úředníků. Jako vedoucí stranické kanceláře NSDAP s hodností říšského ministra a Hitlerova osobního tajemníka byl obávaným nepřítelem ostatních ministrů, úředníků, soudců a generálů. Bormann se identifikoval s Hitlerovými idejemi rasové politiky, konečného řešení a koncentračních táborů a sám sebe učinil nepostradatelným v roli vykonavatele špinavé práce. Rozhodl tak o osudu milionů lidí. Po Hitlerově sebevraždě se Bormannova stopa ztrácí. V říjnu 1946 byl odsouzen Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku v nepřítomnosti k trestu smrti. V roce 1972 byla v Berlíně nalezena kostra a po tomto nálezu byl Bormann oficiálně prohlášen za mrtvého. Mnoho dokumentů, které osvětlují Bormannův život, bylo zpřístupněno teprve v nedávné době a Volker Koop na jejich podkladu rekonstruuje osobnost provozně druhého nejmocnějšího muže třetí říše.

Założona z inicjatywy Heinricha Himmlera nazistowska organizacja Werwolf, odpowiadająca za przeprowadzone w ostatnich tygodniach wojny niezliczone mordy, należy do najbardziej tajemniczych i legendarnych struktur Trzeciej Rzeszy. Jej zadaniem było utrzymywanie oddziałów aliantów w stałym napięciu przez prowadzone z ukrycia akcje sabotażowe, a jednocześnie odstręczanie Niemców od współpracy z aliantami, w czym Werwolf posuwał się na najbrutalniejszych metod.Książka Volkera Koopa to pierwsze wyczerpujące przedstawienie historii tej owianej mgłą tajemnicy organizacji. Autor rzeczowo i ze znawstwem opisuje tło historyczne, powstanie oraz działania Werwolfu i związanych z nim osób. Jednocześnie demitologizuje organizację, bezlitośnie wskazując na jej jednoznacznie zbrodniczy charakter i działalność.

Alfred Rosenberg gefiel sich in seiner Rolle als Intellektueller und Chefideologe der Nationalsozialisten. Gerade das aber machte ihn besonders unbeliebt innerhalb der NS-Führungselite. Intrigen und Konkurrenzverhalten nahmen zu, als Hitler ihn zum »Beauftragten des Führers für die Überwachung der gesamten geistigen und weltanschaulichen Schulung und Erziehung der NSDAP« ernannte und Rosenberg weitgehende Rechte auf nahezu allen Gebieten für sich reklamierte. Mit dem nach ihm benannten Einsatzstab und als »Reichsminister für die besetzten Ostgebiete« war er vor allem mit dem europaweiten Raub von Kunst- und Kulturgütern beschäftigt. Bis zu seiner Hinrichtung 1946 blieb er seinen antisemitischen Grundüberzeugungen treu. Angesichts der Vielzahl von Rosenbergs Ämtern und des umfangreichen Dokumentenbestands – darunter auch die 2013 gefundenen Tagebücher – rückt Volker Koop in seiner Biographie Rosenbergs Unbeirrbarkeit ideologischen Denkens in den Mittelpunkt und legt die Diskrepanz zwischen seiner übersteigerten Egomanie und seinem tatsächlichen Einfluss dar.

Bormann joined the Nazi Party in 1927 and quickly rose through its ranks. In July 1933 he became the Chief of Cabinet in the Office of the Deputy Fuhrer.

Die 1935 auf Veranlassung Heinrich Himmlers gegründete »Studiengesellschaft ›Deutsches Ahnenerbe‹ e. V.« hatte vor allem eine Aufgabe: Sie sollte die rassische Überlegenheit des »arischen Menschen« nachweisen. Neben obskuren Aktivitäten wie der Wiederbelebung germanischer Thingstätten erhielt die Organisation bald eine Reihe von verbrecherischen Sonderaufträgen: vom Kunstraub in den von Deutschland besetzten Gebieten bis hin zur Ermordung Hunderter von KZ-Häftlingen zu pseudowissenschaftlichen Zwecken. Dieses Buch erfasst und beschreibt erstmals die Geschichte einer verharmlosten SS-Organisation in ihrer ganzen Dimension.

Der Islam übte auf viele führende Nationalsozialisten eine irrationale Faszination aus: Muslime schienen genau das zu verkörpern, was die Nazis unter idealen Soldaten verstanden. Zudem machte der gemeinsame Hass auf Juden, auf die westlichen (Kolonial-)Mächte und die sowjetische Führung die Muslime zu idealen Verbündeten für das »Dritte Reich«. Dieses Buch zeigt, wie stark das Verhalten des NS-Regimes gegenüber sonst verachteten Volksgruppen von der Zweckmäßigkeit beeinflusst wurde – zum Teil bis an die Grenzen der Lächerlichkeit, die sich etwa in der Behauptung manifestierte, Hitler sei bereits im Koran als »Licht des Propheten« angekündigt worden. Die erste populäre Überblicksdarstellung zu einem bislang wenig beachteten Aspekt der NS-Geschichte und ein Buch von großer Brisanz in der aktuellen Islam-Debatte.

Kdo nespolupracuje, jde proti nám! Tak znělo heslo německých Werwolfů. Jejich činnost se začala projevovat na počátku roku 1945. Po dostatečném výcviku na různých zámcích, hradech a táborech v Německu nastala chvíle pro uskutečnění jejich záměrů. Vojenská situace Německa byla zoufalá, sovětští vojáci se blížili k Berlínu a Spojenci pronikali na území Říše. Mnoho různých skupinek Werwolfů začalo na území Německa podnikat své akce. V nocích přepadávali osoby antifašistického vyznání, udávali špatný směr cizím vojákům pomocí silničních značek, sabotovali znovu opravená kolejní spojení mezi Spojenci. Slitování neměli ani s lidmi, kteří dezertovali či začali spolupracovat s nepřáteli. Pomáhali civilnímu obyvatelstvu ve všech okolnostech. Jejich úkrytem se stal les. Byl jejich útočištěm i teritoriem. Werwolfové byli organizací, již uvedl v život v září 1944 říšský vedoucí SS Heinrich Himmler a která je dodnes opředena mnoha pověstmi. V době na konci války byla vymyšlena jako jedna z „tajných zbraní“ nacistů. Její určení a ideologie plně vyhovovaly myšlence, které se oddávali nacisté téměř do konce války. Věřili tomu, že útok spojenců bude tajnými zbraněmi zastaven před Berlínem a pak dojde k obratu ve válce. Kniha Volkera Koopa se fascinujícím způsobem věnuje fenoménu Werwolfů, jejichž činnost se zrodila v posledních měsících zatím největšího světového válečného konfliktu v lidských dějinách.

Zwischen 1933 und 1945 lebten fast fünf Millionen Deutsche außerhalb des Reichs, organisiert von der NSDAP-Auslands-Organisation. Diese setzte Rassenpolitik und Judenverfolgung im Ausland um, betrieb Propaganda und spionierte. Nach 1945 half das Netzwerk vielen Nazi-Funktionären, der Verfolgung zu entkommen. Eine umfassende Analyse zu diesem Thema.