"Herec je hrubián s rukama víly. Pod svou maskou skrývá tolik něhy a tolik porozumění... Ale je křehký, bolavý, rozháraný, přecitlivělý, dětinský. Někdy i on potřebuje lásku, protože má příliš velké srdce, příliš velké. A to srdce mu v hrudi buší, bolestně skáče, kroutí se a dělá kotrmelce, jen aby se herec mohl postavit a zůstat stát" Annie Girardotová. Kniha zápisků Annie Girardotové. Doplněno fotografiemi.
Autobiografie francouzské herečky Annie Girardotové. Když má herečka za kmotry svého umění Jeana Cocteaua a Luchina Viscontiho, něco to samo o sobě naznačuje. Annie Girardotová prochází znovu krok za krokem vlastním životem a hodnotí svá vítězství i prohry. Zdůvodňuje, přiznává, žasne - s temperamentem sobě vlastním. Divadlo a film stojí na prvním místě, ale nezapomíná ani na své lásky a přátele - Viscontiho, Edith Piaf, Renata Salvatoriho, Clauda Lelouche a další. V její autobiografii tedy ožívají nejen divadelní a filmové postavy, ale i významné osobnosti. A tím je knížka pozoruhodná. Vlastní text doplňuje filmografie, diskografie a přehled divadelních rolí.
U nás dobře známá francouzská herečka Annie Girardotová četla svého času v rozhlase na stanici Europe 1 ráno co ráno po jednom příběhu žen své doby. Žen mladých, starých, svobodných i dlouhá léta vdaných, žen moderních i tradičních, které však mají jedno společné: ani jedna z nichnežije na úkor ostatních, ani jedna z nich není bohatě zajištěnou, znuděnou paničkou, jejíž jedinou činností je vymýšlet si problémy. Tyto ženy se musí potýkat s problémy skutečnými, ať už uvnitř rodiny, nebo spoločenskými, a každá z nich je řeší svým osobitým způsobem. Čtyřicet těchto příběhů pak Annie Girardotová za pomoci Marie Thérése Cunyové shromáždila v souboru Slova žen. Povídky mají čapkovské ladění, nelamentují, nedramatizují, snaží se porozumět lidem a v prostých věcech najít malá hrdinství i velké oběti.