William Heinesen Boeken

William Heinesen (1900–1991) erfasste in seinen Romanen, Gedichten und Erzählungen, was das Leben auf den Färöern ausmacht, wie kein zweiter. »Hier wird getanzt!« bietet eine Auswahl seiner besten Erzählungen, mit denen Heinesen Archaik und Moderne gleichermaßen aufgriff und in einem ganz eigenen Ton das spezifische Inselleben der Färinger festhielt. Die Erzählungen und ihre Protagonisten sind wie die Inseln und ihre Bewohner geprägt vom rauen Meereswind, zerklüftet, umspült – Menschen wie Worte gehen vor der ewigen Weite von Himmel und See eigensinnig ihren Weg. Das Leben scheint klein auf den abgelegenen Inseln im nördlichen Atlantik, auf denen gerade einmal 50 000 Menschen leben, doch die Sehnsucht nach der Ferne ist groß, und im Kleinen lässt sich der ganze Kosmos umso konzentrierter ablesen. Heinesen wuchs zweisprachig auf und schrieb Dänisch – auch um ein größeres Publikum zu erreichen. In seinen Erzählungen zeigen sich tiefe Feinfühligkeit und ein existenzieller Humor. Sie bewegen sich auf dem Grund der felsigen Inseln, reichen jedoch weit ins Reich der Fantasie, der Mythen und der Halluzinationen hinein. Manchmal fabuliert Heinesen selbstbewusst, ein anderes Mal berichtet er autobiografisch, und häufig mischt er beides ebenso wie Zeiten und Räume. Die Kontraste seien auf den Färöern stärker, sagte Heinesen einmal. In Inga Meinckes präziser Übersetzung, die den Leser das Meer und die Felsen schmecken lässt, lassen die Kontraste in Heinesens Geschichten klarsichtig auf den Grund der Dinge und das Wesen der Menschen blicken.

Děj románu se odehrává za druhé světové války na Faerských ostrovech - malé zemičce uprostřed oceánu mezi Norskem a Islandem. Hlavními postavami knihy jsou obyvatelé městečka ležícího u zátoky oficiálně nazvané Královský lodní přístav, lidově zvané Kotel - vojáci, běženci, duše čisté i posedlé ďáblem, opory společnosti i její zapřisáhlí nepřátelé.

Heinesenův čtenářsky nejúspěšnější román, odměněný Cenou Severské rady, je psán formou fiktivních deníkových záznamů dánského faráře Petra Borresena, který přijede na Faerské ostrovy, aby se zde ujal svého nového kněžského úřadu. Píše se rok 1669 a na Faerských ostrovech, jež jsou lénem německého parvenu Christoffera Gabela, oblíbence absolutistického krále Frederika III. , vládne útlak a bezpráví. Kromě toho zde vzkvétá pověrečná blouznivost, extaktická víra v nadpřirozené jevy a bytosti, a to nejen mezi prostým lidem, ale dokonce i ve vysokých církevních kruzích. Proti oběma zlům se Petr Borresen rozhodne bojovat, je však ve svém boji takřka osamocen a nejednou se zdá, že vše je definitivně ztraceno. Nepřátelé využijí jeho slabostí (rád si přihne a ženy mu občas projevují větší náklonost, než se na božího služebníka sluší), takže z žalujícího se málem stane obžalovaný. Nakonec je však přece jen učiněno spravedlnosti zadost. V Dobré naději, tak jako v celém svém díle, manifestuje Wiliam Heinesen svou víru v lidskou důstojnost a svobodu.

Dej Stratených muzikantov sa odohráva vo faerskom prístave Tórshavne. V knihe ožíva niekdajší faerský svet, ktorý autorova spomienka vyťahuje zo zabudnutia a tým mu dáva istý nádych rozprávkovosti. Pred čitateľom sa pomaly rozvíja farbistý dej života v mestečku, postupne sa zrýchľuje, až vyvrcholí priam detektívnou zápletkou, ktorá sa vyvinie z nevinného hľadania pokladov. V popredí celej mozaiky postáv a postavičiek je muzikantská rodina starého zvonára Isaksena, jeho traja synovia Móric, Sírius a Kornélius, ktorí zdedili po otcovi neuhasiteľnú lásku k hudbe a večný nepokoj v srdci. S nimi žije v mestečku staručký, chorľavý učiteľ hudby Boman, večne opitý, dobromyseľný Ole Brandy, magister Mortensen, píšuci veľké dielo o Satanoví, výbušný, no ľútostivý maliarsky majster Mac Bett, fanatický sektár prednosta sporiteľne Ankersen, jeho stratený syn, podvodník Matte-Gok atď. Rozprávkový podtón autorovi umožňuje do dejov realisticky zapojiť i legendárne postavy, žijúce dodnes v ústnom podaní, i čarodejnicu Ulu z Vŕšku a piadimužíka Krabieho kráľa. Smiech sa strieda s plačom, baladu presvecuje humor, pochmúrne akordy podfarbujú veselé zvuky. Poézia každodenného života, hlboké pochopenie ľudských osudov a svieži, optimistický tón dávajú knihe osobitý pôvab a robia ju pre čitateľa mimoriadne príťažlivou

Román dánského spisovatele z prostředí autorových rodných Ovčích ostrovů z doby před první světovou válkou. Tehdy to bylo malé, zapomenuté městečko a z osudů jeho obyvatel vytvořil autor barvitý obraz života v severské přímořské osadě. V popředí stojí muzikantská rodina KostelníkaIsaksena. Jeho tři synové Moritc, Sirius a Kornelius, kteří zdědili po otci neuhasitelnou vášeň k hudbě a věčný neklid v duši, prožívají různé podivuhodné osudy, jež končí téměř detektivním závěrem.

Kniha povídek (Atalanta, Gamalielova posedlost, Mokrá otčina, Tindholm, Bláznova zahrada, Cesta na nebesa) soudobého faerského spisovatele (nar. 1900), jenž je i výborným hudebníkem, malířem a grafikem. Jsou vybrány z větší sbírky povídek, vynikají jemnou kresbou přírody rodné země, básnivou silou a hlubokým porozuměním pro zmatky a jistoty lidských duší.