Gdyž sa nejaký národ potřebuje proždúrnúť, lebo, jak sa včíl říká, zviditelniť, postaví si škole a zepíše spisovný jazyk. Co sa jazyka týče, gdyž Valach napíše nejakú knížku, napíše si ju tajak chce a napíše do ňéj vysvětlivky, aby temu rozuměli aji v iných dědinách a třebas až za Hranicama a dál, lebo Valachú je tak málo, že pro tu belinu nemá cenu žádne knížky psať. Ale píšú sa a už sa ich napsalo toléj, že sa v tém jeden nevyzná a gdo je zpoza Hranic, ten už teprém nemóže ty naše poklady vychutnať. A tož ňa napadlo zezbírať ty vysvětlivky po všeckých knížkách, keré sem našél, a dať ich do knížky jednéj aby už nigdo nemusél tak dlúho hledať v tolkéj literatúře. Pomenovál sem svoju prácu Slovník nespisovného jazyka valaského. Píše sa furt, že na Valasku končí chleba a začíná kamení, ale málogdo už řekne, že Valaši sú pracovitý národ a po celé generacie to kamení zbírajú a sypú na hromady. A že ty hromady zesypávajú na hranicách už tak dlúho, že z nich vlastně zesypali zeď, podobnú čínskej. A tajak ta čínská zeď udržela po staletí čínské hlúpoty, udrží zeď valašská naše hlúpoty hezky doma. Řeknime si to na rovinu - edem ten, gdo si kúpi náš slovník, móže přes tu zeď nasísnúť, sem tam neco pochytiť a rozšířiť si obzory. A to za tých pár českých korun stojí.
