Helena Longinová Boeken

Dospívající Karina se nedokáže smířit , že není tak krásná jako její sestry a matka i s chladným přístupem otce. Jako by ani nebyla jejich.

Drobné zábavné příhody a příběhy vyprávěné asi desetiletou školačkou.

Vztah novomanželů Diany a Daniela prochází bouřlivou krizí. Ani jeden z nich nehodlá ustoupit od svých představ na společné soužití a tak se zdá, že rozvod jej jediným řešením. Ale zdání často klame ...

Vyprávění čtrnáctileté Dariny o vlastní rodině, o škole a první lásce je určeno starším dětem, především děvčatům. Darina má dvě sestry, roztomilou a tlusťoučkou Natálku, která chodí do první třídy a krásnou šestnáctiletou Viktorii, která studuje gymnázium. Viktorie si je vědoma své krásy, o chlapce nemá nouzi, nemá však trvalý vztah. Darině se takové chování k chlapcům nelíbí, ta sní o opravdové lásce... Viktorie si své špatné chování uvědomí až příliš pozdě...

Láska je opravdu zapeklitá záležitost, čím je silnější, tím více komplikuje život. Nejtěžší je rozlišit, co opravdu láska je a co se za ni jen vydává. Nataša o tom často uvažuje, ale tápe. Láska je pro ni sex, zamilovanost i šťastné manželství dohromady. Přesně v tomto pořadí zkouší budovat své vztahy. Většinou ale skončí u sexu a dál se nedostane, protože její milenci nevědí nic o touze po lásce a také milování s nimi pak za mnoho nestojí. Nataša je přesto dál posedlá láskou a pro své dítě, které se za půl roku narodí, hledá partnera.

Horké a ospalé léto roku 1938 v Jindřichově Hradci. V domku na předměstí žije kadeřník Zvolánek s rodinou a neprovdanou sestrou Jiřinou. Točí se kolem ní pár nápadníků, ale žádný z nich se nezdá příbuzným dost dobrý…

Sugestivně napsané osudy Markova rodu v rozpětí čtyř generací po současnost jsou působivým svědectvím o životním způsobu i době.

Čtení pro ženy a dívky, seznamuje nás s příběhem a životem baletky

Kniha o lásce, manželství a partnerských rozchodech, které by neměly končit nešťastně, když jde o děti a smysl dalšího života. Manželské pře a rozchody, když jde o děti, starost o živobytí a dělení majetku, přerůstají v dramata, z kterých autorka s velkou představivostí a důvtipem pomáhá svým postavám vyklouznout cestičkou ke šťastnému konci. Marie po ničem, co ji potkalo po rozvodu, netoužila, a přesto se to stalo. Není radno v červeném tričku utíkat pohladit si kravičku, nevíme-li, jak se liší od býčka, ale opuštěná Marie probouzela v mužích vlastnosti, které neznali. Roky trpěl každý z nich pod přísným dohledem matky, sestry, babičky, manželky nebo tchyně a jeho sebevědomí dorazila náročná milenka, ale pak spatřil ženu něžnou, plačící a bez manžela, potřebovala ochránit, utěšovat, vzít do náruče. Původně se každý muž narodí jako hrdina, ale doma mu to nikdo neprozradí a v zaměstnání taky ne. Ženské si z něj dělají legraci, podvádějí ho, přezírají, soudí se kvůli alimentům a nějakou záchranu od něj žádná nečeká. Marie ano, a horlivostí se mohli všichni přerazit. Po skončeném rozvodovém řízení byla zase svobodná, nezávislá, z tísnivého lusku svátosti manželské se vyloupla omládlá a volná. Kočka vyklouzla z klece... se štěstím.