Johannes R. Becher Volgorde van de boeken (chronologisch)

Die Erzählung vermittelt die innere Monologe eines Protagonisten, der sich von der Gesellschaft entfremdet fühlt und deren Oberflächlichkeit scharf kritisiert. Er beschreibt seine Abneigung gegenüber den Menschen um ihn herum, die er als langweilig und lächerlich empfindet. In seinen Gedanken reflektiert er über die Absurdität des Lebens und die Gefahren, die in zwischenmenschlichen Interaktionen lauern. Seine sarkastische Haltung und der Wunsch, die Reaktionen der anderen zu beobachten, verleihen der Erzählung eine düstere, aber zugleich humorvolle Note.

Výbor Držíce v drzých držkách cigarety představuje poezii expresionismu, moderního uměleckého směru, který se v nejčistší podobě projevil v Německu a Rakousku v letech 1910–1920. Tento směr odráží životní postoj generace konfrontované s rychlým rozvojem Berlína, jeho továrnami, automobily, biografy a rušným nočním životem. V atmosféře očekávání vznikaly apokalyptické vize Georga Heyma, grotesky Jakoba van Hoddise a Alfreda Lichtensteina, stejně jako šokující básně-pitevní protokoly Gottfrieda Benna. Expresionistické desetiletí přineslo množství literárních talentů a rozmanitou literární produkci, jejíž část nyní představujeme českému čtenáři. Antologie se zaměřuje na raný velkoměstský expresionismus a na autory, kteří si zaslouží samostatné výbory v češtině. Druhá část přináší nejznámější a nejpozoruhodnější básně, které toto hnutí obohatilo o významné tematické okruhy. Mezi autory patří Jakob Van Hoddis, Georg Heym, Alfred Lichtenstein, Gottfried Benn a další významné osobnosti, které formovaly expresionistickou poezii.

German

Hans Rudolf Hiltys Anthologie beleuchtet die Schweiz der 30er Jahre und des Zweiten Weltkriegs durch Texte von Schweizer und internationalen Autoren, die als Emigranten oder Flüchtlinge lebten. Sie thematisiert die gesellschaftlichen Herausforderungen, die europäische Schicksale und die Nachkriegsveränderungen. Ein eindrucksvolles Zeitzeugnis.

Výbor ze statí. Autor se v nich vyrovnává s literárními problémy, s podstatou poetična, se vztahem poezie a politiky, s otázkami blízkými básnictví apod. Výbor uspořádala a doslovem opatřila Erika Hinckelová. Přeložil a poznámky napsal Bohumil Franěk. 1.vydání.

Výbor básní německého básníka je průřezem jeho lyrické tvorby od expresivního obdoví až k veršům se současnou problematikou.

Částečně románově zpracovaná autobiografie na pozadí událostí roků 1935 až 1938 prožitých v Paříži a Moskvě

Ve svazku je podán výbor z volně řazených esejí pokrokového německého básníka, který byl od r. 1954 do své smrti r. 1958 ministrem kultury NDR. Vypořádává se s dědictvím fašismu, promýšlí odkaz staré kultury i úkoly soudobé literatury a zaníceně hlásá obnovu poezie, kterou chápe jako"nekonečné spění člověka vzhůru.

Výbor z poesie německého komunistického básníka je uveden expresionisticky laděnými verši z mládí, aby později nalezl Becher definitivně svou nejvlastnější vyjadřovací polohu, v níž dovede s plnou uměleckou silou zobrazit a rozeznít subjektivní i objektivní skutečnost a podat synthetickýobraz bojové sociální poesie. Silou vzpomínky oživuje v sobě básník-emigrant krásu německé přírody, život rodného lidu a velikost německých dějin, ostře protestuje proti barbarství nacismu. Vyznává se ze své lásky k Sovětskému svazu a odkazu Leninovu, stává se básníkem mírového budování své vlasti. Jeho dílem je i text k nové národní hymně NDR a celá řada jeho písňových textů znárodněla.

In der Silvesternacht 1899/1900 gelobt Hans Gastl, Spross eines Staatsanwalts, dass alles anders werde. Er will zum "guten Menschen" reifen und sich aus dem allgemeinen "Dahindämmern" der Gesellschaft befreien, während er sich von der autoritären Übermacht seines Vaters löst. Gastl steht vor der Wahl zwischen "Strammstehen" und "Standhaft bleiben", was ihn verführbar macht. Er verbündet sich gegen seinen besten Freund Hartinger, was in brutaler Gewalt gegen den "Hungerleider" gipfelt. Zudem stiehlt er Geld von seiner Großmutter, seiner stillen Verbündeten. Als sein Vater ihn wegen eines vermeintlichen Verhältnisses mit einem Dienstmädchen in ein Internat zwingt, soll er zum Untertanen dressiert werden. Nach einer gescheiterten Karriere als Schwimmer flüchtet er sich in die Bücher, um Wissen zu sammeln. Einen Seelenverwandten findet er im "Jüdlein", einem progressiven Geist, der ihn mit sozialistischen Ideen vertraut macht. In einem Künstlercafé wachsen seine poetischen Versuche. Trotz der allgemeinen Kriegseuphorie verweigert er den Dienst an der Front und wird von seinem Vater verstossen. Der Dichter Sack prophezeit ihm: "Sie werden Ihr Leben als Dichtung fortsetzen."