Milan Syruček Volgorde van de boeken

V této knize se autor seznámí s dosud tajnými či nedávno odtajněnými archivními dokumenty a pozadím politických událostí od poválečné historie až po současnost. Například, kdo ví o historii moskevských signálů, které deset let v sedmdesátých letech ovlivňovaly americké velvyslanectví v Moskvě, zatímco rodinní příslušníci diplomatů o nich nesměli vědět? Autor, novinář s bohatými zkušenostmi v zahraničí, strávil většinu života jako stálý zpravodaj a reportér, přičemž navázal kontakty s významnými osobnostmi a sedmi českými prezidenty. Bádal v archivech, aby ověřil fakta, a byl svědkem válek a dalších významných událostí. Tyto zkušenosti se staly základem jeho literatury faktu, která není vždy lehká, ale vzrušující, jako doba, kterou prožíváme. Autor objasňuje příčiny událostí, jejich zákulisí a představuje aktéry na základě osobního poznání, rozhovorů a dokumentů. Nepotřebuje si nic domýšlet, protože život je složitější než fikce. Tato kniha je cenná, neboť obsahuje ověřená fakta, nikoli spekulace.

Když 24. února 2022 zahájila Ruská federace invazi na Ukrajinu, nešlo o překvapivý akt, ale o důsledek dlouhotrvajícího napětí. V aktualizovaném vydání knihy se publicista a novinář Milan Syruček pokouší zjistit, kam až kořeny současného konfliktu sahají. Už od dob vlády cara Ivana III. až do poloviny minulého století se ruská a poté sovětská říše rozšiřovaly na úkor svých sousedů rychlostí 80 kilometrů denně, jak spočítali historici. Ukrajina je dnes další obětí ruské rozpínavosti. Pravda, stala se jí mnohokrát. V této knize autor podrobně vysvětluje, proč se Rusko domnívalo, a je tomu i dnes, že vlastně žádná samostatná Ukrajina neexistovala, že to byla vždycky Rus, přesněji Malorus.

Zakarpatí, nejzápadnější část Ukrajiny, má díky společné historii s Československem silné vazby na Čechy. Tyto spojení sahají až k Velké Moravě a existovaly i za Rakousko-Uherska. Autor, jehož první manželka pocházela z tohoto regionu, se vydal po stopách Nikoly Šuhaje a přináší nové, zásadní poznatky na základě získaných dokumentů. Jeho bádání zahrnuje historii Zakarpatí, původ Rusínů a rusínštiny, a život Zakarpatců během Masarykovy první republiky, srovnávající jej s poválečnou historií, kdy bylo Zakarpatí připojeno k Ukrajinské sovětské republice. Předtím byla Podkarpatská Rus pod nadvládou uherského království. Autor zachycuje svědectví osobností jako Ludmila Vančurová, Halina Pawlowská či Jaroslav Marvan, kteří v regionu působili. Dále představuje významné osobnosti, včetně malířské školy a národního umělce Vasil Svidy. I když kniha není turistickým průvodcem, je ideální pro ty, kteří chtějí blíže poznat tento téměř zapomenutý kraj v srdci Evropy, jenž byl dvacet let součástí Československé republiky.

Kniha je osobním vyznáním nejvyššího představitele katolické církve v České republice, emeritního arcibiskupa, kardinála Dominika Jaroslava Duky.Kněz, který vyslechl mnoho zpovědí, se sám "zpovídá". Jde o svědectví muže, který byl dělníkem, vojákem základní služby, politickým vězněm, duchovním na všech úrovních. Kardinál vysvětluje, proč se stal knězem, jakým příkořím v životě čelil a svůj životopis dotahuje až do dnešních dní. V knize nejde o vyprávění faktografického životopisu, který je dostupný v řadě publikací a článků. Jde o reflexi životních událostí, která je dána i odstupem času.ˇ Editor Milan Syruček.

Autor zpracoval šokujících čtyřiadvacet tisíc stránek amerických vládních dokumentů, odtajněných 29. května 2021 americkým Národním bezpečnostním archivem. Tyto dokumenty se zaměřují na úvahy amerických prezidentů o prvním použití jaderné bomby proti SSSR a jeho satelitům během mezinárodních krizí, počínaje berlínskou krizí v roce 1948. Na seznamu cílů byly i objekty v tehdejší Československé republice, včetně Prahy. Dalšími klíčovými momenty byly korejská a vietnamská válka, suezská krize a konflikty v Libanonu až do roku 1975. Kniha rovněž zkoumá tajná jednání o bezpečnostních zárukách pro nově vzniklou Ukrajinskou republiku, která se vzdala jaderných zbraní, přičemž byla třetí nejsilnější jadernou mocností. Autor, žijící v Kyjevě, čerpal z osobních svědectví a informací od ukrajinských prezidentů a ministra zahraničí Anatolije Zlenka, který ho podrobně informoval o probíhajících jednáních a odporu Ukrajiny. Odtajněné materiály se také zabývají lety 1990 až 1994, kdy západní mocnosti ujišťovaly ruské prezidenty Michaila Gorbačova a Borise Jelcina, že NATO se nebude rozšiřovat na východ a zajistí Ruské federaci rovnoprávné začlenění do evropských struktur, včetně nabídky členství v severoatlantickém paktu.

Autor v knize strhujícím způsobem líčí osobnost a život Andreje Andrejeviče Vlasova, snaží se objektivně nalézt odpovědi na důležité otázky a poskytuje ucelený pohled na jedno z velkých témat Druhé světové války. Jak se mohlo stát, že z nejmladšího sovětského generála a Stalinova miláčka se stal jeho největší odpůrce, který se neváhal dokonce spojit se s tehdy největším sovětským nepřítelem, hitlerovským Německem? Proč se nakonec domníval, že větším nebezpečím pro Rusko není Hitler, ale Stalin? Když se Vlasov se svou 2. údernou armádou dostal do německého obklíčení u Leningradu, Stalin pro něj třikrát poslal letadlo se záchrannou skupinou, aby ho dopravila do bezpečí, do sovětského týlu a tam ho chtěl pověřit velením fronty u Stalingradu. Vlasov však pokaždé odmítl opustit své vojáky. Raději se dál pokoušel projít močály a hladový s hrstkou věrných do bezpečí. Kdy a proč nastala tato změna? Bylo to snad ze zbabělosti, když kvůli zradě jednoho starosty, který patřil mezi starověrce nenávidějící bolševiky, se dostal do německého zajetí? Proč se tedy rozhodl znovu bojovat, tentokrát proti svým krajanům a riskovat, že v nových bojích padne? A spojil se dokonce s Himmlerem, šéfem gestapa, považujícím Slovany za nižší rasu?

Nahlédněte do neuvěřitelných osudů odsouzenců k životu na zmrzlé Sibiři. Do vyhnanství sem byli posíláni poddaní nepohodlní carskému i stalinskému režimu, mezi nimiž se objevují spisovatelé jako Dostojevskij, Černyševskij, Sacharov, Solženicyn a mnozí další, stejně jako vědci, kteří zde jako vězni rýsovali projekty rozbití atomu, kosmických letů či dokonce atomové bomby. Na Sibiři se objevili i stovky Čechů a Slováků, kteří sem odešli, uprchli nebo byli vyhnáni. Na sedmdesát tisíc našich legionářů se po transsibiřské magistrále probojovalo až do Vladivostoku. Dobrovolně sem naopak odcházely ruské rodiny, které z náboženských důvodů hledaly útočiště, aby si mohly udržet svou víru: někteří z nich, jako například osmdesátiletá Agafja, na sibiřské samotě přežívají dodnes. Přijížděli sem stavitelé vodních a dalších děl, zlákaní dobrodružstvím, obrovským výdělkem a mladistvým nadšením, či geologové, pro něž Sibiř skrývá celou Mendělejevovu tabulku prvků. V jižním cípu Sibiře zahynula i devítičlenná Djatlovova expedice studentů a studentek – a stovkám expertů se dodnes nepodařilo objasnit, co způsobilo jejich smrt. To vše a ještě mnoho jiného se dočtete v této pozoruhodné knize, která Sibiř představuje tak, jak ji dosud patrně neznáte.

Autor nás provází posledním padesátiletím naší, evropské i světové historie pohledem očitého svědka rozhodujících událostí a autora rozhovorů s jejich hlavními aktéry, z nichž řada názorů nebyla dosud publikována. Byl hostem jak washingtonského Bílého domu, moskevského Kremlu, pařížského Elysejského paláce, tak Pražského hradu, ale také přímým účastníkem řady demonstrací a manifestací od pařížských bulvárů po Václavské náměstí. Jsou to unikátní pohledy na nejnovější historii, psané živou literární formou, které nám umožňují nahlédnout i do zákulisí takových událostí, jakými byla helsinská konference či americko-sovětské summity. Jeho přátelství s Alexandrem Dubčekem dává nahlédnout do těch okamžiků pražského jara, které dosud nebyly popsány. Autor nezůstává jen u rozhovorů v roce 1968, ale sleduje osudy svých partnerů až do dnešních dnů. Včetně jeho poslední návštěvy Francie v prosinci minulého roku a neobyčejného, nečekaného setkání, které zažil v kostele nedaleko od pařížského Severního nádraží.

Kdo z vás ví, že americký prezident J. F. Kennedy pobýval jako student v Protektorátu Čechy a Morava, aby napsal svou diplomovou práci Mnichovský appeasement? Že Richard Nixon dvakrát navštívil Prahu, než se stal prezidentem? Že francouzský prezident François Mitterrand, proslavený u nás zejména snídaní s našimi disidenty, měl nejen nemanželskou dceru Mazarine, která žila se svou matkou v komplexu Elysejského paláce společně s jeho manželkou Daniellou, ale rovněž nemanželského syna se švédskou novinářkou? Že ruský prezident Boris Jelcin jednou dokonce aktivoval jaderný kufřík? Že náš první prezident T. G. Masaryk měl dvě vášně – knihy a ženy ? Že shromáždil ve své knihovně 170 000 svazků a po smrti své manželky Charlotty měl celkem šest přítelkyň? Tyto a mnohé další zajímavosti můžete najít už ve třicáté knize autora literatury faktu Milana Syručka Soukromí prezidentů. S nadhledem připomíná nejen výkon jejich funkce, ale především odhaluje osobní zákulisí prezidentů a popisuje, čím se zabývali ve svém soukromí. Kniha čtenáře seznamuje s málo známými fakty s taktem a bez bulvárních fám.

O našich jedenácti prezidentech byla napsána řada životopisů. Ale prozatím se žádný z autorů nezamýšlel nad základní otázkou: jak odpovědně si počínali při výkonu svých funkcí právě v okamžicích, kdy rozhodnutí o dalším osudu republiky bylo výlučně nebo téměř výlučně v jejich rukou. U každého z nich nastaly takové chvíle a nebyly to jen roky 1938, 1948 či 1968. Autor nabízí i možné různé varianty pro jejich rozhodování. Především se zamýšlí, jaké měli v porovnání s představou ideálního prezidenta předpoklady k výkonu svých funkcí: zda byli trestně stíháni a souzeni, nemocní, jaký měli vzdělání, jaký byl jejich vztah k ženám, k Hradu, jak byli voleni, přijímáni veřejností a uctíváni, jak zasahovali do politického dění, jak udělovali amnestie a milosti, používali právo veta, jaké zahraniční cesty vykonali. A také, jaké okolnosti, objektivní i subjektivní, hrály při tom podstatnou roli. Přináší k tomu nezbytná fakta, ale nechává na čtenáři, aby vyslovil svůj konečný soud.