Miroslav Šnajdr Volgorde van de boeken

Gloster Gladiator Mk.II – Gloster J 8A (Gladiator) – Bristol J 7 (Bulldog II, IIA) – Svenska J 6 a J 6A, ASJA J 6B – Morane-Saulnier MS.406 C1 – Caudron-Renault C.714 C1 Od 30. listopadu 1939 do 13. března 1940 zuřily na severovýchodě Evropy boje mezi Finskem a Stalinovým SSSR. Do historických análů vstoupily pod označením zimní válka. Finská republika, stát rozkládající se na 383 000 km2 a mající pouhých 3,8 milionů obyvatel, v ní čelila drtivé přesile sovětských invazních sil. Rudá armáda zahájila útok bez vyhlášení války a prováděla ofenzivní operace po celé délce 1600 kilometrů dlouhé společné hranice, začínající na pobřeží Finského zálivu a končící u Barentsova moře na dálném severu, hluboko za polárním kruhem. Krvavé střetnutí nakonec trvalo plných 105 dnů. Finové dokázali po dlouhé týdny zadržovat nápor mnohonásobně silnějšího nepřítele. Sovětský diktátor J. V. Stalin byl posléze nucen souhlasit se svého druhu kompromisním mírem, vzdáleným od původních válečných záměrů vymazat Finsko z mapy a učinit z něj součást Sovětského svazu. Zimní válka se neodehrávala pouze na zemi, ale také ve vzduchu. Rovněž zde čelili obránci obrovské početní převaze útočníkových vzdušných sil. Finové využívali pestrou směsici leteckých typů, z nichž některé tvořily původní výzbroj Suomen Ilmavoimat a jiné dorazily ze zahraničí až po vypuknutí nepřátelství (či po jeho skončení). Do první skupiny náležely ze stíhaček jednoplošné Fokkery D.XXI a velmi zastaralé dvouplošníky Bristol Bulldog IVA. V druhé skupině letadel byly stíhací stroje zastoupeny řadou konstrukcí rozdílné bojové hodnoty. V prvním dílu této práce jsme si z nich představili letouny Brewster Model 239, Fiat G.50, Gloster Gauntlet a Hawker Hurricane Mk.I. V druhé části si přiblížíme typy Gloster Gladiator (i jeho švédské provedení J 8A), Bristol Bulldog (J 7), Svenska J 6, Morane-Saulnier MS.406 a Caudron-Renault C.714. První ze zahraničních stíhaček se ve Finsku objevily již v prosinci 1939, poslední dorazily až na jaře 1940, v době, kdy již bylo dobojováno. Největší přínos pro bojeschopnost Suomen Ilmavoimat představovaly Gladiatory (včetně švédských J8A) a Morane-Saulniery MS.406. Naopak letadla J 6 a J 7 posloužila pouze při výcviku. Stroje C.714 pak dorazily příliš pozdě na to, aby je Finové mohli během zimní války využít.

Publikace přibližuje dramatické kapitoly z nasazení US Navy a zejména amerického palubního letectva v úvodní fázi pacifické války. Úvodní část je věnována úderu TF 17 (17. operačního svazu) vedeného Rear Adm. Frankem J. Fletcherem 1. února 1942 na nejjižnější atoly v Marshallových ostrovech (Jaluit a Mili) a na atol Makin na severu Gilbertových ostrovů. Detailně popisuje dramatické nasazení Dauntlessů, Devastatorů a Wildcatů z letadlové lodě USS Yorktown. Další část práce se zabývá vzdušnou bitvou, která se odehrála u Rabaulu 20. února 1942 mezi americkými palubními letouny bránícími nosič USS Lexington a útočnou formací sedmnácti japonských bombardérů Mitsubishi G4M1 (Betty). Stalo se tak během pokusu amerického operačního svazu Task Force 11 napadnout nedlouho před tím nepřítelem dobytou základnu v Rabaulu. Boj skončil drtivou porážkou Japonci nasazené 4. Kókútai. Jednotka odepsala 15 zcela zničených moderních bombardovacích letounů a 13 kvalitních kompletních osádek. Mezi 88 padlými či nezvěstnými letci na americké straně vynikl osobním vkladem pilot Wildcatu z VF-3, Lt. Edward O´Hare. Bylo mu uznáno sestřelení pěti bombardérů. 21. dubna 1942 obdržel jako první americký stíhací pilot během II. světové války z rukou amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta Kongresovou medaili cti.

Kniha Němečtí orli nad Španělskem II se věnuje jednotlivým typům německých letadel, které za občanské války ve Španělsku v rámci Legionu Condor prošly bojovým křtem. Čtenáře seznamuje s podmínkami jejich vzniku, vývojem, variantami, podrobnostmi z bojové činnosti a také jejich zbarvením. Druhý díl představuje typy Heinkel He 112 až Messerschmitt Bf 109 a navazuje tak na první díl, ve kterém jsou zařazeny Arado Ar 68 až Heinkel He 111. To vše při užití nově dostupných dokumentů, reflexí a článků z dobových tiskovin a zejména nejnovějších publikací zahraniční provenience, které umožňují korigovat mnohé nepřesnosti či omyly, týkající se nejen nasazení daných letadel ve Španělsku, ale také okolností jejich vzniku. Text je doplněn více než čtyřmi sty obrazovými přílohami, včetně 48 barevnými kresbami.

Od července 1940 Messerschmitty Bf 109E německé Luftwaffe zasahovaly do tvrdých bojů nad britskými ostrovy. Poslední výspa svobodné Evropy v letních a podzimních měsících roku 1940 vzdorovala do té doby bezprecedentní letecké ofenzivě ze strany Luftwaffe, v které opět hrály „Emily“ velmi významnou úlohu. Britové (a nešlo pouze o stíhací piloty RAF, nýbrž o celou společnost) nápor dokázali ustát a známá letecká bitva o Británii skončila jejich vítězstvím. Jednalo se o nejdelší a nejintenzivnější tažení, kterého se Bf 109E prozatím zúčastnily. Boje nad britskými ostrovy naplno prověřily kvality typu, a to za nových podmínek strategické letecké války, pro které nebyla „stodevítka“ koncipována. Stejně tak prošli zatěžkávací zkouškou piloti Messerschmittů, kteří se mimochodem ve většině případů (jak vzpomínali veteráni) zpětně rozhodně poraženi necítili – a v rozporu s výsledkem střetnutí až do závěru svých životů (ještě desítky let po skončení bojů) přinášeli argumenty, že na body vlastně zvítězili. Test odolnosti čekal také na německý letecký průmysl. Výrobci Bf 109, kteří nyní ztratili výhodu včasného náběhu produkce, při pokračující výrobě čelili naplno pracujícímu britskému leteckému průmyslu, jehož kapitáni dříve než Němci rozpoznali, že jde o vše.

Dodávky stíhaček pro finské letectvo Brewster model 239 – Fiat G.50 Gloster Gaunlet – Hawker Hurricane Kniha je věnována účasti vybraných stíhacích letadel na jedné z důležitých kapitol druhé světové války, v tzv. zimní válce. Zuřila mezi Finskem a Stalinovým Sovětským svazem od 30. listopadu 1939 do 13. března 1940. Během 105 dní jejího trvání došlo k množství vzdušných bojů, které jsou někdy interpretovány jako zápas finského Davida proti sovětskému Goliáši. V publikaci se pozorný čtenář seznámí se čtveřicí typů z výzbrojové palety finského vojenského letectva, které do země dorazily v průběhu konfliktu v rámci zahraničních dodávek: s Brewsterem Model 239, Fiatem G.50, Hawker Hurricanem a Gloster Gauntletem. A také se obeznámí s osudy finských a zahraničních pilotů, kteří usedali do jejich kabin. Jedná se o fascinující kapitolu letecké historie, v níž se v jedné rovině proplétají osudy stíhačů za extrémních podmínek války s mnohonásobně početnějším nepřítelem a v další úrovni jsou pak konfrontována různá technická řešení, konstrukční záměry a vojenské koncepce, které spatřily světlo světa během neklidných 30. let minulého století.

Letadlové lodě US Navy tvořící součást US Pacific Fleet o sobě daly poprvé od vstupu Spojených států do války s císařským Japonskem vědět během února 1942. V té době se zdálo, že náporu císařských zbraní nikdo a nic neodolá. Japonské ozbrojené síly triumfálně vítězily na všech frontách a... číst celé

AERO 101 popisuje předválečný vývoj britského bombardéru Vickers Wellington Mk.I a následně jeho nasazení ve II. světové válce. Wellington se významně zapsal i do historie našeho válečného letectva v jeho ofenzívě proti Německu za II. světové války. 2. Vydání této publikace. Formát A4, 36 stran, doplněno množstvím kvalitních černobílých a barevných fotografií a barevnými bokorysy.

V druhé polovině dvacátých a v první polovině třicátých let dvacátého století si americká firma Curtiss udělala jméno stíhacími dvouplošníky, prodávanými pod obchodním označením Hawk (Jestřáb). Jednotlivé verze úspěšně sloužily jak u amerického armádního letectva USAAC, tak u námořního letectva US Navy i u řady zahraničních uživatelů. Tyto letouny (zde je na místě uvést, že označení Hawk v žádné podobě nebylo americkým námořním letectvem oficiálně užíváno) se staly velmi populárními nejen v ozbrojených silách, ale protože „dobře vypadaly“, také mezi širokou veřejností a rovněž v zahraničí. Staly se ve své době dokonce jakýmsi synonymem pro americký stíhací dvouplošný letoun. Firma je postupně produkovala v řadě verzí, které sice dostávaly stále silnější motory, postupně se na nich objevovala některá konstrukční i aerodynamická zdokonalení, ale základní konstrukce zůstávala shodná. Tato publikace je věnována palubním stíhačkám schopným střemhlavého bombardování F11C-2 (od 21. března 1934 značeným BFC-2) a jejich exportním protějškům Hawk II, které se rozšířily u mnoha letectev v Jižní Americe, v Asii i v Evropě.

Kanalkampf probíhající v červenci a na začátku srpna 1940 přinesl sérii vzdušných střetnutí odehrávajících se zejména nad Lamanšským průlivem. Piloti Bf 109E v něm dosáhli místně omezené vzdušné převahy. Původní očekávání však nezůstala zcela naplněna, byť němečtí stíhači hlásili řadu úspěchů a počty sestřelů výrazně přesahovaly rozsah ztrát Jagdwaffe. Fighter Command (velitelství stíhacího letectva) „nespolupracovalo“ a jeho velitel Air Marshal Sir Hugh Dowding se nenechal zatáhnout do skutečně velkých konfrontací za podmínek diktovaných německou stranou. Hodlal své síly šetřit pro skutečné zahájení nepřátelské vzdušné ofenzivy. Současně se němečtí stíhači přesvědčili, že se protivníkovy stíhací letouny překvapivě často objevují v pravou chvíli na pravém místě, aby čelily útočným operacím Luftwaffe.

Druhý, závěrečný díl publikace věnované americkým snahám posílit obranu japonským postupem na začátku roku 1942 ohrožené Nizozemské východní Indie pomocí dodávek stíhaček Curtiss P-40E popisuje tragické finále námořní operace. V jejím průběhu se na Jávu nebezpečnými vodami Indického oceánu... číst celé