Der 'Traktat über kritische Vernunft' enthält die ausführliche Darstellung von Alberts erkenntnistheoretischer Position, seine Erläuterung der Idee der Kritik und ihre Bedeutsamkeit bei der Betrachtung von Ideologie, Theologie und Geschichts-und Sozialwissenschaft.
Hans Albert (* 1921) navazuje na kritický racionalismus Karla Poppera, jehož
předpoklady (kriticismus, falibilismus, realismus, pluralismus ad.)
systematicky rozvíjí v kontextu teorie poznání a teorie vědy, sociální a
politické teorie. V diskusi s celou škálou „tradičních“ filosofických směrů se
pokouší navrhnout takovou metodologii řešení problémů, jež bude odpovídat
reálné poznávací praxi. Traktát o kritickém rozumu (1968), který vychází česky
vůbec poprvé, v překladu a s komentáři Jitky Paitlové, představuje originální
filosofický text, jenž nás pečlivými argumenty provádí mezi Skyllou bezbřehého
relativismu hermeneutických, existencialistických a náboženských vějiček a
Charybdou logického determinismu pozitivistických a analytických garancí. Vše
nakonec záleží ve svobodném rozhodnutí, zda se vzdáme dogmatické víry v
jistotu a přiblížíme se k pravdě.