Stefan Berger Boeken

Social movements have shaped and are shaping modern societies around the globe; this is evident when we look at examples such as the Arab Spring, Spain’s Indignados and the wider Occupy movement. In this volume, experts analyse the ‘classic’ and new social movements from a uniquely global perspective and offer insights in current theoretical discussions on social mobilisation. Chapters are devoted both to the study of continental developments of social movements going back to the nineteenth century and ranging to the present day, and to an emphasis on the transnational dimension of these movements. Interdisciplinary and truly international, this book is an essential text on social movements for historians, political scientists, sociologists, philosophers and social scientists.

This introduction to contemporary historical theory and practice shows how issues of identity have shaped how we write history. Stefan Berger charts how a new self-reflexivity about what is involved in the process of writing history entered the historical profession and the part that historians have played in debates about the past and its meaningfulness for the present. He introduces key trends in the theory of history such as postmodernism, poststructuralism, constructivism, narrativism and the linguistic turn and reveals, in turn, the ways in which they have transformed how historians have written history over the last four decades. The book ranges widely from more traditional forms of history writing, such as political, social, economic, labour and cultural history, to the emergence of more recent fields, including gender history, historical anthropology, the history of memory, visual history, the history of material culture, and comparative, transnational and global history.

Teorie a praxe Cílem této kolektivní monografie je poskytnout základní seznámení s teoretickými idejemi (vědomými i nevědomými), které utvářely obor historie, a to především v anglosaské perspektivě. Kniha nabízí přehled soupeřících „škol“ teoretického myšlení stojících v pozadí studia dějin, přičemž empirická metoda je zde pojímána jen jako jedna z možností, jak se lze dějinami zabývat. Čtenáři se předkládá stručný a kritický úvod do idejí, technik a institucionálních praktik, které umožnily ustavení historie jako svébytného vědeckého oboru. Procházejí se zde hlavní soubory teoretických poznatků užívaných k objasňování minulosti a zkoumá se vliv takových idejí na skutečné příklady historického psaní i na některé obory historického bádání. Kniha není o „historiografii“ či „dějinách historie“, spíše v ní jde o prozkoumání způsobů, jak teorie utvářela praktické historické psaní.