Dušan Tomášek Boeken

Byla to ojedinělost tragická. Jako jediný ministerský předseda zemí okupovaných nacistickým Německem byl generál Alois Eliáš postaven před popravčí četu. Přivezli ho k večeru 19. června 1942 na střelnici v Praze-Kobylisích. Den po dobytí kostela v Resslově ulici, kde padlo v nerovném boji sedm parašutistů. Eliáš se s nimi nikdy nesetkal. Jeho úsilí bylo ale s jejich posláním totožné. Jen způsob boje byl odlišný… Nyní stojí nespoután, s očima nezavázanýma. Navenek mužně, klidně. Potvrdí to později svědci exekuce. Ale to on už nebude žít. Těsně před rozkazem k palbě snímá klobouk a odhazuje ho. Nikoli do dáli, ale jen k východnímu náspu, kde stojí pražský gestapák Fuchs a velitel pankrácké věznice Soppa. Chtěl asi umřít prostovlasý.

Tragický březen 1939 udělal z Emila Háchy postavu historickou. Úřad československého prezidenta přijal Hácha jako službu těžce zkoušenému státu. Chtěl ho vést, jen pokud bude nezbytně nutné. Zaskočili ho zahraniční i domácí nepřátelé Československa, kteří tento stát zničili. Pak šlo dokonce o nebytí českého národa. Chování Emila Háchy v tomto čase je předmětem sporů. Soudy bývají dokonce náchylné ke zcela protikladným krajnostem. Přiměly nás, abychom vylíčili Háchu i jeho dobu. Vznikla tak historická reportáž, která je vystavěna na dobové dokumentaci. Hojně se z ní také cituje, i pro představu, co všechno znamenalo prezidentství za protektorátu. Hlavní text doprovázejí na závěr kapitol obecnější úvahy, které doplňují a konturují načrtnutý historický obraz. O jeho konkrétnost šlo v knize nejvíce.

Příběh zasazený do historického rámce heydrichiády vypráví o muži, který unikl osudu ostatních obětí stanného práva tím, že předstíral duševní chorobu.

Výklad konfrontuje politické aktivity protektorátní vlády z let 1942 až 1945 s průběhem poválečného procesu. Literatura faktu mapuje nejen životní směřování či kolaborační politiku jednotlivých členů vlády, ale i okolnosti a zákulisí soudního procesu.

Společným tématem několika příběhů z okupace, založených na skutečných událostech, je konfidentství a zrada, její příčiny a důsledky.

Příběh za druhé světové války ojedinělý: Poprava předsedy vlády země okupované Němci! Hitlerovci se jí dopustili v červnu 1942 na pražské střelnici v Kobylisích. Na rozdíl od Stalinistů nacisté, jisti si svým vítězstvím, se podobnými vraždami veřejně chlubili! Alois Eliáš nebojoval běžnými zbraněmi jako Tři králové Morávek, Mašín a Balabán. Jeho zbraní byla vojenská lest, předstírání a oddalování, získávání času a snaha o narušení záměrů protivníka. Za těžkých podmínek udržoval rádiové i kurýrní spojení se svým vrchním velitelem prezidentem Benešem v Londýně a využíval i dřívější známosti s protektorem Neurathem z mírových jednání v Ženevě. Svedl nejeden „ústupový“ boj se svým protivníkem K. H. Frankem. Byl si vědom toho, že mu hrozí smrt. Jiným pomohl k emigraci, ale sám nabídku emigrovat odmítl, že tam už je generálů dost. Teprve v den výměny protektora Heydrichem koncem září 1941 byl zatčen a německým tribunálem složeným z gestapáků „odsouzen“ k smrti. Zemřel jako hrdina. Odmítl šátek přes oči a díval se upřeně na své vrahy.

Brožurka o cenzuře, její historii, vývoji a situaci až do dnešních dnů.

Příběh devatenáctiletého Bořka, který byl totálně nasazen v lednu 1944 na práci do rakouského Grazu.

Zkušení autoři literatury faktu ve své knize podrobně líčí život člověka, který pod patronací Hitlera a Heydricha usiloval o likvidaci českého národa a začal ji postupně uskutečňovat. Sledují nejen Frankův politický vývoj, ale i jeho soukromý život, a konfrontují ho mimo jiné i s horoskopem, který si na začátku své kariéry dal vypracovat. Podrobně vyvracejí Frankovy poválečné výmluvy o jeho neúčasti na vyvraždění a vypálení Lidic, konfrontují všechna pro i proti. Líčí také jeho neúspěch jako velitele vojenské operace proti partyzánům, stejně jako potyčku s řidičem auta, který údajně nedal Frankovu vozu přednost. Popisují jeho spory s politickými oponenty uvnitř nacistické strany i poslední Frankovo setkání s Hitlerem v rozbombardovaném Berlíně. Odhalují také lži z knihy Frankova bratra, nedávno znovu vydané v Německu. Kniha je zároveň historií tzv. protektorátu Čechy a Morava.... celý text

Bývalo zvykem války vyhlašovat. Tato kniha ale pojednává o válce nevyhlášené. Došlo k ní bezprostředně po „řádně vyhlášené“ první světové válce. Vítězné mocnosti rozhodly o rozdělení rakousko-uherské monarchie na několik států. Patřilo k nim i Československo, vzniklé připojením Slovenska k historickým zemím Koruny české. Poražené Uhersko se však nechtělo po staletí okupovaných „Horních Uher“ vzdát. Boje tam trvaly od začátku listopadu 1918 až do počátku roku 1920. Na jaře 1919 se jich zúčastnila i maďarská Rudá armáda a československé legie. Nakonec museli bolševici ustoupit… Boj o Slovensko označují historikové právem za válku. Nebyla sice vyhlášená, ale padly v ní stovky vojáků a mnoho tisíc jich bylo raněno i pohřešováno. Byly použity lehké i těžké zbraně, pancéřové vlaky, letadla. A přesto o této válce málokdo u nás ví. Nedávný režim na ni vyhlásil embargo. Důvod? Čs. dobrovolníci přece bojovali proti bolševikům. A to byl smrtelný hřích! Kniha Dušana Tomáška tedy pojednává o jedné z „třináctých komnat“ minulého režimu. Je vybavena dobovými fotografiemi, archivními doklady, mapkami bitev, podrobným kalendářem, rozkazy velitelů, medailonky hlavních aktérů atd. a seznamuje čtenáře s bílými místy naší nedávné historie.