Die Todesfabrik, Dokument über Auschwitz von Ota Kraus und Erich Kulka. Geschrieben von zwei ehemaligen Häftlingen in Auschwitz. Illustriert mit Karten, Plänen, Fotos und Zeichnungen von Dinas Gottliebova, einer weiteren Häftling. Die Pläne stammen hauptsächlich von Vera Foltynova und Jiri Kolin, ebenfalls Häftlingen. Fotografien wurden von der Außerordentlichen Staatlichen Kommission, dem Auschwitz-Museum und dem Jüdischen Museum in Prag sowie von den Autoren bereitgestellt.
Paměti komunistického advokáta, vydávané posmrtně a zahrnující období několika posledních let Rakouska-Uherska a zejména pak období první republiky do zákazu činnosti KSČ. Memoárová kniha vyprávějící o tom, jak těžké postaveníměl komunistický advokát.
Podtitul: dokument o Osvětimi-Birkenau. Kniha je doplněna tím, co vyšlo najevo při procesu s vrchním velitelem všech táborů Rudolfem Hoessem, v březnu 1947 před tribunálem ve Varšavě. Předmluva E. F. Burian. Autoři napsali knihu brzo - hned po osvobození, v roce 1945, toto je 6. vydání.
Dokumentární reportáže o nacistických koncentračních táborech a vyhlazovacích akcích. Autoři ukazují hospodářsko-politické pozadí německých zločinů. Kniha líčí vývoj až do r. 1944. Přináší mnoho dokumentů. Jeden odd. je věnován české otázce.
Tato kniha vyšla poprvé v roce 1947, tedy dva roky po skončení druhé světové války, a ihned po svém uvedení na knižní trh způsobila hrůzu a šok. O genocidě v koncetrační táboře Osvětim se vědělo již za války, ale nikdo si zřejmě nedokázal představit, v jak hrozných podmínkách tam žily a hlavně umíraly miliony lidí. Kniha je doplněna o rozsáhlý obrazový materiál, plány celého komplexu Osvětimi, ale i fotografie zubožených vězňů a dokonce i mrtvol, které si nacističtí důstojníci v táboře pořizovali a dokumentovali tím tak své dílo. Tyto fotografie naštěstí nebyly při likvidaci tábora zničeny, a tak mohly posloužit jako důkaz vražedné mašinerie. Autoři knihy Ota Kraus a Erich Kulka byli během protektorátního režimu politickými vězni. V Osvětimi začali pracovat jako zámečníci, dostávali tak lepší stravu a měli i lepší ubytovací podmínky. Díky své práci se mohli téměř volně pohybovat po rozsáhlém areálu tábora, pomáhali tedy při různých sabotážích i pokusech o útěk. Po skončení války se rozhodli sepsat tuto knihu jako hrůzné a děsivé svědectví nacistického režimu.
