Jiří Dobrylovský Boeken

Po smrti římského císaře Jindřicha VII. Lucemburského se o trůn uchází jeho syn, český král Jan Lucemburský, ale také Fridrich Habsburský, mladší bratr někdejšího českého krále Rudolfa. Fridrich si uvědomuje, že jeho vyhlídky nejsou valné, proto se rozhodne podniknout proti Janovi Lucemburskému záškodnickou akci. Situaci navíc komplikuje bývalá královna Eliška Rejčka. Že se něco začíná dít, naznačuje dvojí vražda v jednom z Rejččiných měst, Chrudimi. Záhadné zločiny i jejich tušené pozadí se vypravují rozkrýt osvědčení vyšetřovatelé rytíř Blahota z Lítožnice a řeholní bratr Kryštof ze Zbraslavského kláštera. Po příjezdu do Chrudimi však zjišťují, že všechno je ještě mnohem horší, než se ve svých nejtemnějších představách obávali.

Nejstatečnější český král Jan Lucemburský přišel v roce 1310 do naší země jako manžel Přemyslovny Elišky, aby pro sebe dobyl český trůn, na kterém do té doby seděl neschopný a neoblíbený panovník Jindřich Korutanský. Průběh Janova tažení na Prahu je znám jen velmi obecně ze Zbraslavské kroniky, konkrétní detaily však zůstávají nejasné. Mohl se přitom postavit Janovi do cesty mocný hrad Džbán, o němž mezi historiky a archeology panuje všeobecné přesvědčení, že zanikl plus minus někdy okolo roku 1300?

Hrabě Špork je vesměs vnímán jako lidumil, mecenáš umění a volnomyšlenkář. Tím vším opravdu byl, ale měl i řadu špatných vlastností, o nichž se obvykle nemluví – byl svéhlavý a konfliktní. Jezuitský páter Koniáš naopak vstoupil do dějin jako zjev veskrze odpudivý, náboženský fanatik, cenzor a palič knih. I to je pravda, jenže rovněž Koniáš měl spoustu dobrých vlastností, jež se naopak zpravidla nepřipomínají. Historický román, který líčí konflikt mezi církví a Šporkem, je striktně založen na historických skutečnostech včetně soudních protokolů z kacířského procesu z let 1792–1833.

V Českém království vládne král Jan Lucemburský, o vliv v zemi však soupeří dvě znepřátelené šlechtické skupiny. Nejbohatší český velmož Petr z Rožmberka pozve na svou svatbu s královnou vdovou po Václavu III. nejvýznamnější šlechtice z obou táborů ve snaze existující spory urovnat, avšak jeho snažení od základu zmaří vražda jednoho ze svatebních hostů. Ten ke všemu patří k tomu křídlu, jež je králi Janovi a jeho hlavnímu stoupenci Petrovi z Rožmberka nepřátelské. Hrozí nebezpečí, že stávající rozbroje v důsledku toho přerostou v občanskou válku. Aby tomu zabránil, požádá mocný Rožmberk dva ze svých hostů, rytíře Blahotu z Lítožnice a kanovníka svatovítské kapituly Kryštofa, aby pachatele zločinu vypátrali…

„Přidám ještě další knihy do této série?" ptal se sám sebe Isaac Asimov, když uvažoval o případném pokračování svého grandiózního seriálu. A hned si i odpověděl: „Mohl bych, prostor je (mimo jiné) mezi Roboty a Impériem a Kosmickými proudy." Ten prostor je ve skutečnosti dlouhý několik tisíc let. Leccos bylo v poslední knize o robotech naznačeno a napovězeno, jedinou jistotou však byl rozsudek smrti nad Zemí, jež se měla změnit v radioaktivní hrob. Jaké byly další osudy Gladie, Daneela, Amadira a dalších? Jak se odvíjely vztahy mezi Zemí a Vesmířany v době, kdy radiace neodvratně narůstá, ale Země je dosud stále na vrcholu sil? A jakými cestami se ubíral vývoj lidstva až k vytvoření celogalaktické říše? Na tyto otázky lze najít jednu z možných odpovědí v románu Země a Impérium, paralelním vesmíru, který stvořil Jiří Dobrylovský.

Naše země sice žádné moře nemá, ale kdo navštíví Třeboňsko, může si jako v nějakém přímořském kraji připadat. Za tuto romantickou krajinu vděčíme řadě velikánů, kteří v průběhu staletí kdysi zanedbaný kout Čech přetvářeli do současné podoby. Nejvýznamnějším z nich byl Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, regent mocného rožmberského rodu a budovatel největších rybničních kolosů nejen u nás, nýbrž v celém světě. Že byl geniálním stavitelem, ví skoro každý, méně se už ví, že byl též geniálním hospodářem a podnikatelem, kterého bychom mohli bez přehánění nazvat předchůdcem Tomáše Bati…

Román „Tajemství Prokopa Velikého“ probíhá ve třech navzájem se prolínajících časových rovinách – za husitské reformace, v počátcích jezuitské protireformace a v současnosti. A díky tomu možná s jistým překvapením zjistíme, že problémy, s nimiž byl konfrontován husitský vojevůdce Prokop Holý, řečený Veliký, jezuitský kněz Petr Kanisius (představený jezuitské provincie zahrnující České království, Polsko, Rakousko a německé státy) a tajemný vatikánský Strážce Vittorio Baldini, jsou navzdory oddělujícím staletím variacemi na stále jedno a totéž téma.

V Českém království vládne Jindřich Korutanský, kterého již nikdo nebere vážně, zemí zmítají nepokoje, a aby toho nebylo málo, někdo začal vraždit významné představitele městského stavu, jejichž statky se nacházejí v oblasti tzv. Černých lesů. Jindřichovy starosti přitom prohlubujefakt, že se jedná o jeho stoupence. Vypátráním vrahů jsou proto králem pověřeni velitel posádky Pražského hradu rytíř Blahota z Lítožnice a jeho přítel mnich Kryštof ze slavného Zbraslavského kláštera. Je možné, aby pachateli uvedených zločinů byli tajemní křižáčtí rytíři?

Tvůrcem „starých pověstí českých“ je náš první kronikář Kosmas a díky jeho proslavené Kronice české je spousta lidí přesvědčená, že se naše „pohanské dějiny“ opravdu nějakým podobným způsobem odehrály. Nestál ale na počátku nejstarších českých dějin, neodmyslitelně spjatých s praotcem Čechem, mudrcem Krokem a jeho třemi dcerami, Přemyslem a dalšími legendárními postavami, jeden kolosální omyl? Jestliže totiž Kosmovy zprávy zkonfrontujeme s autentickými dobovými prameny, na žádného Přemysla či Kroka, o praotci Čechovi nemluvě, nikde nenarazíme. Doprovoďme Kosmu při jeho úkolu, který mu zadal sám český král Vratislav, při úkolu najít nejstarší předky českých panovníků.

Zakladatel českého státu kníže Boleslav I., byl panovníkem, za jehož vlády česká říše dosáhla největší rozlohy v dějinách, domohla se obrovské moci a mezinárodní prestiže a získala i církevní samosprávu v podobě zřízení pražského biskupství. Naproti tomu na Boleslavovi utkvěl stín vraždy vlastního bratra, knížete Václava, a bratrovražda mu v dějinách vynesla nechvalný přívlastek Ukrutný. Jenže k té bratrovraždě se váže řada otázek, vše mohlo být i jinak, a právě o tom pojednává tento román.