Meer over het boek
Podtitul: Strhující příběh pronásledované ženy z období rwandské genocidy Kniha na hranici literatury faktu, v níž žena z kmene Tutsiů, jež dvakrát během svého života musela opustit domov a spolu s tisíci soukmenovců prožila etnické čistky ve Rwandě v letech 1968 a 1973, líčí průběh genocidy v zemi v 2. pol. 20. století. Autorka vypráví o dětství, kdy se poprvé setkala s pronásledováním lidí svého kmene ze strany vládnoucích Hutuů a rodina byla vysídlena do Nyamaty. Při další vlně rasových nepokojů musela rodina uprchnout do Burundi, kde ale také patřili Tutsiové k opovrhovaným a pronásledovaným. Dívka se jako jedna z mála tutsijských dívek dostala na střední školu, vystudovala školu pro sociální asistentky a díky své práci pro UNICEF se seznámila se svým budoucím manželem. Žila ve Francii, kde se snažila pracovat pro svou zemi a podobně postižené. V roce 1994 se dozvěděla, že všichni členové její rodiny byli vyvražděni hutuskými fanatiky při nejnovějším vzplanutí rasových nepokojů, při nichž bylo zavražděno na osm set tisíc Tutsiů. Na jejich památku a na paměť své rodiny zaznamenala autorka bezpráví, utrpení a tragédii svého národa jako osamělý výkřik protestu i naléhavé varování.
Een boek kopen
Inyenzi neboli švábi, Scholastique Mukasonga
- Taal
- Jaar van publicatie
- 2007
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover)
Betaalmethoden
We missen je recensie hier.
- Titel
- Inyenzi neboli švábi
- Taal
- Tsjechisch
- Auteurs
- Scholastique Mukasonga
- Uitgever
- Jota
- Jaar van publicatie
- 2007
- Formaat
- Hardcover
- ISBN10
- 8072175017
- ISBN13
- 9788072175017
- Reeks
- Tags
- Non-fictie, Historisch thema, Geschiedenis, Waargebeurde verhalen, Biographies, Autobiografie en memoires, Militaire Geschiedenis, Oorlogen, Afrika, Genocide, Rwanda, Centraal Afrika
- Eerste editie
- 2005
- Oorspronkelijke titel
- Inyenzi ou les Cafards
- Beoordeling
- 4,4 van 5
- Aantekening
- Podtitul: Strhující příběh pronásledované ženy z období rwandské genocidy Kniha na hranici literatury faktu, v níž žena z kmene Tutsiů, jež dvakrát během svého života musela opustit domov a spolu s tisíci soukmenovců prožila etnické čistky ve Rwandě v letech 1968 a 1973, líčí průběh genocidy v zemi v 2. pol. 20. století. Autorka vypráví o dětství, kdy se poprvé setkala s pronásledováním lidí svého kmene ze strany vládnoucích Hutuů a rodina byla vysídlena do Nyamaty. Při další vlně rasových nepokojů musela rodina uprchnout do Burundi, kde ale také patřili Tutsiové k opovrhovaným a pronásledovaným. Dívka se jako jedna z mála tutsijských dívek dostala na střední školu, vystudovala školu pro sociální asistentky a díky své práci pro UNICEF se seznámila se svým budoucím manželem. Žila ve Francii, kde se snažila pracovat pro svou zemi a podobně postižené. V roce 1994 se dozvěděla, že všichni členové její rodiny byli vyvražděni hutuskými fanatiky při nejnovějším vzplanutí rasových nepokojů, při nichž bylo zavražděno na osm set tisíc Tutsiů. Na jejich památku a na paměť své rodiny zaznamenala autorka bezpráví, utrpení a tragédii svého národa jako osamělý výkřik protestu i naléhavé varování.