Meer over het boek
V Krátkých rozhovorech s odpornými muži (1999) podává David Foster Wallace zprávu o lidských bytostech zasažených úzkostí, nejistotou a osamoceností. Formálně rozmanitý soubor povídek je jakousi verbální anatomií vztahu mezi pohlavími, výpravou do světa myslí a těl „prozacového národa“. Titulní cyklus, který prorůstá celou knihou, má podobu přepisu rozhovorů s 18 muži, jejichž promluvy jsou formovány nepřítomností tázající osoby. Strach mužů z ženských soudů tu ústí v egománii, mizogynii a objektivizaci svého protějšku. Wallacovy prozaické útvary jsou obydleny personalizovanými postoji, s nimiž by se málokdo chtěl identifikovat, které se ale mnohým budou zdát až znepokojivě povědomé. Mluví tu přízraky, nebo skutečné osoby v nás?
Een boek kopen
Krátké rozhovory s odpornými muži, Martin Pokorný, David Foster Wallace
- Taal
- Jaar van publicatie
- 2018
- Bindwijze
- (Paperback),
- Staat van het boek
- Zeer goed
- Prijs
- € 11,39
Betaalmethoden
We missen je recensie hier.
- Titel
- Krátké rozhovory s odpornými muži
- Taal
- Tsjechisch
- Auteurs
- Martin Pokorný, David Foster Wallace
- Uitgever
- Rubato
- Jaar van publicatie
- 2018
- Formaat
- Paperback
- ISBN10
- 8087705653
- ISBN13
- 9788087705650
- Reeks
- Ophaling
- Próza (Rubato)
- Categorieën
- Tags
- Humor, Hedendaagse literatuur, Korte Verhalen, Theater, Amerikaanse Literatuur, Verhalen, Verfilmd, Depressie, Mannen, Vertelling, narratie, Menselijke Geest, Hysterisch realisme
- Eerste editie
- 1999
- Oorspronkelijke titel
- Brief Interviews with Hideous Men
- Beoordeling
- 3,9 van 5
- Aantekening
- V Krátkých rozhovorech s odpornými muži (1999) podává David Foster Wallace zprávu o lidských bytostech zasažených úzkostí, nejistotou a osamoceností. Formálně rozmanitý soubor povídek je jakousi verbální anatomií vztahu mezi pohlavími, výpravou do světa myslí a těl „prozacového národa“. Titulní cyklus, který prorůstá celou knihou, má podobu přepisu rozhovorů s 18 muži, jejichž promluvy jsou formovány nepřítomností tázající osoby. Strach mužů z ženských soudů tu ústí v egománii, mizogynii a objektivizaci svého protějšku. Wallacovy prozaické útvary jsou obydleny personalizovanými postoji, s nimiž by se málokdo chtěl identifikovat, které se ale mnohým budou zdát až znepokojivě povědomé. Mluví tu přízraky, nebo skutečné osoby v nás?