Jedinečnost a reprodukce fotografického obrazu

Publikace představuje revidovanou teoretickou část autorovy dizertační práce, která se zaměřuje na problematiku originálu fotografického obrazu a jeho vnímání diváky i tvůrci. Autor zkoumá, jak se status originálu a jedinečnosti vyvíjel s rozvojem fotografie a technologií. Snaží se definovat vlastnosti uměleckého média a zkoumá, do jaké míry je proces vzniku díla zahrnut do jeho samotného vnímání. Důležitým bodem jeho úvah je daguerrotypie, která slouží jako referenční technologie vzhledem k její odolnosti vůči mechanické reprodukovatelnosti a přímé hmotné souvztažnosti s objektem, jehož obraz zachycuje. Tento pohled umožňuje hlubší porozumění fotografii jako technologii a obrazovému médiu. Teoretická část je rozdělena do osmi celků, kde autor zmiňuje historický kontext vynálezu fotografie a jejího postavení v umění. Dále se zabývá složitostí definice fotografie, otázkou, zda fotografie je či není zobrazením, konceptem originality a reprodukce, autonomií fotografického obrazu, a hranicemi mezi kopií a falzem v technologickém kontextu fotografie, včetně analýzy daguerrotypie.