Emocionálně zdravá církev

Jsou křesťanské církve a jejich společenství skutečně bezpečným místem pro otevřenost a důvěru? Jsou si vědomy, že lidé trpí různými bolestmi a že jejich emocionální projev může mít mnoho podob, od hněvu po popření pocitů? Je církev připravena přijímat takové lidi a pomoci jim v osobním růstu? A uvědomujeme si, že mnohdy jsme to my sami, kdo je zraněný? Autor, vycházející ze své vlastní zkušenosti, kdy se jeho svět zhroutil kvůli emocionálnímu napětí a vyčerpání, nabízí užitečné kroky k vnitřnímu uzdravení: podívat se do vlastního nitra navzdory bolesti; odhalit a odstranit negativní vlivy z minulosti; přijmout svou nedokonalost a zranitelnost; vyrovnat se se ztrátami a žalem; a porozumět Božímu vtělení jako vzoru opravdové lásky. Ježíš nás vyzývá, abychom zemřeli sami sobě, ale často jsme zemřeli špatným věcem. Mylně se domníváme, že to znamená přestat se starat o sebe, potlačit smutek, hněv a další emoce, a opustit zdravé touhy a vášeň, kterou jsme prožívali před vstupem do manželství.